Jste zde

Esoterika
>>
Astrologie

Ptolemaios, Kopernik, Kepler a další I.
Petr Trnka

    Mnozí autoři různých knih rádi vyprávějí, jak si naši předkové představovali Zemi coby placku, která spočívá tu na hřbetech slonů, tu na krunýřích obrovských želv. Je to pravda jen zčásti. Například už v roce 584 př.Kr. vyslovil Thales Milétský hypotézu, že Země je koule vznášející se v prostoru. Přibližně ve stejné době přišel se stejnou myšlenkou i Pythagoras ze Samu.

    Ideu o kulatosti Země jim pravděpodobně vnuklo pozorování zatmění Měsíce. Nebylo těžké si všimnout, že k němu dochází pouze a jedině za úplňku, tedy v době, kdy je Měsíc přesně na opačné straně oblohy než Slunce. Od tohoto poznání nebylo daleko k myšlence, že Země, osvětlovaná Sluncem, vrhá za sebe do prostoru stín, a protože tento stín, dopadající na Měsíc, je kulatý, musí být kulaté i těleso, které tento stín vrhá. Z pozorovaných pohybů Slunce a Měsíce se také dalo logickou úvahou odvodit, že Slunce neobíhá kolem Země, jak to na první pohled může vypadat, ale naopak Země obíhá kolem Slunce. Tak to také Pythagoras svým žákům uváděl. Na tyto Pythagorovy myšlenky navázal zhruba o tři století později další pythagorejec Aristarchos, který rovněž pocházel z ostrova Samu. Ten navíc dokázal velmi důmyslným způsobem a na tehdejší dobu i poměrně dost přesně stanovit velikost Země a také poměr vzdáleností Země - Měsíc a Země - Slunce.

    Byly to myšlenky bezesporu zajímavé, měly však pro tehdejší učence jednu velmi podstatnou chybu: nedokázaly stanovit s dostatečnou přesností, kde se budou planety nacházet v budoucnosti, a nebylo proto možné je použít pro astrologické výpočty. Když proto kolem roku 150 po Kristu sestavoval Klaudios Ptolemaios své velké astrologické dílo Tetrabiblos, použil hypotézu jiného svého předchůdce, řeckého hvězdáře Hipparcha, který říkal, že středem vesmíru není Slunce, ale Země, a okolo ní všechny planety, Slunce i Měsíc obíhají.

    Ptolemaios dlouhou dobu pečlivě měřil, zkoumal a propočítával tyto pohyby, a na základě svých měření nakonec dospěl k hypotéze deferentů a epicyklů. Podle této teorie po velké kružnici (deferentu) kolem Země obíhal stejnoměrnou rychlostí bod, jenž byl středem druhé, menší kružnice (epicyklu). A teprve po tomto epicyklu obíhala kolem jeho středu vlastní planeta. Kromě Slunce a Měsíce, jež obíhaly kolem Země stále stejným směrem přímo po deferentu, měla každá z dalších pěti pozorovaných planet svůj vlastní deferent i epicykl. Byla to teorie velmi důmyslná, která přijatelným způsobem vysvětlovala, proč se planety v určitých obdobích pohybují po obloze zpětným směrem, co však bylo nejdůležitější - dokázala, že matematický propočet dráhy jakékoliv planety se dostal do velmi slušného souladu s pozorováním.

    Ptolemaiovo dílo Tetrabiblos bylo po celý zbytek starověku, celý středověk a zhruba až do začátku novověku doslova astrologickou biblí. V mnoha aspektech na něm astrologie staví dodnes (teorie čtyř živlových elementů, dynamik, angulárních planet, planetárních cyklů atd.), jeho důmyslná geocentrická teorie deferentů a epicyklů se však po tisíci letech přece jenom začala už dost podstatně rozcházet se skutečností. Objevila se tak potřeba hledat novou teorii, která by pozorovaným polohám planet vyhovovala lépe. Pod dusným poklopem, kterým tehdejší svět přikrývala katolická církev, to však nebylo jednoduché, a tak teprve na počátku 16. století se pokusil oprášit 2000 let staré myšlenky Pythagora a Aristarcha polský kanovník, matematik a astronom Mikuláš Kopernik.

    Tomu se myšlenka o Slunci ve středu vesmíru velmi zamlouvala, a otázku, po jakých drahách kolem Slunce obíhají planety, vyřešil logickou úvahou: planety se pohybují na nebesích, nebesa, protože jsou sídlem Boha, jsou dokonalá, a jedinou dokonalou křivkou je kružnice. Planety proto musí obíhat kolem Slunce po kružnicích. Vypadalo to bezchybně, z hlediska dnešních znalostí to také byla teorie podstatně bližší skutečnosti než teorie Ptolemaiova, leč měla jednu podstatnou vadu: nefungovala tak jak měla a jak Kopernik očekával.

    Zatímco podle Ptolemaiova systému se daly se slušnou přesností určovat polohy planet na mnoho staletí dopředu i dozadu, Kopernikův heliocentrický systém, i když na první pohled logičtější a elegantnější, dával výsledky dosti nepřesné už v intervalu několika málo let. Kopernik jako vynikající matematik si tohoto nedostatku byl velice dobře vědom, velmi ho to trápilo, a protože stále nemohl najít bezchybné řešení tohoto zapeklitého problému, velmi dlouho se zveřejněním své heliocentrické teorie váhal. Nebylo to tedy výlučně proto, že by se bál katolické církve, jak se obvykle tvrdívá, i když podobné obavy také jistě choval. A tak teprve doslova na smrtelné posteli v roce 1543 pod tlakem svých přátel a žáků se uvolil knihu s názvem De revolutionibus orbium coelestium (O obězích nebeských sfér) vydat.

   V tehdejší Evropě nalezla jak vášnivé odpůrce, tak i zastánce. K odpůrcům samozřejmě patřila především zkostnatělá katolická církev (v tom se Kopernik ve svých obavách nemýlil), s heliocentrickým systémem však nesouhlasil ani tehdy nejvýznamnější evropský astronom Tycho Brahe. Ten ovšem nikoliv z nějakých pofidérních náboženských, nýbrž z čistě vědeckých důvodů. Uvažoval asi takto: "Já jsem nejlepší pozorovatel všech dob." (Měl pravdu - svými přístroji dokázal měřit polohy nebeských těles s přesností na jednu úhlovou minutu, což před ním dosud nikdo nedokázal). "Pokud by Země obíhala kolem Slunce, musel bych pozorovat rozdílné polohy hvězd při pozorování na jaře a na podzim (tzv. paralaxu), protože Země by se za půl roku posunula na opačnou stranu své dráhy kolem Slunce. Protože však žádné takové změny nepozoruji, je Kopernikova teorie nesprávná." Úvaha to byla logická a z jeho hlediska také naprosto oprávněná. Mýlil se pouze v tom, že velmi podcenil vzdálenosti hvězd od Země. Nemohl tušit, že i hvězda, která je k Zemi nejblíže (Proxima Centauri), je tak vzdálená, že její paralaxa činí necelou jednu úhlovou vteřinu. Což bylo pochopitelně hluboko pod rozlišovací schopností tehdejších Tychonových přístrojů.

         (Z chystané knihy "Základy moderní astrologie")