Arakim - akademie mudrců
Vladimír Megre

V roce 1952 družice poslaly na Zem fotografii několika neobvyklých kruhů, které výrazně vynikaly na povrchu jihouralské stepi. Umělý původ těchto kruhů nevyvolával žádné pochybnosti. Ale nikdo nedokázal přesně říci, co je to. V té době ve vědeckých i okultních kruzích vzplanul spor o to, kde hledat vlast Indoevropanů. Vědci ne bezdůvodně předpokládali, že mnohé evropské národy, včetně národů Indie, Persie a části Asie, pocházejí z jediného pramene - záhadného národu Praindoevropanů. Mnozí badatelé toužili najít pozůstatky země, kde žila slavná bílá árijská rasa. Snažili se alespoň se dotknout ztracených starodávných tajných znalostí, které vlastnili moudří Áriové. Když v arkaimském údolí začaly vykopávky, archeologové sdělili vědeckému světu, že objevili starověké město, jehož stáří je více než čtyřicet staletí, a že v něm žili lidé starodávné indoevropské civilizace. Badatelé začali Arkaim nazývat městem, chrámem a observatoří zároveň.

Kdo se zajímá o vědecké hypotézy, může se s nimi seznámit ve speciální literatuře. Já tady vyložím to, co mi o daném místu řekl Anastasiin dědeček. Logika jeho myšlení je mnohem přesnější a zajímavější než logika, na jejímž základě se dělaly vědecké hypotézy. Sdělil mi toto:

Arkaim není město, ani chrám. Verze ohledně observatoře je správná, ale v tomto případě není hlavní. Pokud bych použil dnešní terminologii, pak Arkaim je akademie. V Arkaimu žili a pracovali učitelé (duchovní mudrci a učitelé). Zabývali se zkoumáním vesmíru, určovali vzájemnou spojitost kosmických těles a jejich vliv na člověka.

Své velké objevy nezapisovali a nevystupovali před publikem s dlouhými řečmi. Z mnohaletého bádání vypočítávali obřady, předkládali je lidu a pak sledovali, do jaké míry jsou účinné. Bylo-li třeba, prováděli úpravy. Dlouholetá bádání nakonec mohli vyjádřit jedním až dvěma krátkými slovy, v nichž tkvěla podstata objevu.

Například existují starodávné obřady medový Spás (slavnosti v období sklizně), jenž se slaví 14. července a jablečný Spás, který se slaví 19. července. Před jablečným Spásem lidé nepožívali jablka z nové úrody, před medovým - med z nového odběru. V průběhu dlouhodobého bádání a pozorování volchvové určili: před zmíněným datem jablko nepřináší člověku výrazný užitek, i když je dozrálé. A tady nejde o samotné jablko. Před jablečným Spásem dozrávají mnohé plody, jedlé byliny a hlízy. Pokud člověk začne požívat jablko, nezbude mu místo na produkty v daný okamžik užitečnější.

Právě volchvové určili, že v přírodě ne nadarmo existuje posloupnost dozrávání plodů. A tato posloupnost je pro člověka Božskou dietou, kterou posléze marně bude hledat věda.

Mezi vedrusskými volchvy v porovnání s řeckými mudrci, egyptskými žreci i dnešními vědci, kteří jsou považováni za významné osobnosti, existují nesouměřitelné rozdíly. Za své veliké objevy volchv nedostával žádné tituly a odměny, nemohl střádat bohatství a neměl žádnou moc, jako například egyptští žreci. A nikdo se nikdy neklaněl volchvům, jak se dnes klanějí mnohým takzvaným duchovním hierarchům. Jediné, co dostával volchv, když přišel do nějaké osady, byla strava, oblečení, boty, pokud byly obnošeny, a místo, kde si mohl odpočinout. Ale volchv se občas vzdával přístřeší a spal pod širým nebem.

Ještě se mu dostávalo upřímné, nestrojené lidské úcty. Takový stav věcí umožňoval vybírat ty nejlepší z lidových myslitelů a učitelů.

Podle projektu volchvů jim vděční lidé stavěli budovy podobné Arkaimu, kam volchvové přicházeli přemýšlet, kde se mohli podělit o myšlenky. Kde vyprávěli, jako na vyšší radě, o svých objevech, líčili obřady, vypočítané na jejich základě.

Lidé často ani nevěděli, kdo stojí za tím či jiným obřadem, komu mají být vděční za moudrý a účinný obřad.

Arkaim měl tvar kruhu, jehož vnější průměr činil kolem 160 metrů. Jak vidíme, pro město je to příliš málo, ale budu ho nazývat městem, jak to zatím dělají vědci.

Arkaim byl obklopený dvoumetrovým obvodovým příkopem s vodou. Vnější zeď byla velice masivní. Při výšce 5,5 metrů měla pětimetrovou šířku. Ve zdi byly označené čtyři vchody. Největší byl jihozápadní, ostatní tři, menší, se nacházely na protějších stranách. Člověk, jenž vešel do města, se ihned ocitl na jedné okružní ulici o šířce kolem 5 metrů, která oddělovala obydlí přiléhající k vnější zdi od vnitřního kruhu zdí.

Ulice měla dlažbu z dřevěných trámů, pod ní byla po celé její délce vykopána dvoumetrová strouha, jež se spojovala s vnějším obvodovým příkopem. Takovým způsobem mělo město dešťovou kanalizaci: zbytky vody prosakovaly trámovou vozovkou, dostávaly se do strouhy a pak do vnějšího obvodového příkopu. Všechna obydlí, jež přiléhala k vnější zdi, jako dílky citronu, měla východy na hlavní ulici. Celkem bylo objeveno 35 obydlí vnějšího kruhu. I pro vesnici je takový počet poněkud malý.

Dále vidíme záhadný kruh vnitřní zdi. Byla ještě masivnější než vnější. Při třímetrové šířce dosahovala sedmimetrové výšky. Podle vykopávek nebyla tato zeď průchodná, mimo jednu mezeru na jihovýchodě. Takovým způsobem se 25 vnitřních obydlí, jež byla identická s obydlími vnějšího kruhu, stávala prakticky izolovaná od ostatních vysokou a silnou zdí. Aby se člověk mohl dostat do malinkého vchodu vnitřního kruhu, musel projít celou okružní ulicí. Mělo to skrytý smysl. Návštěvník města musel projít cestu, kterou prochází Slunce.

Korunou Arkaimu je centrální náměstí téměř čtvercového tvaru s přibližnou plochou 25 x 27 metrů. Soudě podle zbytků hranic, rozmístěných v určitém pořádku, bylo náměstí určeno pro uskutečňování nějakých obřadů.

Schematicky se to podobá mandale - čtverec vepsaný do kruhu. Ve starodávných kosmogonických textech kruh symbolizuje Vesmír, čtverec - Zem, náš materiální svět. Moudrý člověk minulosti, jenž dobře znal uspořádání kosmu, věděl, jak harmonicky a přirozeně je uspořádán. Proto při stavění města jakoby znovu vytvářel vesmír v miniatuře.

Arkaim byl budován podle plánu, který byl předem vyprojektován jako jediný složitý komplex, přičemž s velkou přesností orientovaný na astronomické objekty! Kresba, vytvořená čtyřmi vchody vnější zdi Arkaimu, představuje svastiku, směrovanou podle pohybu Slunce.

Svastika (sanskrt - "spojená s blahem", "největší štěstí") je jedním z nejarchaičtějších sakrálních symbolů, které se objevovaly u mnohých národů již v době pozdního paleolitu. Indie, starodávná Rus, Čína, Egypt, a dokonce i záhadná civilizace Mayů ve Střední Americe jsou neúplnou geografií tohoto symbolu. Lze jej spatřit na starých pravoslavných ikonách. Svastika je symbolem Slunce, úspěchu, štěstí a tvoření. Odpovídajícím způsobem svastika opačného směru symbolizuje tmu, rozpad, "noční Slunce" u starodávných Rusičů. Podle pradávných ornamentů, zejména na árijských džbánech, které byly nalezeny v okolí Arkaimu, se používaly obě svastiky. Má to velký smysl. Den střídá noc, světlo střídá tmu, nové narození střídá smrt a je to přirozený stav věcí ve vesmíru. Proto v pradávných časech nebyly "špatné" nebo "dobré" svastiky - vnímaly se vcelku, jako energie Jin a Jan na Východě.

Arkaim byl navenek krásný: ideálně kulaté město s věžemi tyčícími se u brány, hořícími hranicemi a krásně vytvořenou "fasádou". Zřejmě to byla nějaká sakrální kresba, obsahující smysl. Jelikož v Arkaimu bylo všechno naplněno smyslem. Každé obydlí jednou štítovou stranou přiléhalo k vnější nebo vnitřní zdi a vycházelo se z něj na hlavní okružní ulici nebo na centrální náměstí. V improvizované "předsíni" byl speciální odtok vody, který ústil do strouhy pod hlavní ulici. Starodávní Áriové měli vybudovanou kanalizaci. Co víc, v každém obydlí byla studna, pec a nevelké skladiště ve tvaru kopule. Ze studny nad úrovní vody vycházely dva tunely. Jeden vedl do pece, druhý - ke skladišti. Proč? Všechno geniální je jednoduché. Dobře víme, že když se podíváme do studny, fouká na nás chladivý vzduch. Tak tedy, v árijské peci tento chladivý vzduch, když procházel "podzemním potrubím", vytvářel tak silný tah, že to umožňovalo tavit bronz bez použití měchů! Taková pec byla v každém obydlí a starodávným kovářům nezbývalo nic jiného, než pilovat řemeslo a soutěžit ve svém umění! Druhá "podzemní roura", jež vedla ke skladu, v něm zabezpečovala nízkou teplotu. Známý ruský astroarcheolog K. K. Bystruškin prováděl výzkum Arkaimu jako astronomické observatoře a udělal následující závěr.

Arkaim není jen složitá stavba, ale dokonce rafinovaně složitá. Při studiu plánu se ihned zjistila jeho podoba se známou památkou Stonehenge v Anglii. Například průměr vnitřního kruhu Arkaimu všude ukazuje 85 metrů, ve skutečnosti je to kruh se dvěma poloměry - 40 a 43,2 metry. Mimo jiné poloměr kruhu Aubreyho jam ve Stonehenge činí 43,2 metry. Jak Stonehenge, tak i Arkaim se nachází na stejné zeměpisné šířce, oba jsou uprostřed údolí, podobného číši. A mezi nimi je skoro 4 000 kilometrů.

Vědci říkají: "Po shrnutí všech získaných faktů je možno tvrdit, že Arkaim je příhorizontní observatoří" Proč? Protože při výpočtech a pozorováních se vycházelo od okamžiku východu a západu nebeských těles (Slunce a Měsíce) za horizont. Přičemž se zaznamenával okamžik "odtržení" (nebo doteku) spodního kraje disku, což umožňuje nejpřesněji zaznamenat místo této události. Pokud bychom pozorovali východ Slunce, všimneme si, že se bod východu bude každý den posouvat od předchozího místa. Až 22. června tento bod dojde maximálně k severu, začne se pohybovat na jih, dokud 22. prosince nedosáhne druhé krajní značky. Takový je kosmický řád. Existují čtyři přesně viditelné body pozorování Slunce. Dva body východu 22. června a 22. prosince a stejné dva body západu na opačné straně horizontu. K tomu přidejme ještě dva body - okamžik rovnodennosti 22. března a 22. září. Avšak během roku je mnoho dalších významných událostí. Lze je určovat podle druhého nebeského tělesa - Měsíce. Nehledě na složitosti jeho pozorování, starodávní lidé znali zákony jeho pohybu po obloze.

Arkaim jako observatoř umožňoval odpozorovávat Měsíc, což dokazují záznamy na zdejších kruhových zdech. Našlo se zde 18 astronomických událostí, šest spojených se Sluncem a dvanáct spojených s Měsícem. Pro porovnání uvedu, že badatelé Stonehenge dokázali vyčlenit jen 15 nebeských událostí.

Kromě těchto podivuhodných faktů byly získány následující údaje: arkaimská míra délky - 80 centimetrů, střed vnitřního kruhu je posunut vůči středu vnějšího o 5,25 arkaimské míry, co se přibližuje k úhlu sklonu oběžné dráhy Měsíce - 5 stupňů 9 až 10 minut. Podle názoru K. K. Bystruškina to odráží vzájemný poměr mezi sluneční a měsíční dráhou (pro pozemského pozorovatele). Odpovídajícím způsobem je vnější kruh Arkaimu věnován Měsíci a vnitřní Slunci. Co víc, astroarcheologická měření ukázala spojitost některých parametrů Arkaimu s precesí zemské osy, a tohle je již velký kalibr dokonce v dnešní astronomii.

Je tedy vidět, že Arkaim, i kdybychom vše brali s rezervou, nespadá pod název "město". Do velmi malinkého pokojíčku se nevejde rodina. Ale pro přemýšlení filozofů se hodí ideálně.

Vědci ví, že v dávnověku byli volchvové považováni za mudrce a učitele, pak tedy Arkaim, jako jedno z velkých vědeckých center, mohl patřit jedině volchvům. Jiní vědci v té době jednoduše nebyli. To, že volchvové vypočítávali a upravovali obřady na základě znalosti kosmu, se také ví. Otázka zní, kde jsou teď tyto unikátní obřady? Jaké tmářské síly je zničily, nebo je schovávají před lidmi?

Uvedeno ve spolupráci se serverem www.matrix-2001.cz