Jste zde

Domů

Malá exkurze do historie astrologie I.
Petr Trnka

 
    Bylo řečeno, že všechno, cokoliv se ve světě vyskytuje, má vždy dvojí polaritu: černé - bílé, aktivní - pasivní, zlé - dobré, kladné - záporné a tak dále. A nejinak je tomu i s astrologií. Existuje-li její pól esoterní, duchovní, musí vedle něj existovat i pól druhý, protichůdný - fyzikální, matematický, a svým způsobem tedy materiální.

    Neznamená to samozřejmě, že bych nyní chtěl prohlašovat astrologii za vědeckou disciplínu. Máme-li však úspěšně uplatnit výhody vztažné roviny "obloha", jak o nich byla řeč v předchozí kapitole, musíme mít na čem je uplatnit! Je-li možné polohy planet na obloze matematicky přesně určit a také předvídat změny jejich postavení v čase, musíme, chceme-li být skutečnými astrology, umět tyto polohy vypočítat. Nejen však to. Kvalifikovaný astrolog by měl také rozumět tomu, proč se planety pohybují právě tak, jak se pohybují. Nejen umět vypočítat, kde se ta která planeta nachází, ale také vědět, proč se nachází právě tam a nikde jinde.

    Po celá tisíciletí, co astrologie existuje, to byl naprosto samozřejmý předpoklad. Zhruba do poloviny 17. století také až na výjimky neexistovalo rozdělení na astronomy a astrology: obě dneska tak (zdánlivě) antagonistické nauky do té doby víceméně splývaly v nauku jedinou - hvězdářství.

    Samozřejmě, že některé hvězdáře i tehdy více zajímala matematika a tedy ta část nauky, která má blíže k dnešní astronomii, kdežto jiní zase preferovali spíše onu duchovní, významovou, esoterní část. Po celý starověk i středověk však platilo (s malou nadsázkou a s občasnými výjimkami), že prvotní byla astrologie, kdežto astronomie představovala pouze její pomocnou, matematickou součást. Nebo jinak řečeno - zkoumání pohybů planet, Slunce a Měsíce bylo dobré pouze k tomu, aby astrologové mohli s větší přesností a spolehlivostí sestavovat horoskopy.

    Teprve v druhé polovině 17. století, s nástupem osvícenství a racionalismu, se obě části do té doby jednotné nauky od sebe oddělily, a díky tomu dodnes hlavně astronomové stojí vůči astrologii v nesmiřitelné opozici. Důvod, proč tomu tak je, spočívá v celkově nepříliš povzbudivém duchovním vývoji celého lidstva v posledních dvou, třech staletích, ale to je oblast, která už odbíhá od tématu této kapitoly. Podrobněji se k ní ještě jednou vrátím na konci knihy.

    Jako každé dva protiklady společně vytvářejí jeden celek, tak ani oba póly astrologie, esoterní a matematický, nelze dost dobře oddělovat jeden od druhého. Jestliže v posledních dvou tisíciletích před Kristem se vyvíjela a dozrávala její esoterní podoba, souběžně s ní se vyvíjelo i poznání, jakým způsobem se po obloze pohybuje Slunce, Měsíc a oněch zbývajících pět bloudivých hvězd - planet.

   První bylo samozřejmě na řadě Slunce. Naši přemýšliví předkové už v dávné minulosti dokázali zaregistrovat nejen jeho každodenně se opakující denní pohyb po obloze od východu k západu. Protože byli dobrými pozorovateli, neuniklo jim, že Slunce nevychází každý den na stejném místě obzoru, ani to, že v průběhu času vrcholí každý den v poledne v jiné výšce nad jižním obzorem.

    Zjistili brzy, že místo, kde se Slunce vynořuje ráno nad obzor, se od zimy do léta posouvá od jihu stále více k severu, a také že polední výška nad obzorem ve stejném období je větší a větší. Naproti tomu od léta do zimy se východ Slunce opět posouval po obzoru od severu směrem k jihu, a polední výška Slunce klesala. Aby tyto pohyby mohli lépe a přesněji měřit, stavěli si observatoře, pozorovatelny, kde si pomocí svisle stavěných velkých kamenů přesně určovali ta místa na obzoru, kde Slunce v tom kterém ročním období vycházelo a kde zapadalo. Z tohoto důvodu vzniklo například slavné jihoanglické Stonehenge, ale i mnohé jiné podobné megalitické stavby, a tak byly také objeveny první dva periodicky se opakující přírodní cykly - den a rok.

    Druhým nejvýraznějším světlem na obloze byl Měsíc, ten se však choval podstatně jinak než Slunce. I on sice vycházel a zapadal, avšak místo, kde vystupoval nad obzor, i jeho výška nad jižním obzorem se měnily podstatně rychleji než u Slunce. Současně se velmi nápadně měnila i jeho podoba - někdy byl srpečkem nebo jenom polovinou kruhu, to když stál na denní obloze nedaleko Slunce nebo naopak brzy ráno těsně před slunečním východem. Naproti tomu v úplňku se nikdy na denní obloze neobjevoval - vycházel přesně v okamžiku, kdy na druhé straně obzoru Slunce právě zapadalo.

    A konečně tu bylo pět bloudivých hvězd - planet, pozorovatelných pouze na noční obloze nebo výjimečně za večerního soumraku nebo ráno za svítání. Pohybovaly se každá jinou rychlostí mezi hvězdami, a na rozdíl od Slunce a Měsíce někdy i zpětným směrem. Naši přemýšliví předkové tyto jejich pohyby dlouhá staletí sledovali a měřili, a tak postupně docházeli k poznání, že každá z oněch bloudivých hvězd se po určité době vždy vrací na stejné místo oblohy. Byla objevena periodičnost planetárních pohybů, jejich cykly - od nejrychlejšího měsíčního cyklu, trvajícího v průměru 29,5 dne, až po cyklus planety tehdy nejpomalejší, která byla později nazvána Saturnem a která se vracela na stejné místo oblohy za 29,5 roku.

    Jenomže to bylo stále ještě málo. Pohyby Slunce byly základem obzorového kalendáře, pohyby planet, pozorovatelných pouze v noci, a jejich různě dlouhé cykly daly zase vzniknout určitému druhu observační astromantiky - předpovídání budoucích událostí podle pozorovaných poloh planet mezi hvězdami. To však stále ještě nebyla astrologie, jak ji známe dnes. K jejímu vzniku dosud chyběly dvě zásadní věci: zaprvé teorie, která by vysvětlila, proč se planety pohybují tak, jak se pohybují, a umožnila by tak vypočítat s dostatečnou přesností jejich polohy do budoucna, a zadruhé chybělo měřítko, jež by umožnilo určovat polohy planet na obloze přesněji než jenom údajem "na východě blízko hvězdy XY".

    (Z chystané knihy "Základy moderní astrologie")



Hodnocení článku:

Hodnocení: 
0
Zatím nehodnoceno
user avatar
Více o autorovi

Petr Trnka

Zaměření: Nevyplněno

Kontakt: Dlouhá 34
741 01 Nový Jičín
656 708 167

Web: Nevyplněno

Telefon: Nevyplněno

Další články autora
více