Zrcadlo - brána do jiné dimenze II.
Denisa Fulmeková

Už Seneca viděl v zrcadle symbol mravního sebezpytování. Během staletí se však zároveň stalo také symbolem marnivosti a sebelásky, odrazem naší všehomoucnosti i nemohoucnosti. Připomeňme si, kolik malířů přimalovalo do ruk spanilým ženám na svých obrazech tuto rekvizitu, aby umocnili jejich archetypní rozměr Milenky. Zrcadlo tu zrcadlí krásu, smyslnou atmosféru, samotný proces zkrášlování a erotické napětí, aby spolu s drahými skvosty, případně mísou s ovocem vytvořilo kulisu pro ženu aktraktivní, toužící po úctívání a zbožňování, která však nejen na obraze ale také v životě zůstává nejednou nedotknutelná a nedosažitelná nejen pro druhé (a vůbec ne jen v erotickém smyslu slova), ale také pro sebe.

Zrcadla se objevují například na smyslném obraze slavného benátského malíře Tintoretta "Zuzana v koupeli" na Vermeerově alegorickém plátně plném tajemného světla "Perlový náhrdelník", v zrcadle se prohlíží Rubensova "Venuše před zrcadlem" a stejnětak nechybí ani u "Venušiné toaletě od Velásqueze; v zrcadle se odráží plamen svíčky na potemnělém tajuplném obraze "Kající se Magdaléna nebo Magdaléna se dvěma plameny" na díle pozoruhodného lotrinského mistra Goergese de la Tour.

Zrcadla se objevují také v literárních dílech, pohádkách (nejznámější pohádkové kouzelné zrcadle vlastnila macocha Sněhurky) nebo ve filmech (například stejnojmenná autobiografická kompozice slov a reality ruského režiséra Andreje Tarkovského "Zrcadlo" nebo doposud neokoukaná pohádka Království křivých zrcadel). Kouzelné zrcadlo měl také Merlin, čaroděj krále Artuše a díky němu uměl odhalit úklady proti královi a chystané nájezdy nepřátel.

Sedm let neštěstí

Zrcadla prý neodrážejí duši, a proto se v nich nemohou vidět zlé čarodějnice a upíři. (Připomeňme si slavnou filmovou scénu, když upírský hrabě Drákula stane za zády holícího se Jonathana Harkera, přičemž ten se na smrt vyděsí, protože přestože hrabě s ním dál hovoří, jeho odraz v zrcadle nevidí!)

Známá je také pověra, že rozbít zrcadlo znamená sedm let neštěstí. Ve střepech se prý poškodí i jinak nesmrtelná lidská duše, a staří Římané věřili, že trvá sedm let, než se duše vyléčí.

Význam správného rozmístění zrcadel zdůrazňuje také učení feng-šuej, pocházející z Číny, které hovoří o optimálním uspořádání obytných prostor tak, aby v něm mohla správně proudit energie. Tady se setkáváme s názorem, že například umístnit zrcadlo do ložnice nebo dokonce přímo proti posteli působí pak na její obyvatele poněkud znepokojivě a rušivě. V enertree, další nauce o energiích, tentokrát zaobírajících se energií stromů, se zase lze dozvědět, že pro ženy je ideální zrcadlo zarámované v březovém rámu, protože v takovémto zrcadle se všechno jeví krásnější. Takže pokud se chce žena vidět v zrcadle vždy hezká a mladá, jeho rám by měl být rozhodně z břízy.

A co znamená, když podvědomí zakomponuje zrcadlo do snu? Hlubinný psycholog Ernst Aeppli (1892-1954), žák a spolupracovník C. G. Junga, v knize Psychologie snu (vyd. Sagittarius, Praha 2001) objasňuje, že pokud se do zrcadla díváme ve snu, je to pohled do našeho vnitra v tom nejhlubším slova smyslu. Takovéto sny vždy znamenají něco velmi vážného a traduje se, že to obvykle souvisí s nemocí a smrtí. Dlouhý pohled do zrcadla jakoby nás ochromoval (to je asi ono pověstné "kradnutí" duší), dokonce nejednou je z nějakých příčin nesnesitelný (také v běžné řeči se občas opužívá slovní obrat "jak se na sebe po tom všem může podívat?" - kam jinam než do zrcadla). Sílu člověka oslabuje také marnivý pohled do zrcadla, ale na druhé straně je známý jev, že člověk se po dlouhé cestě nebo náročném dni pohledem do zrcadla jakoby najde a zároveň si jakoby potvrdí svoji (vyčerpávající) existenci.

Z čarodějnických grimoárů

Zrcadlo používali v různých dobách a různých kulturách věštci, jasnovidci, mágové, šamani, léčitelé a vžedy existovaly také všeobecně známé lidové kouzla, která měly v repertoáru tzv. čarodějnice. Mnohá z nich se zachovala dodnes a na veřejnost se dostávají v knižních vydáních novodobých čarodějnických receptářů, grimoárů, přičemž při vší skepsi a ironických úšklebcích, je třeba s nimi zacházet se stejnou opatrností, s jakou učíme děti zacházet se sirkami.

Zrcadlo je nevyhnutelnou pomůckou také při kouzlech lásky a věštění lásky. Tak například ženy z Appalačských hor znali grif, při kterém si před zrcadlem za jistých magických podmínek česaly vlasy. Přitom mohly zpoza závoj svých vlasů zahlédnout v zrcadle svého budoucího partnera. S pomocí zrcadla potřetého olejem ze sladovky hladkoplodné (pozn.překladu = tento výraz je použit v původní slovenské verzi článku a já bohužel neznám jeho český ekvivalent, může být klidně stejný či podobný. Sophi) - magické byliny na povzbuzení vášní se zase zachycoval obraz milenců, kteří takto zůstali magicky spoutaní a jejich věrností prý nemohlo otřást ani dlouhé odloučení.

Magie na vlastní riziko

Vraťme se však od kouzel k vážnému předpovídání budoucnosti tak, jak ho popisují, nejednou v jinotajích, vzdělaní učenci a praktici umění vysoké magie. Skutečné věštecké zrcadlo má oválný nebo elipsovitý tvar, který symbolizuje vysmírnou nekonečnost. Ti nejzkušenější si ho zhotovují sami, ostatní ho před samotným sezením alespoň dynamizují, tj. dodávají mu náboj a uchovávají ho ve speciální krabici se symboly planet. Zrcadlo se pak umístí před tázajícího (někteří považují za nevyhnutelný také hedvábný ubrus modré barvy nebo speciální bylinky a kadidlo) a měl by na ni dopadat nepřímý zdroj světla. Tázající vysloví nahlas či potichu svoji otázku a pak už závisí na věštci, do jaké míry se umí zklidnit a nechat se vést svojí intuicí. Pomocí magického zrcadla, bránou do jiné, širší dimenze, se lze údajně kontaktovat se živými i mrtvými, napojovat se na neviditelné světy, vidět auru, diagnostikovat choroby, komunikovat se svým duchovním učitelem nebo jinou dospělou duchovní bytostí, ale zároven nám může pomáhat posilovat tok univerzální energie. Pochopitelně, první pokusy jsou většinou bez většího úspěchu, ale tréninkem, a zejména zvládnutím meditace s otevřenýma očima, se tato schopnost může rozvíjet.

Častokrát se prý první výsledky objeví až po několika měsících (praktici magie tvrdí, že morálním se v tomto směru daří víc než nemorálním, ženám víc než mužům, brunetkám víc než blondýnkám, pannám víc než sexuálně aktivním ženám, vdovám víc než vdaným). Prvními posly úspěchu jsou barevné obláčky, které se objeví jakoby na či v zrcadle. Dále je důležitá jejich barva - bílé svědčí příznivým okolnostem a značí souhlas, černé zápor a negativní odpověď. Fialové, zelené a modré věští radostné události, červené, karmínové, oranžové a žluté neradostné. Důležité je naučit se tzv. rozostřenému pohledu (jakým se díváme na trojrozměrné obrázky) a také zmiňovanému meditativnímu stavu těla i mysli. Tehdy se totiž aktivuje tzv. "třetí oko", ležící v oblasti čela nad kořenem nosu, centrum vnitřního zraku. Další, i když ne až natolik odlišné vysvětlení pro podobné úkazy je přirovnání zrcadla k projekční ploše reflexních vizí nebo k pomůcce, kterou potřebuje člověk jako oporný bod pro koncentraci. Zároveň je však potřeba zdůraznit, že k návodům na podobné exkurze jsou vždy připojeny také varování o tom, že neuvážené pokusy v tomto směru se nevyplácejí.

Věštec je totiž nejednou konfrontovaný s velmi nepříjemnými vizemi, jakýmsi zhmotněním animálních lidských sklonů. Nevylučují se ani setkání s duchy mrtvých (i když jste je nepřivolali), duchy živlů, démony, příšerami či bájnými zvířaty, o jakých jsou zmínky pouze ve starodávných bestiářích. Zkušený mág dokáže mít situaci pod kontrolou, ale pro laika je to troufalá záležitost. Nicméně střízlivější názory se shodují na tom, že odpověď na svoji otázku stejně nevydolujete ze zrcadla, ale jen a jen ze svého nitra. Všechny odpovědi už známe, stačí se jen vydat ke skrýším, kde je schováváme sami před sebou. Zrcadlo není podmínkou…