Jste zde

Esoterika
>>
Astrologie

Ptolemaios, Kopernik, Kepler a další IV
Petr Trnka


Ani objevení Neptuna pochopitelně neznamenalo zánik astrologie, ba právě naopak. V polovině 19. století už byla astrologie po předchozím útlumu opět pomalu na vzestupu, a tak astrologové přijali Neptuna do svého symbolického panteonu s naprostou samozřejmostí. A i tady, jak se brzy ukázalo, existovala úzká číselná vazba na další z klasických planet, tentokrát na Venuši. Nebyla ovšem tak jednoduchá jako v případě Urana a Merkura. Neptun oběhne kolem Slunce jednou za 164,78 roku. Vyjádříme-li tuto jeho oběžnou dobu ve dnech, tedy vynásobíme-li 164,78 číslem 365,25, dojdeme k výsledku 60186. Na první pohled žádné zvláštní číslo - ovšem pouze do okamžiku, než toto číslo odmocníme druhou odmocninou. Výsledkem je číslo 245,33 - a to je téměř přesně počet dní, kdy je na obloze viditelná Venuše jako Jitřenka nebo jako Večernice! Tak se ukázalo, že i Neptun je přesně tam, kde z esoterního hlediska být má, a že je symbolickou vyšší, transcendentní oktávou Venuše. Objevení Neptuna bylo skutečným triumfem nebeské mechaniky, a není proto divu, že podnítilo myšlenku - co když i za Neptunem existuje další dosud neobjevená planeta? Začalo se tedy s pečlivým proměřováním Neptunových poloh - a skutečně: i v pohybu Neptuna, stejně jako padesát let předtím u Urana, byly objeveny nepatrné, avšak přesto měřitelné odchylky. Bylo tedy zahájeno velmi intenzivní pátrání po deváté planetě, které bylo završeno v roce 1930. Na Lowellově observatoři ve Flagstaffu v USA tuto planetu objevil C.W.Tombaugh, a po řeckém bohu podsvětí byla pojmenována Pluto. Se stejnou samozřejmostí jako předtím Uran a Neptun byl pochopitelně i Pluto okamžitě zařazen mezi astrologické planety, a to tím spíše, že v první polovině dvacátého století procházela astrologie obdobím zatím nejbouřlivějšího rozvoje v celých jejích dosavadních dějinách. Nicméně zdá se, že astrologický význam této poslední planety sluneční soustavy tentokrát přece jenom asi nepůjde tak jednoznačně definovat. Oběžná doba Pluta je 248,5 roku, a dodnes nebyl nalezen žádný smysluplný číselný vztah k některé z klasických sedmi planet, jako se to podařilo u Urana a u Neptuna. Další podrobné výzkumy v průběhu 20. století navíc ukázaly, že Pluto je planetou velmi malou, jeho průměr je necelých 2400 kilometrů a je tedy ještě o celou jednu třetinu menší než náš Měsíc. To samo o sobě samozřejmě není až tak důležité - jak vyplývá z esoterních zásad, fyzikální charakteristiky planet nehrají v astrologii vůbec žádnou roli. Důležitější ovšem je, že podobných malých těles, které navíc žádným způsobem neladí s klasickou sedmicí prapůvodních idejí (principů), se pohybuje sluneční soustavou desítky a možná stovky tisíc. Jsou to tzv. planetky neboli asteroidy, z nichž většina obíhá kolem Slunce po drahách mezi Marsem a Jupiterem, ale nejen tam - některé se objevují až za drahou Saturna (například proslavený Chiron), jiné se v perihelu dostávají blíže ke Slunci než Venuše. A aby celá situace byla ještě složitější - začátkem 50. let vyslovil americký astronom Gerard Kuiper hypotézu, že podobný pás planetek, jaký se nachází mezi Marsem a Jupiterem, pravděpodobně bude i na vnějším okraji sluneční soustavy, za drahou Neptuna. Čtyřicet let nato se ukázalo, že měl pravdu. Od roku 1990 do roku 2000 bylo pomocí Hubbleova kosmického teleskopu na oběžné dráze kolem Země objeveno v této oblasti přes 200 planetek větších než 300 kilometrů, a stále jich přibývá. Jako velmi reálná se proto jeví myšlenka, že Pluto je pouze jedním z asteroidů tohoto pásu. První objevený a pravděpodobně největší, leč přesto pouhý asteroid. Zdá se proto, že tu zřejmě bude docela na místě otázka, kterou jsem položil už v 1. kapitole - je rozumné využívat v astrologii objekty, které z různých důvodů neodpovídají základní esoterní symbolice? U planetek hlavního pásu mezi Marsem a Jupiterem je odpověď celkem jednoznačná: zanášet do horoskopu desítky tisíc dalších objektů je zcela evidentní nesmysl. S planetkami Kuiperova pásu to bezpochyby bude stejné. A tak otázka astrologického využití Pluta zůstává zatím otevřená. Jak uvidíme v dalších kapitolách, všeobecně se doporučuje uvažovat s jeho vlivem v horoskopech jednotlivých lidí velmi opatrně a většinou pouze v určitých přesně vymezených případech (všechny budou v dalších kapitolách připomenuty). Pátrání po dalších planetách na periférii sluneční soustavy pokračuje i dnes a nelze proto vyloučit, že se zlepšující se pozorovací technikou nějaké další planety (ne stovky malých asteroidů) budou skutečně objeveny, a že i u nich se naleznou číselné vztahy, které je budou spojovat s klasickou sedmicí. Je ovšem třeba mít na paměti, že jakákoliv taková planeta, obíhající kolem Slunce ve větší vzdálenosti než Pluto, bude mít v důsledku třetího Keplerova zákona oběžnou dobu mnoho set let, jedním znamením tak bude procházet desítky a možná i stovky let, a je proto otázkou, bude-li mít vůbec nějaký smysl zakreslovat ji do individuálních horoskopů. Mohla by mít svůj význam pouze jako indikátor celých dlouhých historických etap, nicméně i tak zůstává otázkou, podaří-li se dostatečně spolehlivě určit její esoterní astrologickou charakteristiku. Našim předkům, kteří po této stránce byli bezesporu mnohem fundovanější než my dnes, to u klasické sedmice planet trvalo mnoho staletí... (Z chystané knihy "Základy moderní astrologie")