Mystická a záhadná místa Izraele - část I.
VEZA

Mórija - Chrámová hora

Lidé obývají oblast Jeruzaléma už pět tisíc let. Archeologické vykopávky odhalily, že na hoře Mórija, jíž se také říká Chrámová hora, existovalo město jménem Ursalim neboli základy Boží. Zakladatel židovského království David učinil v roce asi 1000 př.n.l. Ursalim svým hlavním městem a přejmenoval je na Jeruzalém Město míru. Nejcennější předmět Židů, archa úmluvy, byla do města údajně přenesena o necelých padesát let později.

Židé zde za vlády Davidova syna Šalamouna vybudovali v roce 957 př.n.l. svůj První chrám. Ten zároveň hraje ústřední roli ve víře Templářů, kteří se zúčastnili pozdějších křižáckých výprav. Babylonský král Nabúkadnesar II. vyplenil chrámové poklady a chrám v roce 586 př.n.l. zničil. Když se Židé do oblasti v roce 539 př.n.l. vrátili, začali budovat Druhý chrám, který dokončili v roce 515 př.n.l. V té době už panovaly pochybnosti o tom, kde se vlastně archa úmluvy nalézá. Za římské nadvlády rozšířil Druhý chrám král Herodes Velký, který rovněž postavil Zeď nářků. Při pozdějším povstání proti římskému vojsku byl Jeruzalém vypleněn a Druhý chrám v roce 70 n.l. zničen.

V roce 135 pak na troskách zničeného Jeruzaléma vybudoval své nové hlavní město jménem Aelia Capitolina římský císař Hadrián. Na místě dřívějšího židovského chrámu postavil chrám bohu Jupiterovi, ale ten pro změnu zničili Byzantinci, když se uchytilo křesťanství. Jeruzalém pak zůstal křesťanskou baštou až do roku 614, kdy jej vyplenili Peršané, kteří při tom zničili i kostely. U moci zůstali jen krátce - do roku 638, kdy město šest let po smrti Muhammada obsadil muslimský chalífa Umar I. Postavil zde mešitu; zřejmě ze dřeva a zdiva, takže z ní nic nezbylo. Podle islámské tradice přiletěli na Chrámovou horu Muhammad a archanděl Gabriel a setkali se tam s mnoha proroky, včetně Abrahama, Mojžíše a také Ježíše, kterého muslimové uznávají pouze jako proroka, nikoli jako Božího syna. Archanděl zavedl Muhammada na vrchol skály, odkud pak Muhammad vystoupil k Alláhovi. Gabriel vzal Muhammada i do Mekky; odtud pramení význam obou těchto lokalit pro muslimy.

Právě na tomto místě, kde kdysi stávaly oba židovské Chrámy a Jupiterův chrám, pak v letech 687 až 691 vybudoval desátý chalífa Abdalmalik Skalní dóm. Mnozí tuto stavbu, známou v arabštině jako Qubbat as-Sachra (Kopule Skály), považují za nejslavnější a nejkrásnější islámskou památku. Samotný dóm je dvacet metrů vysoký a měří deset metrů v průměru. Kdysi byl pokryt pravým zlatem (jež bylo v moderní době nahrazeno hliníkem).

Svatou zemi v roce 1071 ovládli Turci, kteří uzavřeli poutní trasy. To vyústilo v křižácká tažení, která nakonec vrátila Jeruzalém křesťanstvu. Během této doby se stal Skalní dóm křesťanskou památkou a byl přejmenován na Chrám Páně. Muslimové pak město opět dobili v roce 1187. Potom prošlo řadou dalších změn, jejichž výsledkem bylo, že jeho obyvatelstvo uprostřed devatenáctého století tvořili z poloviny Židé. V roce 1980 byl Jeruzalém prohlášen hlavním městem Izraele.

Uvnitř dómu lze v podlaze vidět vystupující skalisko, odkud Muhammad vstoupil na nebesa. Pod tímto posvátným kamenem je jakási skalní dutina známá jako Studna duší. Povídá se, že je zde občas slyšet hlasy mrtvých.

To, že má nějaká lokalita takový význam pro tolik důležitých náboženství a že každé z nich vybudovalo na jednom společném prostranství své posvátné místo, je výrazným ukazatelem, že má velmi zvláštní, mystickou a posvátnou energii.

Zeď nářků

Zeď nářků v Jeruzalémě, známá též pod svým správnějším názvem Západní zeď, je podle některých lidí nejposvátnějším a nejsvatějším místem v celém židovském světě. Puristé však podotýkají, že není posvátné ani trochu; Zeď nářků je významná jen proto, že je od ní nejblíže k nejposvátnějšímu místu - k Chrámu, který kdysi stával na Chrámové hoře (Skalní dóm).

Kopec, na němž chtěl Herodes svůj mohutný chrám vybudovat, nebyl pro jeho projekt dost velký, a tak ho dal uměle zvětšit obrovskou plošinou podepřenou mohutnými zdmi. Západní zeď této plošiny tudíž vlastně ani nebyla součástí samotného Chrámu. Dnes podpírá nejen sídlo Chrámu, ale i Skalního dómu a mešity Al-Aksá.

Pro nejkonzervativnější Židy je Západní zeď významná proto, že chtějí být blízko Chrámu, ale nechtějí vkročit na samotnou plošinu, aby náhodou nešlápli na místo, kde Chrám stával - jeho přesná poloha totiž není známa - neboť by je nechtěně znesvětili.

Židé z celého světa se u Západní zdi shromažďují k modlitbám a vsunují přání napsaná na kouscích papíru do puklin ve stěně.

Zeď nářků se jí říká proto, že po zničení Druhého chrámu v roce 70 n.l. měli Židé zakázáno vstoupit do Jeruzaléma až do byzantské doby; pak směli místo navštívit jednou do roka - v den výročí zničení Chrámu. Když do města přišli, naříkali nad troskami tohoto nejsvětějšího místa. V letech 1948 až 1967 sem Židé rovněž neměli přístup, neboť tato část města patřila Jordánsku. Teprve po Šestidenní válce byla Západní zeď Židům opět zpřístupněna a zůstává jim otevřena dodnes.

Židovský hrad a Vádí Charrar

Jihovýchodně od Jericha, necelý kilometr od řeky Jordán, stojí řecký pravoslavný klášter, jemuž se říká Qasr al-Jahúd (Židovský hrad). Židé o něm říkají, že právě zde pokřtil Jan Křtitel Ježíše v Jordánu. Vznikl ve 4.století n.l. a byl několikrát zničen a znovu vybudován. Na lokalitě jsou rovněž trosky byzantského kláštera, pevnost a kostel z dob křižáckých výprav.

Není to však jediné místo, které si na Ježíšův křest dělá nárok. Jordánsko tvrdí, že skutečný Vádí Charrar se nalézá na protějším břehu, asi půldruhého kilometru na východ. Přinejmenším z části se tento spor vede ve snaze získat příliv turistů a peněz.

"Toto je místo toho křtu. Jiné lokality nepředložily žádné archeologické důkazy", tvrdí jordánský ministr cestovního ruchu. Byl zde totiž odkryt byzantský klášter a tři kostely, stejně jako řada mělkých bazénů, jež byly podle přesvědčení Jordánců používány ke křtům, když se místo v prvopočátcích křesťanství stalo cílem poutníků.

Vatikán nejdřív Vádí Charrar uznal v Jordánsku. Zástupce Svatého stolce v Ammánu řekl, že vatikánští teologové jsou přesvědčeni, že Ježíš byl "s největší pravděpodobností" pokřtěn na jordánské straně řeky. Toto tvrzení však bylo později zmírněno při návštěvě papeže Jana Pavla II ve Vádí Charrar v roce 2000 - jeho pobočníci tehdy prohlásili, že posvátné jsou spíš vody Jordánu než nějaké konkrétní místo na břehu. Na jordánské lokalitě papež při modlitbě řekl:" Na březích řeky Jordánu jsi (Bože) pozvedl Jana Křtitele, hlas v pustině…, aby připravil cestu Páně a hlásal příchod Ježíšův." A potom, aby dal najevo neutralitu, papež naznačil, že později navštíví i "konkurenční" lokalitu.