Bdělé snění I.
Milan Vorel

"Měl si někdy sen Neo, který ti připadal skutečný?
Co kdyby ses z něj nedokázal probudit.
Jak bys poznal co je jen sen a co skutečnost?
Morpheus - Matrix

Bdělé snění z angl. lucid dreaming (dále budu používat zkratku LD) je určitá forma snu, ve kterém jste si vědomi, že právě sníte. Ve většině "běžných" snů se chováme bez svobodné vůle, vůbec nevíme co nám sen připraví. Po probuzení se divíme, jaké jsme dělali ve snu hlouposti. Ale co se stane, pokud běží sen a my si vzpomeneme na to, že právě ležíme v posteli a tvrdě spíme? Nastane úplný obrat celého snu, najednou můžeme jednat a ovlivňovat další průběh snu, místo dívání se na film, si píšeme scénář a posléze se stáváme hercem i režisérem současně. Děti znají snění dobře, jako malý si vzpomínám, že jsem věděl jak se mám probudit, pokud mi bude hrozit nebezpečí a také jsem to často využíval.

Zapisování snů

Existuje celá řada různých způsobů a návodů jak se naučit LD. Prvním krokem k LD je zapamatování si snů. Někteří lidé tvrdí, že sny vůbec nemají. To je první rozšířený omyl. Sny mají všichni asi 3-5 za noc, jenom si je ráno nepamatují. První ranní myšlenky směřují na to co budou dělat ve dne, jaké úkoly je čekají a tak nezbývá žádný čas a energie na sny. Pokud si chcete zapamatovat sny, je dobré ráno zůstat ještě chvíli ležet a snažit si vzpomenout na útržky snů, často si takhle vybavíte celý sen. Spolehlivým ničitelem snů je také budík, probouzení se šokem, určitě nepřispívá ke správné pohodě. Důležitá je také relaxace před usnutím, navození klidné atmosféry a očekávání zajímavých snů. Zapisováním snů docílíme jejich snadnějšího zapamatování a vybavení. Už za pár dní jsem si pamatoval více snů, i větší podrobnosti ze snu. Osvědčilo se mi zapisovat i malé a nepatrné fragmenty ze snu. Je dobré si založit snový denník, a tam si všechny sny psát. Pokud se probudíte v noci a jasně si pamatujete sen, je dobré se překonat, vstát a sen si zapsat. Ráno si na něj už pravděpodobně nevzpomenete.

Mostem mezi sny a běžnou realitou je právě naše paměť, ve snu si potřebujeme vzpomenout na svět kdy jsme vzhůru a naopak když se probudíme, vzpomínáme co jsme prováděli ve snech. Nemusíte se vůbec bát, že si svůj první LD nezapamatujete. Je to obrovský zážitek a navíc bdělé sny si pamatujeme i po probuzení.

Hledáme své ruce

Velmi účinnou metodou, která pochází od Carlose Castanedy, je najít ve snu svoje ruce. Až budete ve snu, podívejte se na své ruce, tím si spolehlivě uvědomíte svoje snění. Nemusí to být nutně ruce, výhoda rukou je, že je máte stále při sobě.

Začíná se cvičit při normální denní činnosti, kdy se několikrát denně podívejte na své ruce a ujistěte se, že stejným způsobem najdete své ruce i ve snu. Večer před usnutím, můžete použít sugesce, např: dívám se na své ruce, dnes ve snu si vzpomenu na ruce apod. Teď už stačí jenom vytrvat a čekat, až se vám o tomto okamžiku bude zdát.

Vzpomínám si na svůj první LD, kdy jsem stál ve svém pokoji a najednou se podíval na své ruce. Jen tak jsem prostě sklonil hlavu a podíval se na své dlaně. Je to úžasný zážitek, najednou jsem si uvědomil, vždyť já právě spím a tohle se mi zdá. Projela mnou ohromná vlna energie, úplně každou buňkou těla a najednou jsem s jistotou věděl, co se to děje, a že se mi to povedlo. Tento nával energie je (alespoň u mě) charakteristický pro každý bdělý sen. Jakoby tato energie přicházela ze zad, a vlévala se do celého těla.

Nesmysly ve snech

To co nejčastěji odlišuje sen od naší reality jsou události, které by se nemohli normálně stát. Tato metoda je podobná té předchozí, tentokrát nebudeme hledat ruce, ale nějakou nesmyslnou událost, která "prozradí" sen. Opět začínáme cvičit při normální denní činnosti, několikrát denně se podíváme okolo sebe a budeme hledat nějaký nesmysl. Pokud na ulici uvidím jak se tam prochází lev nebo zjistím že lítám, půjde zřejmě o sen. Není nutné zkoušet hned skákat z mostu, pokud si nejste jisti a to většinou nejste. Lepší je třeba zkusit silou vůle pohnout nějakým předmětem nebo se zkusit vznést.

Jeden můj sen se probíhal ve škole, kam jsem kdysi chodil. Na schodech jsem potkal nějakého kouzelníka, chtěl jsem se před ním "vytáhnout" a začal jsem myšlenkama pohybovat papírkama na zemi. Všichni kolem nevěřícně kroutili hlavou. V tu chvíli mě napadla myšlenka: to snad ani není možný, no to se mi snad zdá. Ve chvíli, kdy jsem toto prohlásil, najednou jsem si uvědomil, že se mi to opravdu jenom zdá a jsem právě ve snu.