O věcech posledních a následných I.
akad. mal. Rosti Fečová

Nahlédli jsme společně do tématu umírání a smrti. Dnes bych se ráda zaměřila na aspekt zadržování a zdržování.

Řekli jsme si, jak nepříjemné může být pro umírajícího, když ho blízcí lidé za nic na světě nechtějí pustit na onen svět, kam již duše touží odejít za odpočinkem, a všemožně mu brání v procesu pokojného skonání. Věc může mít ale také rub mince: jsou dosti časté případy, kdy staří lidé sami nečerpají energii z přirozených zdrojů (tedy energii zemskou a vesmírnou), ale zásobují svůj organismus z bližšího zdroje. Konkrétně tím zdrojem energie bývá některá osoba v jejich blízkém rodinném kruhu, která o ně pečuje

Nenavádím zde nikoho, aby se nestaral o své seniory v rodině, ale chtěla bych upozornit na to, že někteří staří lidé mohou péči o sebe pojmout zároveň jako způsob načerpání životní energie pro svoje tělo. Ať jsme mladí nebo staří, nemáme žádné právo obírat druhého člověka o jeho energii, neboť KAŽDÁ BYTOST má stejný přístup k přirozeným zdrojům energie. Nikoho neomlouvá, že neumí z těchto zdrojů čerpat, že to "zapomněl" nebo že si odřízl k těmto zdrojům přístup kvůli svému příliš "hrubohmotnému" způsobu života. Jestliže člověk čerpá energii z druhého člověka, není v souladu s vesmírnými zákonitostmi a zatěžuje svoji karmu. To vypadá logicky: méně si už dokážeme představit, že v souladu s vesmírnými zákony není ani ten, kdo se nechá takto energeticky zneužívat, a vytváří si tak tzv. bílou karmu. Je samozřejmě jasné, že ne za všech okolností si to umíme ohlídat a hranice mezi pomocí a zneužíváním je diskutabilní a křehká.

Je proto třeba vědět, že zvláště dlouhodobé zásobování druhého člověka naší osobní energií nám nepřidá k hlavě svatozář, ale zvyšuje tím naši karmickou zátěž. Je to z toho důvodu, že energetickým zásobováním druhému člověku vlastně neumožňujeme jeho vlastní proces a iniciativu, a tím mu vlastně bráníme v jeho osobním vývoji. Člověk zásobovaný druhým totiž lehce zpohodlní a "usne na vavřínech" a nechává se pak takto energeticky "živit" třeba i po zbytek svého života. Nechci nikomu sahat do svědomí, ale mohla jsem v posledním období sledovat několik případů lidí střední a starší generace, kteří takto energeticky "tyli" ze svých blízkých a byli blahobytně živeni jejich energií. Pokud se jim nedostal jejich pravidelný přísun energie, protože se "krmič" někde zdržel nebo si dokonce dovolil věnovat se vlastním záležitostem (!), vyživované osoby ihned spustily křik - zpravidla proud výčitek a obviňování.

Jsou to věty tohoto typu: že nám na nich dost nezáleží, že už čekáme na jejich pohřeb, že po nich ani pes neštěkne a na pohřbu se ani slza neuroní, popřípadě že cizí lidé mají s nimi lepší soucit než my, osoby blízké - a tudíž povinné pečovat o ně až za hrob. Pokuď by se na Vás někdy valila podobná lavina výčitek, a ve Vás tím pádem rostl pocit viny, že něco zanedbáváte, vzpomeňte si na základní poučku ohledně ovládacích dramat: jste obratně lákáni do pasti manipulace. Jakmile ve Vás někdo budí pocit viny, nejde o nic jiného, než o jedno z ovládacích dramat, tedy vlastně o manipulaci. Jakmile se tento jev rozezná a pojmenuje, náhle je na nás krátký - zkrátka na takovou hru nepřistoupíme. Je přitom třeba počítat s tím, že osoba zvyklá na svůj pravidelný přísun energie od druhého člověka se začne bránit v momentě, kdy přísun energie ustane. Princip buzení viny v druhém člověku je přitom jedním z nejpůsobivějších nástrojů manipulace. Může při tom nastat i citové vydírání a jiné způsoby, jak v člověku vzbudit pocit provinění nebo vlastní nedostatečnosti. Těžko se odolává nátlaku osoby, o niž pečujeme! Jsme vychováváni v tom, že bychom byli necitelní, kdybychom se o své blízké nepostarali. Ale pozor - nezaměňujme pojmy: v případě, že jde o vydírání, nátlak, buzení viny apod., jde jednoznačně o manipulaci, což je zvrácená tvář ega a 3. čakry. A tak starý člověk, který žije pouze z energie svého okolí, často vyhrožuje tím, že umře, nebude-li energeticky nakrmen - což zpravidla s chutí udělá, abychom měli pocit viny i po jeho smrti.

Uvedu zde jeden případ za všechny: jedna stará paní ve velmi špatném zdravotním stavu odmítala jít do nemocnice a nechala se opečovávat svým stále zoufalejším příbuzenstvem. Nakonec byl pobyt v nemocnici stejně nevyhnutelný. Jedna neteř ji tam navštěvovala a rozpohybovávala. Pak ale odjela se svou rodinou na krátkou dovolenou. Stařenka tak přišla o svůj energetický zdroj a brzy na to zemřela. Neteři zůstal pocit viny, že by stará paní byla neumřela, nebýt jejího odjezdu.

Samozřejmě, kdo je tak silný, aby "si vzal na svědomí" smrt druhého člověka? Je proto třeba vědět, že neneseme zodpovědnost za životy druhých a že život a smrt jsou v rukou božích. Zodpovědnost za nás samé je dostatečným úkolem pro celý život. Doufám, že přitom cítíte rozdíl mezi pomocí a zneužíváním, péčí a parazitováním, abyste se mohli svobodně rozhodnout, jak se v které životní situaci zachovat. Tedy - ač to zní jakkoliv krutě - žije-li někdo na úkor druhého, je spravedlivější, aby takový člověk po odpojení od nepřirozeného způsobu energetického zásobování zemřel, než aby žil jen díky tomu, že na někom parazituje.

Na závěr uvedu ještě jeden případ, o kterém jsem se tuším už zmínila v kapitole o představách (6. čakra): Jedna paní přijela k nám na kurz esoterické arteterapie a chtěla se důkladně očistit od všech nefunkčních energetických vazeb. Její tchýně, která byla zvyklá na to, že má snachu "neustále za zadkem", jí telepaticky posílala pocit viny: jak to, že si dovolila na víkend odjet a svěřit ji do péče někoho jiného? Stará paní chtěla mít svoji "nevěstu" jen pro sebe a byla skálopevně přesvědčená o tom, že je to tak správně. Její snacha to také brala jako samozřejmou povinnost a nerozeznala hranici, od kdy ji stará paní vlastně terorizovala. Poté, co málem havarovala v autě kvůli spěchu domů, si najednou uvědomila, že je to vlastně zvrácenost - a rozhodla se svůj praktický přístup ke staré paní změnit a péči o ni přeorganizovat. Protože to byla žena činu, dokázala v krátké době zapojit do péče o starou paní i další lidi s tím, že už se nikdo terorizovat nenechal. Stará paní brzy pochopila, že energetické krmení, na něž neměla právo, skončilo a za pár měsíců pokojně zemřela. (Zajímavý je při tom časový sled událostí - umírala v době,kdy náš kurz končil programem zaměřeným na 7. čakru, a tedy i na zástupné úkony. Zkrátka stará paní si uměla vybrat chvíli, kdy odejít…)

Přála bych Vám, abyste vždycky dokázali rozeznat, kde je hranice mezi přirozenou a zaslouženou péčí o bližního a kde už začíná manipulace, tedy hra (či lépe řečeno boj) o energii. A s tímto přáním dnes končím.