Jste zde

Esoterika
>>
Astrologie

Ptolemaios, Kopernik, Kepler a další II.
Petr Trnka


Zcela jinak se ke Kopernikově teorii stavěl německý matematik a astronom Johannes Kepler. Tomu připadala nesmírně elegantní, logická a přirozená, ale stejně jako Kopernikovi mu nedalo spát, proč nefunguje tak, jak by měla. Oproti Kopernikovi měl ovšem jedno veliké štěstí. Na dvoře českého krále Rudolfa II. se v roce 1600 seznámil s Tychem, a po jeho smrti v roce 1601 zdědil veškeré neuvěřitelně přesné záznamy všech pozorování, které Tycho prováděl v posledních více než dvaceti letech. Mezi nimi byly pravděpodobně nejdůležitější záznamy přesných poloh planety Mars. Pečlivé studium právě těchto záznamů totiž pomohlo Keplerovi objevit, že planety kolem Slunce neobíhají po kružnicích, jak předpokládal Kopernik, a stanovit tak první dva zákony, které po něm nesou své jméno. První Keplerův zákon říká: Planety se pohybují kolem Slunce po elipsách málo odlišných od kružnic, v jejichž jednom ohnisku se nachází Slunce. Brzy po prvním pak následoval také druhý Keplerův zákon: Plochy, opsané průvodičem planety za jednotku času, jsou vždy stejné. Oba tyto fundamentální zákony nebeské mechaniky Kepler zveřejnil v roce 1609 v díle nazvaném Astronomia nova (Nová astronomie). Jak se dá jejich střízlivé vědecké znění přeložit do srozumitelného jazyka? Pohyb po elipse, v jejímž jednom ohnisku se nachází Slunce, v praxi znamená, že na své oběžné dráze kolem Slunce každá planeta postupně prochází dvěma body: v jednom z nich, nazývaném perihel, je ke Slunci nejblíže, v druhém, kterému se říká afel (po vykonání poloviny oběhu), je naopak od Slunce nejdále. Že jsou elipsy planetárních drah málo odlišné od kružnic potom znamená, že vzdálenosti obou těchto bodů od Slunce se od sebe liší jenom dost málo. Vezměme si jako příklad naši Zemi: v roce 2001 procházela perihelem své dráhy 4. ledna v 10:00 hodin středoevropského času a byla v té chvíli od Slunce vzdálena 147,1 miliónu kilometrů. Do afelu se dostane 4. července v 15:00 hodin středoevropského času, a bude vzdálena od Slunce 152,1 miliónu kilometrů. Druhý Keplerův zákon, přeložený do laické řeči, zase říká, že v okamžiku, kdy se planeta nachází v perihelu, se pohybuje nejrychleji, v afelu je zase její pohyb nejpomalejší - pohybuje se tedy na své dráze proměnnou rychlostí. Devět let po vydání knihy Astronomia nova, tedy v roce 1618, zveřejnil Kepler poslední ze svých zákonů, třetí, nazývaný také harmonický, který uvádí do souvislosti oběžné doby planet a jejich střední vzdálenosti od Slunce. Říká se v něm, že dvojmocniny oběžných dob dvou planet jsou k sobě navzájem ve stejném poměru jako trojmocniny velkých poloos jejich drah. Nebo také jinak: podíl dvojmocniny oběžné doby planety a trojmocniny její velké poloosy je vždycky, v celé sluneční soustavě, konstantní. Člověku, který není zvyklý na matematické vyjadřování, to možná zní tak trochu jako tatarština, neznamená to však nic jiného, než že mezi vzdáleností planety od Slunce a její oběžnou dobou existuje naprosto přesný a u všech planet sluneční soustavy stále stejný vztah. V praxi to znamená, že pokud změříme dobu, za kterou například Jupiter oběhne kolem Slunce (a to není nic těžkého, stačí na to trpělivost a trocha fištrónu), můžeme pomocí třetího Keplerova zákona snadno zjistit, jak daleko je Jupiter od Slunce. Svými slavnými třemi zákony završil Kepler několik tisíc let trvající pátrání po tom, jakým způsobem a po jakých drahách se pohybují oblohou planety, Slunce (potažmo Země) a Měsíc. Je-li však už řeč o Keplerovi, nebude jistě na škodu uvést na pravou míru jednu pověru, se kterou se s oblibou ohánějí nejrůznější odpůrci astrologie. V nejedné knížce, věnované astronomii nebo obecně vývoji přírodních věd, se můžete dočíst, že Kepler astrologií "hluboce pohrdal". Není to pravda. Jako exaktně myslící vědec si samozřejmě byl vědom některých rozporů, které astrologii v jeho době provázely, byl však velmi dalek toho, aby kvůli tomu prohlašoval astrologii za blud a pavědu (jak to běžně dělají dnešní astronomové). V roce 1601 vydal knihu De fundamentis astrologie certioribus (O pevnějších základech astrologie), a ve své další knížce Tertius interveniens (Třetí zasahující) z roku 1610, psané formou jakéhosi dialogu, s odpůrci astrologie velmi zasvěceně polemizuje. Památná je jeho věta o tom, aby ti, kteří mají vůči astrologii výhrady, nevylévali s vaničkou i dítě. Kepler se astrologií velmi vážně zabýval (notoricky známá je například jeho dlouholetá spolupráce s Albrechtem z Valdštejna), zavedl do ní některé menší aspekty (například kvintil), a když roku 1630 zemřel, nalezlo se v jeho pozůstalosti na osm set horoskopů, z nichž zdaleka ne všechny byly zpracovávány pouze kvůli výdělku. (Z chystané knihy "Základy moderní astrologie")