Jste zde

Esoterika
>>
Astrologie

Esoterní základy astrologie - nejhlubší kořeny a souvislosti II.
Petr Trnka

    Proč je základních esoterních principů, o kterých jsem psal posledně, právě sedm? To má hlubokou souvislost s poznatkem, že všechno, co se ve světě vyskytuje, má ve svém základě trojí podstatu: nejvyšší duchovní (božskou), od ní odvozenou nižší duševní (myšlenkovou), a konečně nejnižší - hmotnou. Už odpradávna přitom bylo zřejmé, že hmotná, pozemská existence se dá vyjádřit vodorovnou rovinou, kdežto božský (duchovní) princip prostupuje tuto rovinu v kolmém, svislém směru.

   Tady někde spočívá původ ideje, která bohy umísťovala na nebesa a zemřelé duše, popřípadě peklo do podsvětí. Uprostřed mezi nebem a podsvětím pak byla země a tedy pozemský život člověka, který je božským (svislým) principem kolmo protínán. Obrazným vyjádřením tohoto průniku se stal kříž, a jeho čtyři vrcholy symbolickým výrazem hmoty (těla). Máme zde tedy duchovní číslo 3 (jeho výrazem v křesťanství se stala božská trojice), hmotné číslo 4, a jejich součtem dostáváme sedm - počet oněch základních idejí, které jsou skryty ve všech existujících formách.

    Dalším velmi důležitým poznatkem bylo, že celou mnohotvárnou skutečnost světa můžeme celkem snadno rozdělit do skupin (rovin), které mají nějaký základní společný rys: zvířata, rostliny, kovy, horniny, barvy, země, v lidském světě například povolání, sociální postavení, a nekonečně mnoho dalších. Oněch sedm základních idejí (principů) přitom v kolmém směru prostupuje všemi takovými rovinami, a dá se dokonce říci, že právo nazývat se prapůvodní ideou má pouze takový princip, který má své zastoupení v kterékoliv z existujících rovin.

    Zatím ovšem stále hovořím o abstraktních sedmi principech a je tudíž na čase říci si, o jaké konkrétní principy jde. Tady se uplatní další zásada, objevená starými mudrci: zásada polarity. Cokoli ve světě existuje, je vždy složeno ze dvou protikladů. Důkazy toho najdeme všude, kamkoli se podíváme: člověk, to je muž a žena, den je světlo a tma, máme zlo a dobro, sladkou a kyselou chuť, aktivitu a pasivitu, a tak bychom mohli jmenovat do nekonečna.

    A stejně je tomu i u oněch sedmi základních principů. Pouze jeden z nich je nepolární, nadřazený všem ostatním - nejvyšší princip, který můžeme nazvat Bohem. Zbývajících šest pak už snadno můžeme rozdělit do protikladných dvojic. Dostaneme tak princip myšlení a princip citů, princip mládí proti principu stáří, princip rozvoje proti principu omezení, princip vědomí proti principu nevědomí, aktivní (mužský) princip vedle pasivního (ženského) principu a tak dále. A každý z těchto principů, jak už bylo řečeno, prostupuje v kolmém řetězci analogií (podobenství) všemi existujícími rovinami, kterých je v podstatě nekonečný počet.

    Uveďme si opět příklad: zmíněný aktivní, mužský princip, to je princip činu a energie. V existenční rovině zvířat bude tento princip vyjádřen například v šelmách (vlk), právě tak vyjadřuje obraz tohoto principu žralok, rejnok nebo kohout. V rovině rostlin to budou například kopřiva, cibule, bodlák, pepř a tak dále, v rovině kovů železo, v rovině sociálního postavení voják nebo kovář, v rovině barev červená, a tak bychom mohli pokračovat dál a dál. Protějšek, protipól tohoto principu - pasivní, ženský princip, bude v rovině zvířat zastoupen býkem, holubem nebo tuleněm, v rovině rostlin mandloní, růží, lilií, hyacintem nebo šeříkem, v rovině kovů mědí, v rovině sociálního postavení umělcem nebo sociálním pracovníkem, a tak bychom i tady mohli pokračovat do nekonečna.

    Na první pohled může takovéto dělení do svislých řetězců analogií vypadat jako pustá a ničím nepodložená spekulace, leč není tomu tak. Je to pouze nezvyk dnešního člověka uvažovat v tomto kolmém směru. Právě tyto svislé analogické řetězce jsou totiž základem veškerých magických operací a běžně je využívali například indiánští medicinmani, asijští šamani a vůbec kouzelníci a mágové všech dob a všech civilizačních okruhů. Ti všichni tyto analogie velmi dobře znali, a při jejich praktických aplikacích využívali i další velmi významnou zásadu - že totiž všechny existující roviny forem jsou navzájem rovnocenné a zaměnitelné.

    Zná-li tedy někdo charakteristiky oněch sedmi základních idejí, prostupujících těmito rovinami, může analogickým způsobem přenášet poznatky z jedné (libovolné) roviny do jakékoliv roviny jiné. Přesně na tomto principu dodnes fungují takové disciplíny jako je numerologie, chiromantie, kartomantie, geomantie, grafologie a mnohé další.

    A přesně na tomtéž principu funguje i astrologie. Obloha, ze které astrologové vycházejí, totiž není ničím jiným než jenom další z onoho nekonečného množství rovin existence! To je pochopitelně rovněž známo už mnoho tisíc let, a právě toto vedlo starověké učence k jejímu zkoumání.

    Zřejmě je vůbec nepřekvapilo, když mezi mnoha tisíci hvězd objevili na obloze právě pět jiných (vedle Slunce a Měsíce), které nestály nehybně, ale na pozadí těch ostatních se zvláštním způsobem pohybovaly a přesouvaly. Pochopitelně jim byla zcela lhostejná jejich fyzikální podstata - zajímaly je právě ty jejich pohyby, o kterých byli přesvědčeni, že nejsou náhodné, ale že vyjadřují nějaký hluboký vnitřní smysl, jenž (v souladu s jejich filosofií) musí být v úzké souvislosti se všemi ostatními jevy, které kolem sebe pozorovali. A právě obloha se nakonec ze všech ostatních rovin, využívaných pro věštecké praktiky, ukázala být jako mimořádně vhodná.

    Bylo totiž zjištěno, že těchto sedm bloudivých hvězd (planet, mezi které počítali i Slunce a Měsíc) se skutečně nepohybuje oblohou chaoticky a náhodně, ale že jejich pohyby mezi hvězdami mají řád a smysl, je možno je předvídat a také matematicky přesně znázornit. Víceméně intuitivní základ ostatních věšteckých technik tak zde dostal naprosto exaktní podobu, a astrologie se rázem stala doslova královskou disciplínou.

(Z chystané knihy "Základy moderní astrologie")