Astrologie - II.
Petr Kalač

V současné době jsou astrologové poradci významných politiků, bankéřů, podnikatelů, a ovlivňují tak hospodářský a politický život řady zemí na Západě. Za druhé světové války činil Hitler důležitá rozhodnutí politického a vojenského rázu po poradě se svým astrologem Kraftem a anglická výzvědná služba zaměstnávala astrology, kteří studovali možnosti astrologických rad, které Hitler dostával. Českou školu astrologicku založil na začátku tohoto století O. Griese a dovršil ji svým dílem J. Kefer v r. 1940, který položil též základy astromagie. V současné době má astrologie velký společenský vliv.



Základ esoterně pojaté astrologie je vyjádřen již v první větě proslulé Smaragdové desky Herma Trismegista: "Jak nahoře, tak i dole a jak dole, tak i nahoře..." Formuluje totiž zákon analogie "hořejšího" a "dolejšího", nebeského a pozemského dění, jakož i skutečnost, že vesmír ve všech svých projevech vykazuje vůli boží, v níž je zahrnutá i svobodná lidská vůle, založená na rozlišení dobrého a zlého. Proto je astrologie vědou o analogiích nebeského a pozemského dění a není závislá na geoventrickém názoru. Horoskopické schéma, které tento překonaný názor odráží, je jen pouhá praktická pomůcka. A proto též astrologie není ve své podstatě empirická věda, i když by jí mohla být (H. von Klöckner 1927 a jiní) a i když jako taková byla rozvíjena již v sumersko-babylónské kultuře staré Mezopotámie ve III. - IV. stol. př. Kr. Vlivem fatalistického arabského islámu pronikaly do astrologie deterministické tendence a původní pojetí astrologie bylo často opouštěno.

Jakýsi kompromis mezi deterministickým a indeterministickým pojetím astrologie vypracoval významný astrolog Firmicus Maternus, který mezi léty 335 až 350 po Kr. napsal vynikající, astrosoficky založené dílo Octo libros matheseos de vi et ptestatibus stellarum ex Aegyptiorum et Babylonicorum doctrina. Firmicus Maternus, který proklamoval možnost boje proti osudu danému hvězdami, se stal jakýmsi zakladatelem astromagie. Hvězdné konstelace vyjadřují určité tendence jedinců i událostí, které jsou současně ovlivňovány dalšími činiteli, tj. vyjadřují poze jednu z více determinant - hvězdy spoludeterminují, vyjadřují, co nastat může, nikoli co nastat musí. Zůstaneme-li u individuální nativní astrologie, odpovídá určité hvězdné konstalaci určitá psychofyzická konstituce jedince, která do jisté míry předurčuje jeho osudy, ale nikoli nutně. Např. určitý typ temperamentu je spojen s emoční labilitou, která způsobuje jisté druhy sociální konfliktnosti, ale v těchto konfliktech se jedinec může různě rozhodovat a nemusí tak nutně podléhat svému konstitutivnímu předznamenání; nejde tedy o predestinaci v pravém slova smyslu, nýbrž o předurčení, které může být svobodnou vůlí změněno.

Východiskem astrologické charakterologie a divinace je tzv. horoskop, tj. obraz hvězdné konstelace stávající v okamžiku vzniku určité události, jako je např. narození jedince, ale i vzniku státu (tzv. mundánní astrologie) nebo určitého jevu. Astrologicky lze v tomto smyslu signifikovat jakoukoli událost. Tento horoskop je pak východiskem astrologické analýzy a syntézy signifikantních astrologických prvků. Studium horoskopu pak umožňuje charakteristiku předmětného jevu a prognózu o jeho dalším vývoji. Existují dva různé druhy horoskopů. Jejich základními prvky jsou: znamení zvířetníku, planety, tzv. domy, měsíční uzly, stálice, citlivé body a jejich aspekty. Základní obraz horoskopu, který je graficky vyjadřován v kruhovém nebo čtvercovém schématu, poskytuje postavení planet ve znamení zvířetníku, v jednotlivých domech a jejich vzájemné aspekty (tj. ve stupních počítané vzdálenosti mezi planetami). Každý horoskop podává tedy určitou hvězdnou konstelaci, která je pak interpretována.

Specifickou astrologickou metodou jsou tzv. transity, tj. průchod astrologických prvků (zejména opět planet) určitými místy základního, tzv. radikálního horoskopu. Astrologické prognózy se mohou zpřesňovat ještě několika druhy tzv. astrologických direkcí (to jsou odvozené horoskopy z horoskopů radikálních pro budoucí časové úseky). Nutným základem k sestavení horoskopu je přesné datum vzniku příslušné události - hodina, den, měsíc a rok, jakož i místo - např. narození jedince. Interpretace horoskopu vychází z intuitivní syntézy kvalit astrologických prvků v horoskopu zachycených. Při interpretaci horoskopu přichází v úvahu obrovský počet kombinací zúčastněných astrologických prvků, některé výrazné konstelace - např. sextily, trigony, kvadratury a opozice planet v určitých znameních zvířetníku a v určitých domech - však poukazují na jednoznačné závěry. Nicméně astrologické myšlení samo není pojmově diskurzivní, nýbrž intuitivní kombinací. Ve starých kulturách byly osudy národů řízeny velekněžími podle astrologických konstelací a principy jejich interpretace byly uchovávány v tajnosti; byla vyslovena hypotéza, že z astrologických konstelací pradávných dob by mohly být rekonstruovány dějiny lidstva z dob, o nichž nemáme žádné historické zprávy. Bez astrologie se neobešli ani starověcí lékaři - a Hippokrates tvrdil, že dobrý lékař má být také dobrý astrolog. Dnes lze sice pozorovat ohromný zájem o astrologii, ale také její profanaci a zneužívání k mízkým hadačským účelům.

Zdroj: Lexikon Magie - Milan Nakonečný
Vydalo nakladatelství Ivo Železný, 1995. Druhé, rozšířené vydání.

Uvedeno ve spolupráci se serverem www.zahady.cz