Dar řeči
Pavla ŠÁCHOVÁ, PhDr.

Byla jednou jedna princezna a ta se roznemohla, její královský otec dal vyhledat lékaře a zaříkávače, ale nic platno. Byla smutná a mlčenlivá. Až přišel člověk z lidu, vyprávěl jí příběh o loutce - panně a položil jí otázku: Kdo ze tří pomocníků má na pannu největší právo - tedy zásluhu? Ten, který ji vyřezal ze dřeva, ten, který ji oblékl, nebo ten, který jí dal řeč? A tu se princezna rozhovořila: Přece ten, který jí dal řeč. Mluvec má na panně tu největší zásluhu.

Řeč spojuje lidi navzájem. Tvoří se komunikační kanál od vysílače k příjemci a naopak. Tento kanál má za určitých okolností dobrou "vodivost" nebo je rušen tzv. šumy: to může být zhoršená schopnost vysílače vysílat (nezřetelná mluva, výslovnostní chyba, špatný zdravotní stav v okolí 5. čakry apod.) dále to může být zhoršená schopnost přijímače dešifrovat (vada sluchu, časově krátká jazyková zkušenost v novém prostředí - cizí zemi apod.), nebo může nastat rušivý moment "na cestě", v kanálu (viz. Telefonní komunikace apod.)

Ovšem nejen lidi spojuje proces komunikace. Existuje obecně mezi jednotlivci v přírodě (matematicky řečeno mezi prvky jedné množiny- tedy v rámci 1 biologického druhu), ale tato aktivita přesahuje do komunikace řekněme mezidruhové (např. ve společenství lesa).

Jaký je charakter komunikace? Zvíře komunikuje tělem,"radarem" či zvuky. Člověk spojuje obvykle všechny tyto elementy. Např. zkřížíme-li nohy, držíme-li si bradu, hladíme se či škrábeme nějakou část těla apod. - neintencionálně o sobě prozrazujeme pozorovateli své postoje k hovořenému tématu. Důležité pro obchodní partnery a jiné branže.

To nejvíce patrné a čitelné na mezilidské komunikaci je artikulovaná řeč. K tomu potřebujeme mluvidla (systém překážek), která stavíme výdechovému proudu do cesty. Tedy plíce, nádech a výdech jsou k tou potřeba. Jako perličku uvedu, že nádech není jen nutný pro získání potřebné kapacity vzduchu do plic, ale některé národy jej využívají dokonce k aktu mluvení; např. nepříliš od nás vzdálený národ dánský. Některá slova, obvykle přitakání, souhlas probíhá u dánského mluvčího při nádechu.

Ještě před aktem mluvení však dochází k myšlenkové formulaci, respektive nápad je převeden do slov, do lidské řeči. Při četbě je tento proces ještě složitější. Takový prvňáček v ZŠ nejprve složitě dešifruje písmena a slova, převede je na významy a ty znovu v artikulovanou řeč. Respektive dospělý člověk je v tomto procesu už tak vycvičen, že často při četbě nahlas zaměňuje čtená slova synonymickými výrazy.

Ale vraťme se k myšlenkové formulaci. Ono je totiž možné původní nápad vyslat bez tvorby artikulované řeči dál, tomu se říká telepatie. Telepaticky je možno nejen "mluvit", ale i předat emoce, pocity. A to je moc důležité. Např. mamince se narodí dítě a je posléze odneseno do jiné místnosti mezi miminka, kde leží odděleně. Ale maminka prožívá lásku k dítěti a euforický stav a obojí napájí komunikační kanál a též energetické pole- vejce- mezi matkou a dítětem.

Později se dítě učí artikulované řeči, učí se jevům dávat "nálepky" - pojmenovávat. A ještě v rámci 1.-2. roku života vystihuje slovem i souvislosti mezi pojmy. Časem přidává člověk i gesta, která mu pomáhají blíže popsat vlastnosti či vyjádřit emocionální postoj. Zvýšená gestikulace a mnohomluvnost může být lidskému projevu i na závadu. Žvanivost = marnivost v oblasti řeči. Staré české úsloví říká "mluviti stříbro, mlčeti zlato". Naučte se znovu mluvit - pro věk Vodnáře. Hodně čtěte, rozšiřujte svou slovní zásobu. Na základě široké pasivní slovní zásoby vzroste i aktivní. Mlčení jakožto duchovní cvičení nám umožní poznat více své já a sílu slova si uvědomit. Ráno je posvátné, to je dobré mlčet. Usmát se na blízkého, obejmout ho, popřát krásný den. Jen žádné neplánované nebo vážné rozhovory.

Řečí se projevuje osobnost člověka a jeho vlastnosti. Všímáme si výběru slov, intonace mluvy. Vzory nám poskytuje především krásná literatura. "Vzory" nám podbízí i masové sdělovací prostředky: tisk, rozhlas, televize. Často si pomyslíme lidově: "Podle zobáka poznáš ptáka", ale nejen v dotazovaných, někdy to platí o samotných redaktorech. Jestliže se vyjadřují k nejrůznějším vrstvám obyvatelstva, ve zvýšené míře tady platí: zřetelnost, srozumitelnost a přehlednost projevu, ale i kultivovaný výběr slovních obratů. Popíchne mě, když slyším "přát zbytky": Hezký zbytek večera. Připomíná mi to zbytky od večeře, případně ohlodané kosti nebo oschlý chleba. Proč přát zbytek neděle a připomínat, že už za pár hodin budete dohánět poslední možný pondělní autobus do práce? Přála bych snad třeba starci k narozeninám hezký zbytek života? Ani náhodou ne. Přeji tedy hezký večer- na vás záleží, kdy půjdete spát, i když já půjdu dříve.

Slovo má svou informační hodnotu, vibraci i léčivost. Alegoricky se o tom mluví hned zkraje bible:"Slovo bylo první". Indický lékař a filozof Dr. Deepak Chopra v knížce "Vytváření hojnosti" přiřazuje vibrační kvalitě hlásek určité sémantické filozofické významy. Např. "A" znamená všechny možnosti absolutno, autoritu, hojnost a dostatek. Můžeme si dále uvědomit, kterým písmenem začíná naše křestní jméno, které nám podle své intuice dali rodiče. Blíže určuje kvalitu vtělení. A tak dále. Jsou používána dokonce hlásková seskupení s léčivým záměrem, kdy vibrace vysloveného ovlivňuje vibrační kvalitu některé čakry- energetického kanálu člověka.

Pro 1-7. základní čakru může odříkávat LAM,VAM,RAM,JAM,HAM,KŠAM,ÓM. V případě potřeby léčíme nejen určitou čakru, jež má disharmonickou funkci (LAM- 1.čakra, zbavování se zbytků z těla, dále se slovy (v duchu): Rád(a) se zbavuji všeho nepotřebného.

Pozemšťan není ani jedinou lidskou bytostí, ani vrcholem procesu stvoření. Všemohoucí Stvořitel vytvořil (podle některých pramenů) nesmírný počet rozumných bytostí. Tyto rasy se v průběhu doby vzájemně promísily, takže jejich celkový počet mezitím dosáhl hodnoty, která se pohybuje řádově v deciliardách. Přitom "mimozemský" nemá nic společného s označením "nadpozemský". Podobně i jazyky v civilizacích jsou různé. V souvislosti s míšením ras i jazyků, které pak vyústily v jazyky dnešní.

Zde v Evropě máme 2 jazykové prazáklady, které tvoří jazykové větve: Jsou to jazyky indoevropské a ugrofinské. Čeština patří do indoevropského základu společně se slovanskými jazyky i germánskými. O tom podrobně srovnávací jazykověda na filozofické fakultě.
A docela závěrem: Daru je třeba využít, ne jím plýtvat.