Psychologická astrologie - cesta k sebepoznání a růstu I.
Mgr. Marie Hlávková

Před mnoha lety, než jsem se vydala na dráhu astro-terapeutky, pracovala jsem delší dobu v komerční oblasti, byla jsem asistentka, pak manažerka a novinářka. Na VŠ jsem studovala mimo jiné psychologii a arteterapii , ale zároveň jsem se rozhodla pro budování kariéry.

 Avšak v žádné komerční práci jsem nemohla vydržet. Vždy asi po měsíci na mne padaly pocity beznaděje, nenaplňovalo mne to. Měla jsem nejasný pocit, že v životě musí být ještě cosi hlubšího, ale nikde jsem to nenalézala, ani v psychologii vyučované na univerzitě.. Jen prázdnota. Šeď. Moje nejhorší noční můra byly slova: Jednou se probudíš prázdná!

 V té době jsem se setkala s psychologickou astrologii. To bylo jako rána do hlavy, zjevení! A svět se mi začal rozjasňovat. Otevřely se mi zaslepené oči a já začala vnímat hlubší smysl života. Pochopila jsem, že zde existuje cosi vyššího než my, náš "reálný svět" a každodenní pachtění. Otevřel se přede mnou svět symbolů, kosmických principů, archetypů a Boha. Zároveň astrologie zapadla k mému zájmu o psychologii jako kostka do skládačky - objevovala jsem paralely kosmických, astrologických principů v lidské psychice. S překvapením jsem zjišťovala, že životní situace, do nichž se dostávám, moje způsoby chování, moje očekávání od druhých, můj partner, můj charakter - to všechno je vepsáno v horoskopu.

Právě horoskop mne dovedl k obrovskému pochopení sebe sama a k sebepřijetí. Přikývnutí vlastní existenci, se všemi svými chybami i talenty, touhami, sny a schopnostmi. Zjistila jsem, že jsem jedinečná bytost s jedinečnými vlohami, a vůbec není nutné být "jako ti druzí". Nejdůležitější je být svá. Horoskop a pochopení sebe sama dalo váhu, cenu mému autentickému životu, a to je ten nejdůležitější dar v dnešní době, která vydělení se z toho strhujícího proudu uniformního života příliš nepřeje.


Hledání sebe sama je velice častým motivem, s nímž za mnou klienti přicházejí. Většinou uvádějí jako důvod své pocity nenaplnění, tápání, stresu v práci, která je nebaví a pochybnosti o sobě. Objevují se i deprese a nervové potíže. Velice často mají nějaký svůj sen, představu, co by chtěli dělat, ale považují tyto své představy za naivní a neuskutečnitelné.

Například jedna klientka mne navštívila s velice silnými depresemi. Nemohla vůbec přijít na to, kde se tyto tíživé stavy berou. Pracovala v té době v technické firmě svého manžela a dělala tam cosi jako děvče pro všechno. Dá se říci, že měla na bedrech veškerou manažerskou i prezentační práci firmy, byla abnormálně vytížená, firma prosperovala, co víc si tedy mohla přát? Nechápala své deprese a stres.

Z jejího horoskopu však vysvitlo, že by měla silný potenciál podnikat sama, být sama ředitelkou a spíše v humanitní, více pomáhající oblasti. Ascendent ve Lvu, Lunu v 5.domě v aspektu na Neptun. Když jsem jí tohle řekla, vstoupily této ženě slzy do očí a dlouho plakala. Řekla mi, že ve skrytu své duše strašně touží založit hospic, jakýsi domov pro staré lidi, kde by se ovšem cítili opravdu dobře a kde by se s nimi zacházelo jako s lidmi. Řekla mi, že jenom myšlenka na to ji tak dojímá, že musí plakat.

Tato žena v sobě dlouhá léta nosila svůj sen, odpovídající jejím pravým schopnostem. A právě slzy se jí snažily ukázat, že tudy vede cesta. Slzy vyvěrají z našeho nejhlubšího nitra a vyprávějí o pravé tužbě našeho srdce, o nejhlubších citech.

Tato žena nežila svůj život, žila život svého manžela, pracovala v oblasti, která jí nebyla vlastní, vykonávala jako robot své povinnosti. V dětství ji, stejně jako mnoho z nás, nikdo neučil, aby si všímala, po čem touží její duše, aby si všímala, v kterém okamžiku je šťastná, aby šla za přáním svého srdce. Vdala se a celý život sledovala, po čem touží srdce jejího manžela a její dcery. Na sebe neměla čas, manžel byl spokojený. Ona vždy všechno zařídila za něj a on si spokojeně hrál tenis a volejbal se svými obchodními partnery, které sehnala ona. V současné době pomalu a systematicky pracuje na uskutečnění svého snu a zároveň psychologicky pracuje na sobě.

Pokud v sobě však člověk dlouho potlačuje své pravé schopnosti a dispozice, nepoužívá svůj pravý potenciál, nerespektuje vnitřní volání duše, nastanou psychické těžkosti, problémy, stres, napětí. Jsem přesvědčena, že když člověk žije v souladu se svými pravými dispozicemi, v souladu se svou duší, je víceméně šťastný.