Je-li život hra, pak má tato pravidla - III.
Katka Svobodová

Třetí pravidlo Neexistují chyby, jen lekce
Růst je proces experimentování, sled zkoušek, omylů a občasných vítězství. Nezdařené experimenty tvoří stejně nedílnou součást tohoto procesu jako experimenty zdařené.

Nezdařené experimenty však nejsou o nic méně hodnotné než experimenty, které se nakonec ukážou jako úspěšné. Dokonce se obvykle naučíte víc ze subjektivně vnímaných "nezdarů" než z domnělých "úspěchů". Každá situace, v níž nesplníte svá vlastní očekávání, je příležitostí k tomu, abyste se naučili něco důležitého o vlastním smýšlení a chování.
Přestože pro nás někdy nebývá lehké sledovat svou situaci v globální perspektivě, je nutné nacházet ve zdánlivě nepříznivých okolnostech užitečné prvky.
Abyste si tento proces učení usnadnili, musíte nejprve zvládnout základní lekce soucitu, odpuštění, etiky a nakonec humoru. Bez těchto nezbytných lekcí zůstanete v zajetí svého omezeného pohledu a nebudete s to bránit chyby v hodnotné příležitosti k učení.

Soucit
"Jednotlivec je schopen jak velkého soucitu, tak velkého nezájmu. Je ale v jeho silách pěstovat to první a vyrůst z toho druhého."
Norman Cousins

Soucit je otevření vlastního srdce. Žít ve stavu soucitu znamená přistupovat ke světu se sníženými citovými zábranami, ale s nesníženou schopností být v kontaktu s bližními.
Někdy je nezbytné zachovat si silné citové bariéry jako způsob vlastní ochrany.
Klíčem k pochopení lekce soucitu je vědomí, že je ve vaší moci budovat nebo bořit bariéry, jež prohlubují vzdálenost mezi vámi a těmi ostatními.
Získávají-li vaše soudy větší váhu než schopnost soucítění, oddělujete se od své vlastní lidské podstaty. Jediným protilékem na přísné soudy je soucit.
Tajemství umění otevřít vlastní srdce spočívá v ochotě spojit svou podstatu s podstatou člověka, o němž si vytváří úsudek.
Abyste se mohli naučit lekci soucitu, musíte nejprve určit, kdy padáte do pasti svých omezujících soudů. Nejlepší způsob, jak toho dosáhnout, je věnovat pozornost svému dechu. Dýcháte-li povrchně a ztěžka, velice pravděpodobně jste uvázli v pasti soudů, jež musí být uvolněna.
Zvolíte-li si soucit, pak budete muset přesunout svůj úsudek z pozice mysli do emocionální oblasti srdce. Soucit je třeba uplatnit rovněž v takových chvílích, kdy přísně odsuzujete sami sebe.
Jaké soudy budete muset překonat, abyste se naučili lekci soucitu?

Odpuštění
"Chybovat je lidské, odpouštět božské." Alexandr Pope

Odpuštění je akt vymazání citového dluhu. Vnímat vykonané skutky jako chyby vyvolává pocit viny a ve stavu sebeobviňování se nemůžete naučit nic smysluplného.
Existují čtyři druhy odpuštění. První - "začátečnická" úroveň - je odpuštění sobě.
Druhým typem je "začátečnické" odpuštění ostatním. Jde o situaci. Kdy máte někomu jinému odpustit jeho drobný přestupek.
Osvojení této lekce se můžete bránit, protože někdy je příjemné vinit druhé z jejich chyb.
Třetím druhem je "pokročilé" odpuštění sobě. To následuje po závažných pochybeních, jež nesete s hlubokou ostudou. Opakovaně se trestat znamená jen vytvářet větší propast mezi vámi a vaší etikou. Čím hlubší ta propast bude, tím větší je šance, že se vaše nežádoucí chování bude opakovat.
Poslední a patrně nejtěžší stupeň odpuštění je "pokročilé" odpuštění druhým.

Souhrn - Čtyři druhy odpuštění a způsoby, jimiž můžete každí z nich zvládnout:
1. Začátečnické odpuštění sobe: Mějte se sebou soucit, neboť jste s tím, co jste v daný čas měli k dispozici, udělali to nejlepší. Napravte to a pak celou situaci pusťte z hlavy.
2. Začátečnické odpuštění druhému: Určete motiv dotyčného člověka, abyste pochopili, proč udělal to, co udělal, prokažte mu soucit a pak to pusťte z mysli.
3. Pokročilé odpuštění sobě: Snažte se pochopit své chování, napravte vše, jak nejlépe to dokážete, a pak najděte ve svém srdci sílu vyjít do svobody.
4. Pokročilé odpuštění druhým: Nejprve si plně připusťte pocity zranění nebo hněvu, abyste se od nich mohli oprostit. Pak se na tuto situaci začněte dívat jako na nezbytnou etapu své cesty za duchovním vývojem.

Etika
"Neexistují žádné chyby, žádné shody okolností. Všechny události jsou požehnání, které je nám dáno, abychom se z něj učili." Elizabeth Kübler-Rossová

Morálka je přizpůsobení se přijatým pravidlům dobrého a špatného, které určila společnost, v níž vyrůstáme. Etická pravidla však nejsou universální.
Ve svých elementárních základech se etika zabývá volbou správného nebo špatného chování ve vztahu k druhým. Pokud vaše vnější jednání odráží vnitřní zásady, pak žijete v souladu s vlastní morálkou. Tak získává jedinec integritu. Integrita je důležitá, poněvadž bez ní žijete v jakémsi vnitřním konfliktu; cítíte se neúplní a rozpolcení.
Není vaše vlastní svědomí vynikající učitel, když mu nasloucháte?

Humor
"Je životně důležité učit se smát sami sobě."
Katherine Mansfieldová

Lekce humoru znamená učit se dávat prostor lehkosti a veselé náladě v situacích, jež by jinak mohly skončit katastrofou. Když se naučíte smát se svým nezdarům, záhy budete schopni obrátit subjektivně zlé situace v příležitosti naučit se něčemu o absurditě lidského chování, zvláště pak toho svého!
Společný smích dokáže dělat zázraky.
Smích působí smrt zoufalství, Učí vás odlehčit se a bát se méně vážně, dokonce i v těch nejvážnějších situacích.
Může vám také pomoci získat velmi potřebný nový úhel pohledu.