Esoterní pojednání o smyslech III. - sluch
Jaroslav Chvátal

Velmi příhodně je sluch první ze smyslů, který se projevuje. Prvním aspektem manifestace je zvuk. A zcela správně se dá tedy očekávat, že zvuk bude první věcí, kterou si člověk na fyzické rovině uvědomí. Fyzická rovina je rovinou nejhmotnější manifestace. Je také rovinou, kde se účinky zvuku coby tvůrčího faktoru projevují nejvýrazněji. Fyzická rovina je především rovinou sluchu a proto je tento smysl připisován nejnižší evoluční rovině a všem nejnižším úrovních všech pěti rovin viz. Tabulka Evolučních Rovin Sluneční soustavy. Na sedmé nejnižší rovině neboli rovině fyzické dochází člověk k plnému poznání účinku tzv. Posvátného slova - okultní pojem- znějícího neustále vším. Jeho vibrace zvučící celým systémem vedou hmotu do místa, kam náleží, a na fyzické rovině nacházejí bod svého nejhustšího zhmotnění a nejkonkrétnějšího projevu. Klíč, který musí člověk objevit a otočit jím, spočívá v odhalení záhady:

1. jeho vlastního zvuku
2. zvuku jeho bratra
3. zvuku jeho skupiny
4. zvuku těch, které ho duchovně vedou
5. zvuku přírody - sluneční soustavy

Z uvedeného je zřejmé, že člověk musí nejprve najít svůj vlastní tón na fyzické rovině, bez ohledu na hustotu formy. Můžeme tedy dále analizovát následující vývody:

1. na fyzické rovině nalézá svůj vlastní tón
2. na astrální rovině začíná nacházet tón svého bratra - identitou emocí dochází k rozpoznání identity svého bratra
3. na mentální rovině začíná nacházet tón své skupiny (myšleno duchovní skupiny)
4. na budhické rovině neboli rovině moudrosti začíná nacházet tón svého planetárního Logu ( Co je Logos ? Pomůcka pro hloubavé: Slovo je Logem myšlenky....)
5. na átmické rovině neboli duchovní rovině začíná logoický tón znít jeho vědomím

Toto rozlišování je vytvořeno pro přehlednost. Ve vývoji samotném nejsou rozdíly vzhledem k paralelismu přírody tolik zřetelné. Slyšení na astrální úrovni se běžně nazývá jasnosluch a znamená schopnost slyšet zvuky astrální roviny. Je to schopnost, která se projevuje v celém astrálním těle a člověk slyší celým svým nosičem a ne jenom specializovanými orgány - tedy ušima, které jsou produktem akce a reakce fyzické roviny. Musí tomu tak být vzhledem k fluidické povaze astrálního těla. Na fyzické rovině člověk slyší najednou jistou škálu zvků, ale na orgán sluchu mu narazí pouze určitý malý rozsah tónů. Mnoho drobnějších zvuků přírody mu zcela uniká a hlavní skupinové zvuky vůbec nerozlišuje.

V průběhu evoluce, kdy bude vnitřní slyšení neustále zbystřovat, proniknou zřejmě do rozsahu jeho vnímání i tyto ostatní zvuky fyzické roviny, takže si bude plně vědom všech zvuků na astrální a fyzické rovině. V současné době by taková věc vedla k roztříštění těla. Kdyby na ucho člověka jen jednou udeřil například zvuk přírody složený ze všech vibrací vytvořených všemi hustými hmotnými formami, jeho fyzické tělo by se zcela roztrhalo. Na něco takového průměrný člověk ještě není připravený. Vnitřní ucho ještě není náležitě vyvinuto. Teprve když se zvládne trojí druh slyšení, může být plně umožněno i plné slyšení na fyzické rovině. Slyšení na mentální rovině je pouze rozšířením schopností rozlišovat zvuky. Sluch, kterým se na všech těchto rovinách zabýváme, je sluchem jenž se týká formy, zabývá se vibracemi hmoty a je zaměřen na ne-já. Nemá nic společného s psyché ani s telepatickou komunikací, která probíhá z mysli do mysli.

Týká se zvuku formy neboli síly, pomocí níž si oddělené jednotka vědomí uvědomuje jinou jednotku, která je od ní odlišná. Na toto nezapomínejme. Když se rozsah slyšení rozšíří natolik, že se začne dotýkat i psyché, potom to nazýváme telepatií neboli komunikaci beze slov, která je syntézou slyšení na všech třech nižších rovinách ( fyzické, astrální a mentální) a kterou používá Duše v tzv. kauzálním těle na nehmotných úrovních roviny. Na budhické rovině se slyšení (nyní již v syntetické kvalitě zvané telepatie) projevuje jako plné pochopení, neboť jsou v něm zahrnuty dvě věci:

1. znalost a rozpoznání individuálního zvuku
2. podobná znalost skupinového zvuku a jejich plné sjednocení.

Výsledkem je velmi dokonalé chápání, které je tajemstvím Mistrů Na átmické rovině se toto zdokonalené slyšení vnímá jako bytí. Zvuk, základ existence: zvuk, způsob bytí: zvuk, konečný sjednocovatel: zvuk je tudíž chápán jako metoda vývoje a tudíž jako bytí. Závěrem k problematice zvuku bych si dovolil několik okultních úvah o této síle. Hlavním činitelem pohánějící kolo přírody ve směru jevů je zvuk. Zvuk je prvním aspektem projeveného pentagonu, neboť je vlastností éteru zvaného akaša. Podle názoru starých filozofů je zvuk nebo řeč hned vedle myšlenky nejvyšším karmickým činitelem, který člověk používá. Z nejrůznějších karmických činitelů s jakými člověk při formování sebe a svého okolí zachází, je zvuk nebo řeč tím nejdůležitějším.

Mluvit totiž znamená pracovat s éterem, který samozřejmě řídí nižší nižší čtveřici prvků - vzduch, oheň, vodu a zemi. Lidský zvuk nebo jazyk proto obsahuje všechny elementy potřebné pro manipulaci s různými třídami dévů neboli andělů ( dévové - paralelní vývojová větev bytostí směrem k lidské vývojové větvi) a těmito elementy jsou samozřejmě samohlásky a souhlásky. Detaily filozofie zvuku ve vztahu k dévům řídícím jemnohmotný svět, náleží do oblasti pravé nauky o mantrách - mantra šastra, která je samozřejmě v rukou duchovních znalců.

Na počátku bylo slovo a to Slovo bylo u Boha - Bylo Bůh.