Spiritismus
Alexej

Spiritismus - slovo které v nás okamžitě vyvolá představu mužů a žen vážných tváří sedících spolu okolo stolu a dotýkajících se vzájemně rukama. U někoho vyvolá tato představa lehký úsměv, u jiného mrazení. Ať už patříte k těm nebo oněm, jistě jste si všimli, že tento nejrozšířenější druh novodobého okultismu prožívá mocný vzestup.

Podíváme-li se na spiritismus z historického hlediska, musíme konstatovat, že vychází z jednoho druhu věšteckého umění nazývaného nekromantie (mantika = věštectví, hadačství). O tomto druhu věšteckého umění nám zanechal zmínku i středověký mág Heinrich Cornelius Agrippa z Nettesheimu ve svém rozsáhlém díle

,,De occulta filosophia" (Skrytá filosofie), v němž tvrdí, že nekromantie je část goetie, neboli černé magie, která se zabývá tím, že získává od mrtvých věštby a před krátkou dobou zemřelé přivádí opět k životu pomocí pekelného zaklínání a obřady nad oběťmi smrti.

Nádherný příklad nekromantického rituálu nacházíme v Homérově Odyssei, kde hrdinovi od trójských hradeb radí mocná kouzelnice Kirké vyvolat ducha věštce Teiresia, aby Odysseovi poradil v dalším putování. Odysseus vyplní doslovně příkazy Kirké a to, co následovalo, opravdu nahání hrůzu i po staletích:

,,Do jamky temná krev hned prýštila -- ejhle, tu duše zesnulých nebožtíků se scházely z temnoty ke mně: nevěst a mládenců dav, též starců zkoušených těžce, nevdaných děv, jimž srdce se soužilo těžce, dále i množství těch, jež ranilo kované kopí, mužové zabití v boji i se zbrojí zbrocenou krví -- mnoho jich z různých stran kol jamky se počalo sbíhat, s úžasným kvílením všichni, mě jímala smrtelná hrůza. "

Provozování nekromantických obřadů je známé i z pozdějších období, ať byly prováděny za jakýmkoli účelem, byly považovány za jedny z nejnebezpečnějších magických operací. Obvyklé místo pro rituál byl osamělý hrob či hrobka, nikdy ne hřbitov. Nejvhodnější doba je mezi třiadvacátou hodinou a půlnocí, v sobotu nebo v neděli, za přibývajícího měsíce. Zásadně ne v období nového měsíce. Nikdy se nesmí zapomenout na ochranné pomůcky (např. magický kruh nebo meč).

Novodobý spiritismus

Teď přeskočíme několik tisíciletí, abychom se v čase a prostoru přenesli do severoamerického městečka Hydesville, stát New York, rok 1848. Dvě dcery farmáře Foxe, patnáctiletá Lea a dvanáctiletá Katie, slyšely záhadná klepání a v noci cítily dotyky na svém těle. Často nacházely věci ve svém pokoji zpřeházené. Jednoho dne začala Katie s duchem komunikovat pomocí úderů. Duch sdělil Katie, že je duch podomního obchodníka, který byl v domě jejich rodičů zavražděn a určil místo, kde byla jeho mrtvola zakopána. Jaké bylo překvapení všech, když na určeném místě skutečně objevili zbytky kostry. Obě sestry pokračovaly v komunikaci s duchy.

Z tohoto popudu začaly v USA vznikat četné spiritistické kroužky, za dva roky nato je v USA na 30 000 medií, v roce 1856 je v USA 3 miliony spiritistů. Později se šíří i do Evropy. V Evropě tento nový duchovní proud vzbudil zájem Léona -- Denizard -- Hyppolyté Rivaila, známého spíše pod jménem Allan Kardek (narozen 30. října 1804 v Lyonu). Tento muž se se začal spiritismem velmi intensivně zabývat a přes počáteční skepsi mu úplně propadl, ze svých zážitků ze seancí vznikly jeho ,,Kniha medií" a ,,Kniha duchů", které dodnes patří mezi dobře prodávané tituly. Je to především zásluhou A. Kardeka, že se ze spiritismu stalo takřka celosvětově rozšířené náboženství. V Brazílii, Mekce světového spiritismu, je dokonce Allan Kardek považován dosud za světce. Proč tomu tak je? Co bylo oním impulsem, který posunul spiritismus z roviny ,,nevinné" metafyzické zábavy někam úplně jinam ?

Po zážitku při jedné ze seancí si Kardek uvědomil, že zde, na této planetě, už jednou žil i když v těle keltského druida Kardeka, po němž si zvolil svůj pseudonym. Myšlenka reinkarnace byla tou poslední ideou dávající spiritismu jistý řád a cíl. Spiritismus se stal lékem nemocné lidské společnosti, vysvětloval mysteria širokým davům, znal odpověď na každou otázku.

Spiritismus se opravdu masově rozšířil. V Paříži vznikla Spiritistická škola, která se dokonce těšila četným návštěvám českých spiritistů, vznikají časopisy zaměřené pouze na tento fenomén (v Čechách to byl např. Posel záhrobní). Začali se s ním dokonce zabývat i vědci. Nejznámější byl asi ředitel pařížské hvězdárny, (tedy astronom) Camille Flammarion, vědec, který se nebál zabrousit i do nevědeckých oblastí a co víc, referovat veřejnosti o výsledcích svých bádání. Další -- významný ruský chemik Mendělejev -- se stal dokonce členem komise pro vyšetřování spiritistických jevů. Spiritismus zasáhl i kulturní svět, velmi podrobně se jím zabýval i otec proslulého Sherlocka Holmese a lékař sir Arthur Conan Doyle. Málokdo ví, že pořadatelem a účastníkem mnoha spiritistických seancí byl i Viktor Hugo. Spiritismus se stal předmětem zájmu vědců, spisovatelů, ale i korunovaných hlav a politiků. Byl vyzdvihován i zatracován. A to platí dodnes.