Kruhové pečeti dávných znalostí - III.
Jitka Lenková

Zajímavé srovnání nabízejí další kruhové stavby z celého světa. Tzv. šamanská kola (medicine wheels) vytvářeli v Americe patrně tamní indiánské kmeny a na jejich stavbu používali malé kameny kladené jen tak na zem. Určitě to bylo praktičtější než evropské postupy - taková stavba "šla na svět" podstatně rychleji, než kdyby vztyčovali obrovské kameny a mohutné dubové palisády a kopali mnohametrové hluboké příkopy. Šamanská kola je možné nalézt na různých místech hlavně mezi Texasem a jižní Kanadou, ale také v jižní Albertě (Kanada), v Kalifornii, v Mexiku a v Peru. Jedno z nejznámějších se nachází v Big Horn Mountains ve Wyomingu. Skládá se z velkého kruhu o průměru 25 m, uvnitř je ve středu menší kruh připomínající náboj kola. Oba kruhy jsou spojeny "loukotěmi", které dělí vnitřní prostor na 28 dílů. Vně kola leží 16 kupek kamenů. Pokud spojíme některé tyto kupky a loukotě, dostáváme nejen letní slunovrat a jarní rovnodennost, ale také například heliaktický východ Síria, Aldebaranu nebo Rigelu. Nezanedbatelný je i fakt, že paprsky některých šamanských kol ukazují na další kola, vzdálená 15 - 80 km.Datace šamanských kol je nejistá, kolísá od 5.000 př.n.l. do 1760 n.l.. (!) Jisté však je, že kočovní Indiáni, kteří se setkali s bělochy (Vraní Indiáni, Čejeni, Šošoni, Arapahové a další) kola nedovedli používat, i když se u nich shromažďovali ke každoročním slavnostem. Zato mají o jeho vzniku řadu pěkných legend. Třeba že kruh shodil na zem bůh nebo že ho postavili "lidé ze železa", případně že u něj žijí "malí lidé" bydlící ve středu Země nebo "pojídači ovcí" (Mimochodem není jisté, jaké ovce jsou míněny - americké divoké anebo evropské domestikované?)

Útržkovité zprávy jsou k dispozici o rondelech v dalších částech světa:

Almendres, 12 km jihozápadně od Evory, Portugalsko (nejméně 3000 př. n. l.) - oválné seskupení z 95 kamenů včetně plochého kamenného "lůžka" údajně určeného pro osoby s jasnovidnými schopnostmi. Patrně sloužilo k pozorování nízkého a vysokého Měsíce, snad místo kultu plodnosti.

Bohuslan, jižní Švédsko (4. - 6. st. n. l., ale možná i starší) - komplex megalitických staveb vč. tzv. Soudcovského kruhu tvořeného osmi kamennými balvany s devátým uprostřed. Kruh údajně sloužil k zasedání rady starších, která zde vynášela svá rozhodnutí. Nedaleko tohoto kruhu se nachází velmi protáhlá, 41 metrů dlouhá elipsa připomínající tvar lodě. Je vytvořena 49 štíhlými kamennými stélami vysokými 3 - 4 metry. Megality v Bohuslanu jsou nejstaršími megality ve Švédsku.

Kalábrie, Itálie (před 4000 - 24000 př. n. l.) - trosky stavby připomínající Stonehenge se nachází v kalábrijských horách (1064 m. n. m.), díky zemětřesení se dochovalo jen několik dvojic vztyčených kamenů s třetím jako překladem, tyto "brány" jsou vysoké až 10 metrů a široké až 18 metrů, jednotlivé kameny váží až 200 tun.

Nabta Playa, Egypt, jižně od Káhiry (5300 - 4800 př. n. l.) - kruh o průměru 3,5 metru tvořený čtyřmi dvojicemi protáhlých kamenů určujících světové strany a východ Slunce o letním slunovratu.

Gilgal Refaim, Golanské výšiny, Izrael (3000 př. n. l.) - zdejší kruhová stavba o průměru 159 metrů se skládá z pěti koncentrických kruhů vyskládaných z volně ložených kamenů o celkové hmotnosti cca 37 000 tun. Největší použité kameny váží kolem 20 tun. V okolí této stavby se nachází i na 8 500 dalších megalitů, z nichž největší váží 50 tun a jsou vysoké až 7 metrů. Oblast je vojensky uzavřená.

západní Jemen (2000 př. n. l. ) - na zdejším pobřeží byl objeven kruh z opracovaných kamenů, největší kameny váží cca 7 tun a jsou až tři metry vysoké, uvnitř kruhu byla pohřbena žena se třemi dětmi a zbraněmi - měděnou dýkou, zbytky seker, břitvami a hroty oštěpu, to vše kolem velkého kusu obsidánu.

Saviň, Sibiř, Rusko (před 3000 př. n. l.) - jedna z mnoha sibiřských megalitických lokalit, mohla sloužit jako observatoř

Miami, Florida, USA - archeologický výzkum objevil při stavebních pracích pozůstatky kruhu o průměru cca 110 metrů tvořeného nikoliv vztyčenými kameny nebo kmeny stromů, ale prohlubněmi. Podle tamních odborníků by to mohly být základy stavby indiánů zaniklého kmene Tequesta anebo mayský kalendář.

Aranga, 820 km severně od Wellingtonu, Nový Zéland (2225 př. n. l.) - kruhová sestava více než 600 kamenů je orientována podle vrcholků nedalekých hor zaznamenává pohyb planety Venuše. Její průměr odpovídá průměru anglického kruhu Arbor Low Observatory. O deset kilometrů dále se nachází území zvané Waipona, 15 000 hektarů panenského lesa. Jeho součástí je i přibližně dvou set hektarová plocha s asi šesti sty jednotlivých míst s dalšími kamennými strukturami. Ty byly prozkoumány novozélandskou vládou již v roce 1988, uveřejněny však mají údajně být až v roce 2063.

Tím se dostáváme k tomu hlavnímu - proč byly takovéto objekty, a to i za cenu nesmírné námahy, vlastně vůbec stavěny? Současná archeologie nabízí tato vysvětlení:

Byla to střediska umožňující shromažďování a redistribucí obilí, případně jiných plodin (nálezy zásobních obilních jam a kamenných zrnotěrek u některých rondelů).
Rondel znamenal pro obec jakýsi znak vyššího správního celku sdružujícího ostatní okolní osady (rondely sloužily ke shromažďování).
Rondely sloužily k obraně jako pevnost.
Byly to astronomické observatoře zajišťující počítání času a kalendář.
Úloha rondelů byla hlavně kultovní (nalezené oběti lidí, zvířat a figurálních plastik.
I když všechna tato vysvětlení znějí logicky, zvláště kdyby došlo ke jejich spojení a rondely by byly multifunkční, přesto jako by něco chybělo.

Nemohly být rondely reminscenci na nějaké ještě dávnější stavby? Může to možná znít až příliš odvážně, ale konec konců i Platón popisuje svoji Atlantidu jako soubor několika soustředných kruhů. Jenom proto, že kruh byl tehdy považován za dokonalý tvar? Anebo je v tom něco víc?

Existuje jedno takové zařízení zvané indický kruh s gnómonem. Je velmi jednoduché - pokud víte, jak na něj. Do země se kolmo zarazí příhodná tyčka - gnómon a začne se pozorovat stín, který vrhá, přesněji jeho vrcholek. O rovnodennosti tento stín "kreslí" rovnou linku, která se během dalších dnů křiví do podoby hyperboly. Nejprohnutější je o slunovratech, kdy je její polední stín za celý rok jednou nejkratší (v létě) a podruhé nejdelší (v zimě). Když okolo tyčky narýsujeme kruh, protne linii stínu a spojnice těchto protnutí určuje směr východ-západ v daném místě. Kolmo na ní je potom spojnice sever-jih. Víme, že toto zařízení jistě znalo antické Řecko, možná i starý Egypt anebo dokonce Keltové. Kruh a uprostřed vztyčený gnómon. Možná skutečně existovala jakási pradávná protocivilizace a toto zařízení znala. Možná je to jeden ze střípků, které po ní zbyly. Postupem času se vytratila povědomost o tom, jak ona věc funguje, za to se stavěla v obřích rozměrech. Rýsování hyperbol nahradil místní obzorový kalendář a bylo také dobře. Povědomost o tom, kdy nastává jaro, čas setby, byla pro stavitele rondelů zjevně životně důležitá. Podle klimatologů byla tehdy dráha Země kolem Slunce protáhlejší a tak byla léta suchá a horká a zimy studené a kruté. Zemědělsky poměrně příhodný jarní čas nebylo možné zmeškat za žádnou cenu.

Kromě rondelů však existuje i další pestré spektrum astronomicky orientovaných staveb. Pro úplnost tématu je proto třeba heslovitě připomenout např. chodbu v egyptské Abúsíru dlouhou 65 metrů a směřující k Slunci o rovnodennosti podobně, chodbu v megalitické hrobce v irském New Grange dlouhou 24 metrů a orientovanou na zimní slunovrat, možná kultovně využívanou přirozenou orientaci slovenské Dobšinské ledové jeskyně na západ slunce o rovnodennosti, čtyřúhelnikovou keltskou svatyni u Markvartic, odkud je možné o rovnodennosti pozorovat východ Slunce přesně na levém úpatí Velíše, avšak jen při pohledu z valu nad obětištěm, anebo chrám Athény na athénské Akropoli orientovaný na východ Slunce při jeho vstupu do znamení Panny (21. srpna). Mimochodem stejně jsou orientované některé křesťanské kostely Nanebevzetí Panny Marie.

Z dalších novějších astronomicky orientovaných staveb můžeme jmenovat např. rotundy ve středních Čechách, jejichž vchody jsou orientovány na východ Slunce v den jeho vstupu do znamení Býka (31 dnů po jarní rovnodennosti), baziliku sv. Jiří, jejíž vchod míří k východu Slunce o svatém Jiří (24. dubna) nebo Karlův most, odkud je o letním slunovratu vidět západ Slunce za svatovítskou katedrálou přesně nad hrobkou svatého Václava. Konec konců do tohoto druhu staveb patří i nám dobře známé a i v současnosti dekorativně používané sluneční hodiny. Stále se opakující sluneční divadlo je pro nás totiž stejně fascinující jako bylo pro naše předky.



Uvedeno ve spolupráci se serverem www.zahady.cz