Připoutanost - zdroj našeho utrpení III.
Doktorka.cz

5. Připoutanost k myšlenkám a k správnosti svého názoru.

\"Mít pravdu\" lze považovat za smrtelnou \"západní chorobu\". Každý den několik hodin poslouchám rádio po celé Severní Americe. Zjistil jsem, že téměř každý, kdo telefonuje do rozhlasu, aby hovořil o nějakém současném problému, je připoután ke své myšlence a snaží se usvědčit druhé z omylu. Je velmi neobvyklé, když někdo poslouchá názory druhého s otevřenou myslí. Zřídkakdy slyším někoho říci: \"V tom máte pravdu. Budu přemýšlet o tom, čemu jsem věřil, než jsem vám zatelefonoval.\" Naše snaha mít vždycky pravdu vede k utrpení, protože vždycky znemožňuje komunikaci. Nemůžete-li komunikovat, budete ve svých vztazích k druhým trpět. Lidé nechtějí, abyste jim říkali, jak mají myslit, a už vůbec nemají rádi, říkáte-li jim, že se mýlí, když s vámi nesouhlasí. Takový postoj téměř znemožňuje láskyplné vztahy k druhým, neboť neustále vytváří hranice.

Každou myšlenku, kterou považujete za pravdivou, považuje milion jiných lidí za mylnou. Snažíte-li se někomu dokázat, že se mýlí, to jediné, co uděláte, je, že definujete sami sebe. Váš postoj ho pravděpodobně jen utvrdí v jeho názoru. Takže taková střetnutí téměř vždy končí tím, že je každý ještě pevněji přesvědčen o správnosti svého názoru.

Chcete-li být indiferentní, musíte si uvědomit, že dichotomie pravdy proti nepravdě jsou lidským výmyslem. Pravda neexistuje nezávisle na člověku. Vesmír je prostě takový, jaký je, řídí se zákony, které jsme definovali, ale není závislý na našich názorech. Samozřejmě že je dobré mít pevné názory, ale jakmile se k nim připoutáte a definujete sami sebe, zavíráte se možnosti slyšet jiný názor. Tato připoutanost k myšlenkám tvoří historii lidské bytosti a je příčinou nespočetných válek od počátku historie.

Jen zřídkakdy jsou lidé ochotni vyslechnout názory v druhých. Zřídkakdy změníme svůj názor na základě myšlenek prezentovaných druhými. A prakticky nikdy nejsme schopni chápat zároveň dva protichůdné názory. A právě toho musíte být schopni, abyste se mohli probudit do nové roviny lidského vědomí: vnitřní vědomí, že opačný názor může existovat zároveň s názorem vaším, a žádná potřeba snažit se druhého usvědčit z omylu.

F. Scott Fitzgerald řekl:
Známkou prvotřídní inteligence je schopnost chápat dvě protikladné myšlenky zároveň, a přesto si zachovat schopnost jednat. Člověk by měl být schopen vidět, že situace je beznadějná, a přesto se snažit zlepšit ji.

Tohle skutečně znamená být indiferentní - připustit dva opačné názory a vidět krásu takového postoje.