Jste zde

Esoterika
>>
Astrologie

Na prahu nového věku I.
Petr Trnka

    Je tomu už dva roky, co jeden z našich největších astrologických odborníků RNDr. Milan Špůrek uveřejnil v Regeneraci tři speciální přílohy (v číslech 1 / 1999, 5 / 1999 a 8 / 1999), ve kterých se zabýval střídáním astrologických věků a problematickým očekáváním "věku Vodnáře". Se svou pověstnou systematičností a velmi fundovaně v těchto článcích podrobně vysvětlil, jaký je základní princip střídání astrologických věků, v čem spočívá kardinální omyl všech zastánců a hlasatelů příchodu "věku Vodnáře", a jaké dějinné období (věk) nás skutečně očekává - že to nebude věk Vodnáře, jak se všeobecně soudí, nýbrž věk Býka. A protože nikdy nemluví jen tak do větru a své názory vždycky dokáže opřít o kvalifikované zdůvodnění, své závěry ilustroval na mnoha historických příkladech, a konečně i na objevné interpretaci slavného Nostradamova čtyřverší X,72, kolem kterého se právě v roce 1999 strhlo tolik humbuku při očekávání nejrůznějších katastrof a "konců světa".

    Jako exaktně uvažující přírodovědec odvodil dr. Špůrek své závěry především z technických (astronomických) a historických hledisek. Celá záležitost má však také svůj duchovní, esoterní rozměr, kterého se dr. Špůrek dotkl jenom velmi letmo. Chtěl bych se proto k tématice astrologických věků ještě jednou vrátit a podívat se na ni trochu podrobněji právě z tohoto duchovního aspektu. Domnívám se totiž (z mnoha důvodů), že je to právě v dnešní době pohled neobyčejně aktuální.

    Mluvíme-li o "věku Ryb", "věku Vodnáře" atd., používáme astrologické pojmy, a jejich obsah by proto měl odpovídat astrologické symbolice. Z tohoto hlediska tedy jistě nebude od věci připomenout si, jaké významy representují jednotlivá znamení. Tropický zvěrokruh, jak je znám zhruba od pátého století před naším letopočtem, není totiž ve své podstatě ničím jiným než univerzálním vývojovým schématem, které člověk objevil a odvodil ze střídání čtvera ročních dob v přírodním cyklu. Jeho základní kostru tvoří dva rovnodennostní a dva slunovratové body, a jednotlivé dvanáctiny zvěrokruhu (jednotlivá znamení) pak představují vývojové etapy, kterými zákonitě musí procházet všechno stvořené - nejen člověk jako jednotlivec, ale i města, státy, říše, ale třeba i hvězdy, galaxie, a konec konců i celý vesmír. A to nejen na hmotné, ale právě tak i na duchovní úrovni. Cokoliv se ve vesmíru vyskytuje, muselo zkrátka někdy vzniknout, zrodit se, má tedy svůj počátek, potom svou etapu dospívání, následuje období vrcholné zralosti, kdy entita (jakákoliv) vydává plody své existence, a konečně stáří a zánik, kdy svou obětí a transformací uvolňuje prostor pro další, nové formy stvoření. To je naprosto univerzální princip, ze kterého není úniku a kterému se musí podrobit skutečně bez výjimky vše, co ve vesmíru existuje. Velmi stručně a zjednodušeně si význam jednotlivých znamení jako vývojových etap můžeme ilustrovat na životě člověka od narození k smrti:

    Beran, první znamení zvěrokruhu (v přírodním cyklu začátek jara), symbolisuje onen počátek, vznik, zrození něčeho nového - novorozeně v této etapě si pudově vynucuje všechny své potřeby, pláče, když mu něco chybí, a na své okolí nebere žádný ohled. Býk, druhá vývojová etapa, představuje upevnění a materiální zabezpečení existence - malé dítě je v této etapě svého vývoje spokojené jenom tehdy, je-li nakrmené, má-li svou postýlku, svého dudlíka a hračky. Blíženci, ti jsou začátkem komunikace, poznáváním nejbližšího okolí, dítě se učí mluvit, psát, poznává sourozence a pod. Rak symbolisuje uvědomění si domova, původu, bezpečí maminčiny náruče. Lev je etapou tvořivosti, her, zábav a touhy vítězit a prosadit se - v lidském životě představuje školní léta. Panna, to už je zrání, dospívání - nikdo není kritičtější ke svému okolí než patnáctiletý mládenec nebo slečna. Vahami začíná druhá polovina vývoje, je to etapa, kdy teď už dospělý člověk hledá svůj protějšek, doplnění svého "já" na "my". Štír je etapou uvědomování si a odhalování tajemných stránek existence a všeho, co není jenom "mé", nýbrž především "naše". Střelec, to je v lidském vývoji vysoká škola, ideály, víra, humanismus a právo. Kozoroh představuje vyvrcholení dosavadního vývoje, završení profesionální nebo společenské kariéry - člověk se stává šéfem, ředitelem nebo třeba prezidentem. Vodnář představuje tu etapu vývoje, při které se člověk začíná starat o to, aby poznatky, ke kterým během svého života dospěl, předal svým nástupcům, aby sloužily k pokroku lidstva jako celku, je to etapa zralého vysokoškolského profesora. A konečně Ryby jsou závěrečnou etapou vývoje - je to starý dědeček nebo babička, kteří jsou ochotní s bezmezným soucitem přinést jakoukoliv oběť pro své vnoučky, aby v nich mohl zdárně pokračovat nový život - nové, další zrození v Beranu.

    Už i z tohoto velice stručně nastíněného schématu vyplývají dva naprosto základní poznatky: především fakt, že tyto vývojové stupně, symbolicky vyjádřené znameními zvěrokruhu, neměly nikdy nic společného se stejnojmennými souhvězdími, a zadruhé, že vývoj žádné entity ve vesmíru, ať ve fyzické nebo v duchovní podobě, nikdy nemůže postupovat v obráceném smyslu, tedy ve směru Býk - Beran - Ryby - Vodnář atd. (jak to de facto tvrdí zastánci a propagátoři věku Vodnáře), protože to by nebyl vývoj, ale regrese. Nechci se teď zabývat úvahami, kdo a kdy s touto nesprávnou myšlenkou jako první přišel, to ve zmíněných článcích v roce 1999 podrobně vysvětlil už dr. Špůrek. Chtěl bych si jen blíže všimnout několika duchovních aspektů, o které dr. Špůrek pouze letmo zavadil, které však velmi dobře ilustrují charakteristiky věku Vodnáře a věku Ryb v posledních čtyřech tisíciletích před naším letopočtem, přechod z věku Ryb do věku Berana před dvěma tisíci lety, a konečně situaci dnes, v závěrečných fázích věku Berana a na počátku věku Býka.

    Než se začnu věnovat vlastnímu tématu, bude však asi vhodné nejprve stručně zopakovat význam některých základních pojmů: Platónský rok je období, za které rotační osa Země opíše celý jeden plášť kužele (tomuto kuželovému pohybu zemské osy se říká precese). Podle současně platné hodnoty precesní konstanty trvá toto období 25729 let. Jeden věk tvoří jedna dvanáctina Platónského roku a je dlouhý 2144,1 roku. (Proč se používá právě dvanáctinné dělení, to má velmi hluboké esoterní kořeny a bylo by to téma na samostatný článek.) Podle zásady, že stejně jako části jsou obsaženy v celku, tak i celek je obsažen v každé své části, je možné i období jednoho věku dále dělit na menší časová období. Jedna dvanáctina věku je tzv. palec a trvá 178,7 roku, při dalším dělení dvanácti se dostáváme k zodiakální mikrovlně, dlouhé 14,9 roku. Jednotlivé věky, tedy dvanáctiny Platónského roku, nesou charakteristiky zvířetníkových znamení, a stejně tak je tomu i s palci a mikrovlnami: první palec každého věku má charakter Berana, druhý palec Býka atd., a právě tak i první mikrovlna každého palce odpovídá svým charakterem Beranu, druhá mikrovlna Býku atd. Stále je však přitom třeba dodržovat základní zásadu, že totiž čas (a tím i vývoj každé entity) postupuje ve směru od Berana k Býku a k Blížencům a nikoli obráceně, od Berana k Rybám a od Ryb k Vodnáři.