Láska, vztahy a přátelství II.
Katka Svobodová

Ztráta nevinnosti

Dokud nejsme domestikováni a fungujeme na normální frekvenci, užíváme si života a milujeme. Součástí našeho citového těla je poplašný systém, jehož funkcí je upozornit nás, kdykoli je něco v nepořádku. Naše hmotné tělo má podobný systém, který nás upozorňuje, když nějaký orgán v našem těle nefunguje. Tomuto upozornění říkáme bolest. Cítíme-li bolest, znamená to, že s naším tělem je něco v nepořádku a že bychom to měli léčit. Poplašným systémem citového těla je strach. Máme-li strach, znamená to, že je něco v nepořádku.

Pocit křivdy vám otevře ránu v srdci. Vaše citové tělo je zraněno a v tom okamžiku ztrácíte trochu své nevinnosti. Vaše citové tělo vám říká, že existuje něco, čemu nemůžete důvěřovat, a že se to může opakovat.

Toto vědomí otevře hrozivou ránu ve vaší mysli. Vaše mysl byla doposud zdravá, byli jste neviní. Nyní o svém zážitku začnete přemýšlet. Naučíte se reagovat určitým způsobem, svým osobním způsobem. Emoční jed ve vaší ráně se začne hromadit a vaše mysl si s ním začne hrát. Začnete přemýšlet o budoucnosti, protože máte strach a nechcete, aby se něco podobného opakovalo. Postupně ztrácíte svou nevinnost, začínáte cítit nenávist a přestáváte odpouštět. Časem zjistíte, že není bezpečné být tím, čím opravdu jste. Máte-li štěstí, vliv domestikace není tak silný. Pokud však štěstí nemáte, vliv domestikace může být tak silný a vaše rány tak hluboké, že se po nějaké době neodvážíte ani promluvit. Nesmělost je strach projevit svou přirozenost.

Lidé užívají strachu jako prostředku domestikace lidí. Náš strach roste s každým zážitkem křivdy. Pocit křivdy je nůž, který otvírá rány v našem citovém těle. Emoční jed se tvoří následkem naší reakce na to, co považujeme za křivdu. Když jsme plní jedu, máme potřebu se jej zbavit, a proto jej předáváme druhým. Snažíme se zaujmout jejich pozornost. Když zaujmeme něčí pozornost, můžeme mu předat svou energii. Každý člověk se neustále snaží získat pozornost druhých. Když se nám to podaří, navážeme komunikaci. Pak předáváme druhým energii, ale zároveň s ní také emoční jed. Mocní lidé zneužívají bezmocné, protože mají potřebu zbavit se svého emočního jedu.

Ve své mysli si vytváříme imaginárního Soudce. Tento Soudce odsuzuje všechno, co děláme, všechno, co nedělám, všechno, co cítíme, a všechno, co necítíme. Neustále se odsuzujeme a neustále odsuzujeme druhé. Druhá část naší mysli, která je odsuzována a má potřebu být trestána, je Oběť. Existence Soudce a Oběti je založena na všech falešných názorech a přesvědčeních, které jste si nevybrali. Společnost vám vštěpovala svůj systém hodnot. Programovala vaši mysl. Toltékové tomuto programu říkají Parazit. Tímto Parazitem jsou všechny názory a přesvědčení, kvůli kterým trpíte. Občas se ve vás probudí malé dítě - vaše pravé já. V takových chvílích máte skutečnou radost a žijete v přítomném okamžiku, ale něco vás stále strhává zpátky.

Všechny názory, které nám byly v dětství vštěpovány, vštěpujeme svým dětem stejným způsobem,. jako bychom cvičili psa. Všichni jsem domestikovaná zvířata a tato domestikace nás vede do pekla našich vlastních představ, kde žijeme v neustálém strachu. Potravou Parazita jsou emoce, které se rodí ze strachu.

Naše potřeba mít pravdu za každou cenu je důsledkem naší snahy zachovat si tvář, kterou prezentujeme světu. Svůj způsobem myšlení musíme vnucovat nejen druhým, ale také sami sobě. Z hlediska druhých nebudeme nikdy dokonalí. Naše představa dokonalosti nám říká, jací bychom měli být, abychom mohli přijímat sami sebe. To je však ta největší lež, protože dokonalí nikdy nebudeme. My si však nedokážeme odpustit, že dokonalí nejsme.

Naše představa dokonalosti mění způsob, jakým sníme. Učíme se popírat a odmítat sami sebe. Když se tolik odmítáme a odsuzujeme a trestáme, zdá se nám, že na světě neexistuje láska. Zdá se, že existuje jen trest a utrpení. Pokud žijete v nějakém vztahu, v němž jste zneužíváni, pak jen proto, že to přijímáte, protože jste přesvědčeni, že si to zasloužíte. Život vám přináší přesně to, co potřebujete. V pekle vládne dokonalá spravedlnost. Není koho obviňovat.