Jste zde

Esoterika
>>
Astrologie

Esoterní základy astrologie - nejhlubší kořeny a souvislosti I.
Petr Trnka

    Žijeme v době, ve které největší váhu má věda a vědecké poznání. Nebylo by na tom nic špatného - poznání a pochopení světa, který nás obklopuje, je jistě potřebné a užitečné. Horší ovšem je, že s postupujícím vědeckým pokrokem se dnes velmi často stává fetišem hmota - nic kromě ní neexistuje, skutečné je jenom to, co se dá vidět, změřit a hmotnými prostředky zkoumat, všechno, co se děje, musí mít jedině hmotný a rozumově poznatelný základ a podobně.

    Tento názor je bohužel vlastní i mnohým vědcům, kteří jinak vystupují jako nábožensky založení a věřící. Za všechny je možno jmenovat například astronoma RNDr. Jiřího Grygara, který, ač ortodoxní a praktikující katolík, je známým a zavilým odpůrcem jakéhokoliv jiného duchovního směru, než je katolické křesťanství. Pravděpodobně mu zcela uniká, že Ježíš nepřišel ze vzduchoprázdna, že svým způsobem pouze završil duchovní vývoj lidstva, který už před ním trval dlouhá tisíciletí, a že zavrhovat jiné, starší duchovní nauky než křesťanské, je přinejmenším krátkozraké. Podrobněji se k Ježíšovi a k jeho poselství vrátím později, teď chci jenom zdůraznit, že právě v duchovním vývoji lidstva v dobách hluboko před Kristem mají své kořeny nauky, kterým se souhrnně říká esoterické - alchymie, magie, a pro nás zejména astrologie.

    Naši dávní předkové ve starověku nebyli ani zdaleka tak hloupí a primitivní, jak si dnes leckdo představuje. Žili v dokonalém souladu se světem, který je obklopoval, a i když neznali fyzikální zákony a fyzikální příčiny mnohých jevů tak dobře, jako je známe my dnes, daleko lépe než my dokázali chápat duchovní souvislosti, které nám dnes, v dnešním materialisticky zaměřeném světě, takřka úplně unikají. Věděli, že hmotný svět, který je obklopuje, je pouze jednou z mnoha forem existence, jednou z mnoha rovin, z nichž některé jsou nižší, jiné vyšší, všechny však jsou spolu provázány neobyčejně důmyslným předivem vzájemných vztahů.

    Odhalovat tyto vztahy mezi všemi existujícími jevy a rovinami pak bylo úkolem a snahou všech velkých starověkých myslitelů. Při svém pozorování, bádání a přemýšlení o viděném přitom ani tak nepátrali po tom, jak se věci dějí, jako spíše proč se dějí, jaké jsou skryté příčiny a hlavně významy různých jevů a v jakých jsou vůči sobě vzájemných souvztažnostech. Naše současná věda se sice v jistém slova smyslu pokouší o totéž, na rozdíl od oněch starověkých myslitelů však současné vědce v převážné většině zajímají pouze hmotné, fyzikální příčiny, a málokdo už se zamýšlí nad jejich duchovními souvislostmi. Leč právě tento duchovní rozměr existence světa byl úhelným kamenem uvažování všech lidí ve starověku.

    Prvním důležitým poznáním, které se vynořilo z hlubin dávnověkého vývoje člověka, bylo, že naprosto prvotní příčinou všeho je myšlenka, idea, a teprve od ní se odvíjí jakákoliv hmotná existence čehokoliv. V dnešní době to může znít mnoha lidem nezvykle, stačí si však uvědomit, že například dům je postaven teprve tehdy, až ho projektant vyprojektuje - první je tedy myšlenka na dům, a teprve potom jeho hmotná podoba. Než vznikne socha, musí mít nejprve sochař v mysli její představu. Avšak nejen to. Dříve než si čáp vybuduje své veliké hnízdo na komíně, musí existovat idea toho hnízda. Pravděpodobně nikoli v mysli onoho čápa, rozhodně však je zakódována v jeho instinktech. Totéž se dá vztáhnout například i na stavbu mraveniště nebo včelího plástu.

    Tady všude musí napřed existovat idea, a teprve potom vznikne její hmotný tvar. Od takovýchto úvah pak už byl jenom krůček k myšlence, že platí-li tyto zásady v našem pozemském světě, musí platit universálně i v celém vesmíru: existují-li hvězdy, Slunce, Měsíc, ale konec konců i samotná Země, musely napřed existovat jako myšlenka, než se staly hmotnou realitou. A právě v těchto úvahách mají svůj kořen všechny starověké báje o stvoření světa. Nad celým světem stojí někdo, kdo mu dal tvar, řád a smysl, prvotní idea - Bůh.

    Brzy nato ovšem následovalo další poznání: svět je tak mnohotvárný a rozmanitý, že jedna jediná universální idea ho jenom těžko může kompletně postihnout. Ne snad že by naši předkové pochybovali o existenci pouze jediné prapůvodní ideje, jediného stvořitele. I když například staří Řekové měli celou plejádu různých bohů, každý zasvěcenec už tehdy věděl, že se jedná pouze o personifikace různých lidských vlastností a charakterů. Leč právě v těchto personifikacích se skrýval další důležitý poznatek: celý mnohotvárný a nesmírně rozmanitý svět má svůj základ pouze v omezeném počtu základních idejí, principů, elementů. Samozřejmě ne v hmotném, ale v duchovním smyslu.

    Převedeme-li si kvůli lepšímu pochopení tento poznatek do hmotného světa, který je našemu dnešnímu uvažování bližší, dá se s určitým zjednodušením přirovnat k Mendělejevově periodické tabulce prvků. Veškerá hmota, která je přístupná našemu zkoumání v celém vesmíru, se ve své podstatě skládá pouze ze tří základních elementárních částic: protonu, neutronu a elektronu. Rozmanitost všech existujících chemických prvků pak spočívá pouze v nejrůznějších kombinacích těchto tří částic a v ničem jiném: jádro vodíku se tak skládá z jednoho protonu a jednoho neutronu, jádro kyslíku má osm protonů a osm neutronů, síra šestnáct, železo padesát šest, zlato sedmdesát devět a tak dále. Počet elektronů pak udává stav elektrického nabití nebo elektrické neutrality. Stále jsou to však tytéž protony, tytéž neutrony a tytéž elektrony.

    Mendělejevova tabulka se svými třemi základními elementárními částicemi se ovšem týká pouze hmoty a jejích prvků. Svět, jak věděli staří mudrcové, se však neskládá pouze z hmoty. Je tu i lidská duše, jsou zde duchovní oblasti a mnoho dalších, víceméně nehmotných rovin, na které se (z dnešního hlediska) Mendělejevova tabulka použít prostě nedá. Bylo tedy třeba najít takové základní elementy, které by se daly beze zbytku použít pro skutečně všechny formy existence, hmotné i duchovní. A tady bylo výsledkem duchovního vývoje lidstva v mnoha předchozích tisíciletích nakonec poznání, že těchto základních elementů (principů) je přesně sedm.

(Z chystané knihy "Základy moderní astrologie")