Kniha je nadsázka humor nadhled… Ale abychom nebyli jenom v říši humorné fantazie kniha je protknuta i moudrostí kterou stojí za to si zapamatovat. Zůstal mi v ní lísteček s poznámkou: „chovejte se normálně. Mouchy slepice“ Víte život je dokonalý takový jaký je. Nemusíme pořád vymýšlet vylepšení měly bychom spíše lépe využívat to co už  umíme. Žasnout nad lidským životem. A chovat se normálně. Právě tak jako to... více

Duben 1990 - přišlo jaro. Přišel také Adolf do mého pokoje. Pan Zelený tam už byl. Oznámili mi že předčasem se změnila pravidla a že jestli chci odejít z armády musím dokončit 25 misí místo původních deseti jak mi předtím slíbili. To mě úplně vytočilo. Pěkně jsem jim do očí řekl jací jsou podrazáci a že mě to vůbec nezajímá. Na začátku jsme se dohodli na deseti misích. Svých deset misí jsem dokončil a nemíním se podílet na dalších vraždách... více

Byl květen 1989 a pomalu se nám začínaly prázdniny. Můj spolubydlící Brian stále vyzvídal kam chci jít a co budu dělat dokud znovu nezačne škola. Navrhl mi že bych mohl zůstat bydlet s nimi protože si pronajal ještě s nějakými přáteli dům a já bych tam mohl bývat aniž bych přispíval na nájemné. Snažil se mne přesvědčit že to bude super a že budeme mívat párty atd. Já jsem však odmítl a chtěl jsem jet navštívit rodiče. Došlo mi to až později ale... více

Když teda nebyli úspěšní ohledně mého tréninku s ostřelovací puškou odvezli mne na Rochesterské letiště a posadili do kabiny F-16. Pamatuji si to velmi přesně protože nejsem zrovna fanouškem nějakých kolotočů a z horské dráhy je mi vždy špatně. Pilot zkontroloval jestli jsem dobře připoutaný a pak to začalo. Představte si akceleraci Boeingu 747 a vynásobte zhruba deseti. Pilot začal robit všelijaké výkruty a eska a vypadalo to že si to dobře užívá. Já jsem... více

Nevím už přesně co mi provedli ale od jistého okamžiku jsem byl schopen utíkat rychle jako pštros přeskakovat překážky jako nějaká gazela a všeobecně jsem se stal velmi obratný v překonávání překážek lezení skákání atd. Při plížení jsem byl jako puma mé pohyby byly tiché přesné a mé končetiny byly vždy připraveny vyvinout maximální akceleraci při útoku. Dokázal jsem trpělivě vyčkávat na svůj moment překvapení. Kromě toho jsem dokázal lézt po... více

V případě že by se něco stalo s hlavní místností a se superpočítačem záložní systém by všechno zrekonstruoval. A pokud by se poškodil také záložní počítač automaticky by se ponořil do léčitelského bazénku a zregeneroval by se spolu s celou léčitelskou místností a také hlavní místností. Tento příkaz je uložen přímo v paměti záložního počítače a nedá se smazat. V případě že by někdo zničil Léčitelskou místnost okamžitě by ju začaly... více

Když jsem si sedl do lavice uvědomil jsem si že kromě Adolfa tam nikdo jiný není. Prohodil pár slov a já jsem se najednou cítil úplně v pohodě.Slyšel jsem jak mi říká abych se uvolnil a pozorně poslouchal každé slovo - ať si představím že jsem obrovská houba a nasávám všechny vědomosti. Pak začal přednášet instruktor a to od úplného začátku a vysvětloval vše do nejmenších detailů. Po nějaké době se mne Adolf zeptal jestli jsem si to zapamatoval a... více

Kdybych měl charakterizovat své tehdejší životní období byla by to pýcha a hrdost. Všichni byli ze mě úplně nadšení. Neuměl jsem si to moc dobře vysvětlit ale zřejmě jsem střílel tak jak to neuměl nikdo z nich a po každé mé cvičné střelbě se jejich nadšení stupňovalo. Při mých cvičeních byl většinou přítomný i pan Zelený a můj vztah k němu se trochu změnil. Do té doby jsem ho bral jako někoho v pozadí kdo rozhoduje ale potom co se mne dotkl jsem ho... více

Instruktor vytáhl na stůl druhý kufřík. Byl velice podobný tomu prvnímu jen o něco menší. Uvnitř byly v jednotlivých boxech setříděné náboje.Instruktor vybral nějakých pět šest nábojů a spolu se zbraní jsme se vydali k nejbližšímu terči. Zastavili jsme jen několik metrů od papírového cíle (na kterém byla černá silueta muže). Pak jsem dostal přesné instrukce ohledně střelby. Přikázal mi že nejdřív musím nabít zásobník vložit zásobník do zbraně... více

Pak mi přikázali abych skákal a rozpažoval přitom rukama a později klikoval. Jak jsem tak klikoval zaslechl jsem nějaký výkřik a šplouchnutí. Pak jsem pravým okem zahlédl jak někdo spadl do bazénku. Já jsem však klikoval dál. Adolf však na mne zakřičel a přivolal mne nahoru na plošinu. Tam jsem viděl že do vody spadl jeden z těch sympatičtějších lidí. Začal jsem si z něho dělat srandu a zeptal se jestli potřeboval osvěžit a jaká je voda a tak. Všichni však... více