Vše, po čem toužíme, už máme
Denisa Fulmeková

Pokuste se nakreslit svůj autoportrét. Říkáte, že to nedokážete, nemáte talent, nemůže se vám to podařit? Mýlíte se. Ti, kteří našli odvahu a zavírali na kurz tvořivosti, se na vlastní oči přesvědčili, že kreslit umí. Jak však může dobře kreslit kdokoliv z nás? O tom jsme si popovídali s lektorkou kurzů rozvoje tvořivosti na Slovensku Mgr. Martinou Mašlonkovou.

Když si porovnáme autoportréty, které účastníci vašich kurzů kreslí v první den kurzu a potom na jeho závěru, jde o neuvěřitelný skok. Jak je to možné?
Stačí, když se člověk napojí na intuitivní schopnost svého mozku. Když si zakáže sebekritiku a sebedestrukční poznámky, protože i přes vžité konvence se domnívám, že skromnost a sebekritika nejsou dobré vlastnosti. Učím vlastně lidi důvěřovat svým schopnostem, mít rád sám sebe, ocenit svoji práci, své dílo, učím je říci "podívejte, co jsem dokázal!" (někteří to řeknou poprvé v životě), učím zkrátka lidi sebelásce, a v tom vidím své životní poslání, protože z vlastní zkušenosti vím, že nemůžeme mít rádi druhé, dokud nezačneme mít rádi sami sebe.

V čem spočívá metoda Betty Edwardsové, o kterou se při své práci opíráte?
Jde v podstatě o intenzivní kurz kreslení se zaměřením na odblokování a zaktivizování pravé mozkové hemisféry, která je kreativní a tvůrčí. Během svého života jsme se naučili využívat v převážné většině levou mozkovou hemisféru, která je přísně logická a vnímá svět v detailech. Díky této hemisféře jsme se naučili kreslit svět tak, jak "víme", že vypadá,tj. v symbolech, a ne tak, jak ho vidíme. Pokuste si například představit, jak jsme naučení kreslit sněhuláka - uděláme tři na sobě postavené souměrné koule, přičemž ve skutečnosti je profil té nejspodnější sploštěný pod tíhou navršeného sněhu a samotný sněhulák vůbec nemá přesnou geometrickou symetrii. Podobně jsme zvyklí kreslit třeba i lidské oko. Uděláme jakousi rybičku a do ní nakreslíme kroužek - duhovku. Ale když se díváme do skutečného oka, tak můžeme pozorovat, jak se v koutku mění, jak duhovka není ve skutečnosti kroužkem, protože ji nevidíme celou atd., příkladů je opravdu hodně. Přijali jsme také přesvědčení, že v našem životě jsou věci, které nevíme, nedokážeme. Pravá hemisféra nezná slůvko "nevím, neumím, nedokáži". Tím, že je kreativní a tvořivá, je schopná vnímat svět vcelku. Na základě této skutečnosti jsou na kurz vybrané speciální cvičení, která aktivizují činnost pravé mozkové hemisféry. Když totiž člověk vykonává zdánlivě nelogické cvičení, levá hemisféra jako kdyby snížila svoji aktivitu a do popředí vstupuje pravá hemisféra. Tak vznikají nové zápisy, nové informace v šedé kůře mozkové. Člověk se naučí využívat ve větší míře potenciál své kreativní části mozku, a to pro celý svůj následující život, nejen ve vztahu ke kreslení.

Chcete tím říci, že kurz tvořivosti může odblokovat také další kreativní potenciál, tedy nejen kreslířský, ale řekněme že hudební, literární, jazykový, technický atd.?
Samozřejmě.

Můžete nám trochu přiblížit, jak vypadají taková cvičení na aktivizaci činnosti pravé mozkové hemisféry?
Například nějaká předloha, kresba, se obkresluje svrchu dolů, což kreslíře nutí zaměřit se na tvar linie, délku, vzdálenost mezi jednotlivými liniemi. Mohu vzpomenout také kreslení tzv. slepé kontury, při které jde o synchronizaci zraku a kreslící ruky bez pohledu na papír. Svůj zrak nepřetržitě upíráte na model, rukou kreslíte celkem pomalu jeho konturu na papír, představujete si broučka, který opisuje jeho linii, ale pohledem kresbu nekontrolujete. Toto cvičení vypíná levou hemisféru a zapojuje pravou intuitivní. Cvičení je samozřejmě celá škála a všechny jsou na programu během čtyřdenního kurzu. Dovolím si tvrdit, že díky němu zvládnete kreslení portrétu, zátiší nebo jiného libovolného tématu.

Účast na vašem kurzu není věkově omezená, nejmladší účastnice byla jedenáctiletá školačka a nejstarší zatím více než šedesátiletý důchodce. To, že se rozkreslilo děvčátko mne nepřekvapuje, vždyť v útlém věku všichni kreslíme hodně a s chutí. Proč však kreslit přestáváme?
Nejednou je to způsobené samotným školním systémem, který nám hodně věcí vnucuje. Pro ilustraci uvedu příklad, který mi rozprávěla jedna z účastnic kurzu, povoláním učitelka v mateřské školce. Vzpomněla si, jak rozdala dětem barvy s tím, že mají kreslit zelenou. Jedno dítě chtělo kreslit červenou, ona však trvala na tom, že teď se kreslí zelenou. Tato učitelka tedy potlačovala cítění dítěte, možná v zájmu nějakého metodického plánu, aby umělo rozlišit barvy. Přitom zároveň ignorovala psychologické poselství dítěte, že je momentálně velice rozčilené a bytostně touží použít červenou barvu. Situace vyústila v to, že dítě popadlo štětec, namočený do zelené barvy a zašpinilo pobouřenou učitelku. Tato paní si vzpomněla na uvedený zážitek na konci jednoho mého kurzu a spontánně pochopila, že tehdy postupovala proti intuici dítěte a ono se jen agresivně bránilo.

Někdo si však může položit otázku, nač by měl vlastně dospělý člověk, který je už inženýrem, právníkem, lékařem, úředníkem atd. umět malovat. V čem tedy tkví smysl toho, abychom si to vyzkoušeli, i když už máme jiné povolání?
Každý z nás si přeje odblokovat intuici a naučit se důvěřovat svým schopnostem. Pod vlivem neomezené síly intuice můžeme postupně zlepšovat každou oblast svého života - rodinné vztahy, pracovní vztahy, samotný vztah k práci, své organizační schopnosti. Na kurzu rozvoje tvořivosti se lidé jednoduchým způsobem naučí napojit na svůj skrytý potenciál. Pochopí, že vše, po čem toužíme, už vlastně máme, jen se s tím častokrát neumíme zkontaktovat. A také máme i schopnost dosáhnout všeho, o čem sníme...