Připoutanost - zdroj našeho utrpení II.
Doktorka.cz

3. Připoutanost k minulosti.
Jedním způsobem, jak odstranit utrpení, je naučit se být indiferentní k minulosti a k tradicím. Podívejte se na všechny lidi, kteří bojují ve válkách na celém světě, a uvidíte, že trpí a umírají ve jménu tradice. Tito lidé věří, že musejí věřit v to, v co věřili jejich předkové. Mnoho takových válek mezi různými etnickými skupinami trvá již tisíce let. Nezmění-li se způsob myšlení v těchto společnostech, budou tyto války pokračovat donekonečna. Lidé v těchto společnostech nemyslí nezávisle. Žijí výhradně v materiálním světě a umírají pro tradici, která zaručuje nepřátelství a nenávist budoucím generacím.

Jsme připoutaní k minulosti, když se na základě svých přesvědčení snažíme říkat druhým, jak by se měli rozhodovat. Jak se budeme vzdělávat, jaké zaměstnání si vybereme, jaké budeme mít přátele, jak budeme volit, jaké budeme nosit šaty, jak budeme mluvit a myslit, to vše je často určováno naší připoutaností k tradicím tradicím, které jsou tak mocné, že je lze ignorovat jen za cenu toho, že budeme vyloučeni z rodiny a ze společnosti. "Jsi to a to," říkají vaši rodiče. "Tady ses narodil a nemáš na vybranou." Takový postoj je cizí osvícené duši.

Jak je možné, abyste se vyvíjeli, děláte-li všechno stále stejným způsobem? Jak se učíme o univerzálních principech, uvědomujeme si, že nejsme svými materiálními těly. Naše tělo je pouhým obalem našeho skutečného já, které je nehmotné a nemá žádnou potřebu ztotožňovat se s minulostí.

Připoutanost k historii vaší materiální existence jako představitele vašich předků a příbuzných vám přinese nevýslovné utrpení. Odpoutat se od tradic vyžaduje často velkou odvahu a ti, kteří se nakonec odpoutají, platí vysokou cenu. Ale cena za to, že zůstaneme připoutaní, je mnohem vyšší. Všechno, k čemu jste připoutáni, vás ovládá.

Ralph Waldo Emerson říkal:
"Nebuď otrokem své vlastní minulosti - vrhni se do velkolepých moří, ponoř se hluboko a plav daleko, aby ses vrátil se sebeúctou, novou silou a zkušeností, která vysvětlí všechno staré."

Přemýšlejte o tom, chcete-li odstranit utrpení, které pramení z vaší připoutanosti k minulosti. Můžeme si vážit minulosti svých předků. Můžeme je milovat za to, že si zvolili svou vlastní cestu. Ale žít jako naši předkové jen proto, že vypadáme jako oni, znamená vzdát se osvícení. Tímto způsobem ovládali lidé a jejich instituce druhé lidi po tisíce let. Učit děti žít jen podle ustálených pravidel z nich může udělat nemyslící otroky jakékoli autority.

4. Připoutanost k našemu materiálnímu tělu.
Věříte-li, že jste jen svým tělem, budete celý život trpět. Vrásky, ztráta vlasů, slábnutí zraku a všechny ostatní tělesné změny ve vás vyvolají pocit utrpení v přímé závislosti na vaší připoutanosti k neměnné představě, kterou o sobě máte.

Připoutanost k našemu materiálnímu tělu jako prostředku uspokojení vede k přehnanému zájmu o tělesný vzhled. Je to připoutanost k obalu, která vám brání v poznání, že vaše tělo je jen přechodnou materiální formou, v níž žijete. Jestliže se zabýváte převážně vnějším vzhledem, stěží si uvědomíte, že vaší podstatou je nehmotnost přebývající ve vašem těle.

Paramahansa Yogananda to vyjádřil takto:
Světci říkají, že se k svému tělu musíte chovat jako k přechodnému bydlišti. Nepoutejte se k němu a nenechte se jím omezovat. Uvědomte si nekonečnou moc světla, nesmrtelného vědomí duše, která je za touto mrtvolou vjemů. Líbí se mi výraz "tato mrtvola vjemů". To je vaše tělo, otrok fyzikálních zákonů, stále trpící bolestmi. Ale uvnitř, tam, kde jste oním nehmotným astrálním myšlením, tam jste čistí a zbavení překážek, které vládnou v materiálním světě. Připoutat se k vlastnímu tělu znamená připoutat se k utrpení a nechtít se jej zbavit.

Indiferentnost k vašemu tělu není nezájem o vaši materiální dokonalost. Naopak téměř vždycky vede k tomu, že lépe pečujete o materiální schránku, která obsahuje vaši duši. Já sám jsem zjistil, že o své tělo pečuji lépe od té doby, co jsem se přestal zajímat o svůj vzhled. Mohu se dnes dívat na své stárnoucí tělo, aniž mám pocit, že má existence, mé já chátrá. Jelikož nejsem připoután k tomuto tělu, nejsem znepokojen jeho nemocemi. Proto nemají potřebu se objevovat. Následkem této indiferentnosti mám stále méně potíží se svým tělem. Své tělo mám rád a vážím si jej, ale neztotožňuji se se svým materiálním já. Žiji ve světě, ale nejsem jím, jak říkal Kristus. Jsem ve svém těle, ale nejsem jím a to mi pomáhá být ve svém těle mnohem účinněji, než když jsem se s ním ztotožňoval.