Když jsem se konečně probral ležel jsem na své posteli a všechno mi připadalo strašně zvláštní. Svět se se mnou točil a já jsem se cítil jako bych byl v nějakém delíriu či šoku. Brian byl pryč a když jsem se podíval na hodinky byly právě dvě hodiny po půlnoci. Nevěděl jsem tedy o sobě asi 14 hodin. Stále jsem oblečený. Pamatuji se co se stalo ale připadá mi to jako nějaký zlý sen a ne skutečnost. Stále tomu všemu nemůžu uvěřit a tak se vydám k té... více

Hluk motoru byl najednou slyšet hrozně zblízka. Chytil jsem to děvče za ruku a běželi jsme k první nejbližší budově. Nějak začala zaostávat. Byl jsem o hodně rychlejší než ona a začal jsem si uvědomovat že spolu to nezvládneme. Křičel jsem na ni aby utíkala ale nějak se mi vysmekla. Když jsem se otočil naskytl se mi hrozný pohled. Byla ode mě asi dva metry a těsně za ní velká limuzína. Najednou mi bylo jasné že nestihne uhnout. Uvědomil jsem si že jí nijak... více

Zrovna jsem kráčel přes parkoviště směrem do školy když u mě zastavilo dlouhé hnědé auto. Byla to velká limuzína tuším Lincoln. Vystoupilo z něho 5 lidí - všechno běloši. Hned jsem poznal první dva. Byl to pan Zelený a pan Modrý. Byli to ti muži které jsem si pamatoval ještě ze střední školy a z dětství. Další z nich mi byl také nějak povědomý. Byl vysoký asi 190 cm a mohl vážit kolem 95 kg. Měl modré oči a blond vlasy. Měl oblečený dlouhý černý... více

Léčebná koupel a způsob jakým se léčím bylo přesně to co ode mne chtěli. Když mi řekli abych se dostal na svou nízkou frekvenci jednoduše jsem to udělal. Instruktor mi přikázal abych se dostal do své léčitelské místnosti. Celou dobu co na mě mluvil jsem ho vnímal jako jakýsi hologram v mé mysli. Nemohl jsem se ho zbavit. Tam mi podal nějakou trubici uvnitř které byla nějaká žlutá tekutina. Řekl mi že když použiji tuto věc při své léčebné koupeli celý... více

Místnost číslo 101. V areálu univerzity byla jedna budova kterou jsem každodenně míjel když jsem navštěvoval různé přednášky. Jistým způsobem mi byla velmi známá a když jsem kolem ní procházel tak jsem měl vždycky divný pocit v žaludku. Na druhé straně jsem si byl však jistý že jsem v ní logicky nemohl být ani jednou protože v té budově jsem neměl ani jednu přednášku nebo cvičení. Přesto se mi u této budovy vždycky vybavila vzpomínka na místnost... více

Školní rok se chýlil ke konci a já jsem se musel konečně rozhodnout kterou vysokou školu si vyberu. Výběr byl trošku složitější protože před koncem roku mě oslovil ještě trenér z Rochesterské univerzity a nabídl mi stipendium. Kvůli tomu jsem se také setkal se svým otcem v čínské restauraci a snažil se přehodnotit všechny nabídky. Já jsem už od začátku inklinoval k Penn State univerzitě ale můj otec mi položil vcelku zásadní otázku: "Andy nemám nic proti... více

Jindy bylo zase všechno černé a pamatuji si jak někdo řekl "To nemá cenu zase je měkký!" Otevřel jsem oči. Ležela na mě trochu silnější žena která už vůbec nebyla tak pěkná jako ty předtím. Shodil jsem ji ze sebe. V tom ke mně přišla zase ta černovláska a chtěla abych se jí zadíval pozorně do očí. Pak bylo zase všechno černé a já jsem se tentokrát probral na zadním sedadle mého auta. Jindy se černovláska s paní Purrizzovou rozhodli že mě vezmou k nim... více

Uplynul týden a já jsem znovu po úterním tréninku zašel na to místo u červené budovy. Opět tam parkovalo to stejné auto a já jsem si najednou na vše vzpomněl. Byl jsem pořádně rozzuřený. Vyskočil jsem z auta a začal jsem křičet na paní Purrizzovou. Jak jsem tak na ni křičel paní Purrizzová stáhla okénko a potom něco řekla. Opět se mi zatmělo před očima. Probral jsem se v hotelovém pokoji. Byl jsem v nějakém hypnotickém transu. Nemohl jsem se vůbec hýbat. Byl... více

Následující večer zhruba ve stejnou dobu na stejném místě jsem je znovu potkal. Tentokrát jsem si však už k nim nesedl jen jsem přišel k okénku. Paní Purrizzová se mě zeptala jestli nechci dopít její kolu. Na dně byla nějaká tekutina ale jako kola mi to nepřipadalo. Tak jsem se sebral a zahodil ji do koše i když jsem si v duchu nadával. Když jsem se k ní vrátil vypadala dost naštvaně. Asi si opravdu myslela že to dopiju. Zeptal jsem se zda má ještě nějaké... více

Za pár dní pro mě dal otec Jack opět poslat. Tak jsem hned po tréninku šel za ním. Otec Jack už na mě netrpělivě čekal a hned mě chytil a odvedl do suterénu kde byla nějaká komise sestávající z nějakých čtyřech doktorů. Kromě této komise tam byli ještě rodiče a učitelé. Byl tam také doktor Purrizzo ortopedický chirurg z Bergenského okresu New Jersey. Tento doktor také léčil dokonce prezidenta Nixona. Hned jak jsem vešel na mne zaútočil abych se přiznal že... více