Codex Gigas alias Ďáblova bible - II.
VEZA

Jak šel čas

Unikátní kniha byla dlouhá léta majetkem benediktinů v Podlažicích. Klášter se ale zadlužil a z finančních potíží se chtěl dostat zástavou knihy cisterciákům v Sedlci. Odsud ji roku 1295 vykoupil opat Pavel Bavor pro knihovnu břevnovského kláštera, kde se stala předmětem zájmu pražského biskupa Řehoře a dalších učenců té doby.

V květnu 1420 Táborité spolu s lidem pražským břevnovský klášter vyplenili, spálili a pobořili. Avšak komunita Benediktinů z Břevnova se během husitských bouří uchýlila do svého opevněného kláštera v Broumově. S sebou přivezli řadu cenných předmětů, mezi jinými i Ďáblovu bibli. Ta byla v klášteře pečlivě uschována a střežena. Husité Broumov dvakrát obléhali, naštěstí ale vždy marně. Také klášter v Podlažicích byl v roce 1421 Husity vypálen a zničen; bylo tedy štěstí, že Codex Gigas v té době už byl na jiném místě.

V Broumově už Ďáblova bible zůstala a přístup k ní měli jen vyvolení. Mezi ně patřil později i císař Ferdinand I., který o ní vyprávěl svému vnukovi Rudolfovi II. Jak je všeobecně známo, Rudolf byl velkým mecenášem umění a vášnivým sběratelem uměleckých děl. Jeho sbírky nacházely v tehdejší Evropě jen těžko konkurenci. A proto musel mít i tuto knihu. V roce 1594 ji nechal z broumovského kláštera převézt na Pražský hrad, kde zůstala i po jeho smrti, až do osudného léta roku 1648.

Rudolfova knihovna obsahovala samé literární skvosty v té době dostupné - již zmíněný největší středověký rukopis Codex Gigas, Codex Argenteus napsaný v 5. století stříbrným a zlatým písmem, ale také soudobou tištěnou literaturu a cestopisy - například knihu o cestě Kryštofa Kolumba. Ted trochu odbočím - jistý pamětník uvádí, že Codex Gigas, obří kniha neobvyklého formátu, měla na přední straně desek do kůže vyraženu jednu z mnoha podob pětilisté růže, rodového znaku rožmberského rodu a že byla po určitou dobu rovněž v majetku rožmberské knihovny. Také tato slavná rožmberská knihovna neušla během třicetileté války drancování švédských vojáků. V současné době je její uloupené jádro uloženo v Královské knihovně ve Stockholmu. Několik svazků z této knihovny se ocitlo i v proslulé Vatikánské knihovně, když je do Říma přivezla sebou švédská královna Kristýna (1655).

Válečná kořist

V průběhu třicetileté války se švédské vojenské oddíly dostávají na naše území. Jejich cílem tehdy bylo především obsazení hlavního města středoevropské monarchie - Vídně, a tak v Čechách a na Moravě zanechávají své posádky. Drancování a loupení bylo neodmyslitelným jevem válečnického života. Kořist, kterou Švédové získávali v našich zemích na konci třicetileté války, resp. těsně po jejím skončení a která byla odvezena do Švédska byla velmi různorodá. Již staří obyvatelé evropského severu - Normané - měli neobyčejný smysl pro kulturní památky, které se nacházely v zemi jejich výboje a pokud možno si je do Skandinávie brali sebou. Později byly těmito válečnými trofejemi uspokojovány sběratelské zájmy švédských vládců. Královna Kristině byla jednou z nejvzdělanějších žen tehdejší Evropy; ke svému dvoru zvala přední vědce, obklopovala se uměním, vlastnila vzácné sbírky, … V našich zemích se kořist Švédům přímo nabízela a tak brali a odváželi nejcennější kousky. Jednalo se obyčejně o předměty velké kulturní hodnoty (například byly odváženy i stříbrné rakve Pernštejnů z kláštera v Doubravníku), ale i o plodiny ve Švédsku neznámé. Byly to však většinou knihy, které byly nejlépe transportovatelné. Jak známo, byly Švédy odvezeny fondy zámecké knihovny Dietrichštejnů z Mikulova, knihy z pražských rudolfínských sbírek a fondy z jezuitské knihovny v Olomouci, knihovna královopolského kláštera a další.

Knižní kořist byla přepravována většinou v sudech, popřípadě v bednách a na vozech. Sudy byly přitom vyloženy slámou, popřípadě papírem, nebo kusy textilií, aby se zabránilo poškození. Přes moře byla kořist samozřejmě přepravována na lodích a víme o tom, že se některé z nich potopily. Nejznámější knihou z této kořisti je právě Ďáblova bible.

Pro královnu Kristinu

V červenci 1648, na samém konci války, obsadili - díky zradě - švédští žoldáci generála Königsmarka město a Pražský hrad. Místo běžného drancování a loupení se ovšem začali zajímat o zcela specifický druh válečné kořisti. Královna Kristina (panovala v letech 1632 až 54) jim do Prahy poslala jednoznačné příkazy; a tak si vojáci v sídle českých králů počínají jak v rukavičkách - hledají a balí různé cennosti. Neberou všechno, zajímají je především sbírky rudolfínské Kunstkamery, přesněji řečeno to, co z nich po Rudolfově smrti v roce 1612 zbylo. Přesné informace zná jen několik málo osob. Především správce sbírek Miseroni, který pod hrozbou krutého mučení vydal Švédům klíče od sbírkových sálů i depozitářů a hlavně soupis všech starožitností, uměleckých předmětů a nejrůznějších kuriozit, kde je také zapsán Codex Gigas.

Po dlouhé cestě po souši a plavbě lodí skončil zbytek Rudolfovy sbírky ve Stockholmu. Do rukou Švédů se tak dostala unikátní kolekce vzácných obrazů, soch a dalších uměleckých předmětů - a také obrovská kniha, kterou podle dobového líčení "dva chlapi měli co nést, jak byla těžká". V katalogu stockholmských sbírek byla zanesena jako tajuplná rarita, jako "ďábelské dílo zazděného mnicha". Královna ji cenila nadevše; již v roce 1650 figurovala na prvním místě v katalogu jejích sbírek. Vzácná kniha byla uložena v depozitu královského paláce ve Stockholmu v sále Tre kronor. V roce 1697 však palác zachvátil rozsáhlý požár, při kterém zahynul i švédský král Karel XI. V požáru málem shořel i Codex Gigas, který byl v poslední chvíli vyhozen z okna třetího poschodí. Prasklé desky knihy dodnes tuto událost připomínají. Od 17. století kniha opustila Švédsko jen dvakrát, nejprve v roce 1970, kdy byla zapůjčena do Metropolitního muzea v New Yorku a pak v polovině 90 let minulého století byla krátce vystavena v Berlíně.

Až do roku 1796 bibli žádný Čech nespatřil. Znalci ji popisovali jako jedinečnou, zázračnou, jako "knihu ďáblovu", nad níž zůstává rozum stát. Proto přilákala pozornost jednoho z nejvýznamnějších českých učenců přelomu 18. a 19.století Josefa Dobrovského. Kněz, osvícený přírodovědec a filolog, přezdívaný "modrý abbé", byl uchvácen a jeho návštěva podnítila švédské historiky, aby se knihou začali zabývat důkladněji. Těm se podařilo odkrýt zašlý zápis o prodeji knihy roku 1295 břevnovskému klášteru. Počátky její existence se začaly poněkud rozjasňovat a o českém původu nebylo pochyb.

Pokračování příště

Uvedeno ve spolupráci se serverem druidova.mysteria.cz