Vánoční kouzla
Vlk Samotář

Zastavte se, lidé, v tom vašem předvánočním shonu a vzpomeňte si na své dětství. Cítili jste něco nadpozemského, čarovného ve vzduchu. Stane se zázrak? Uvidím Zlaté prasátko, Ježíška? Zavřete oči a vzpomeňte si. Já si vybavila: pomeranč s hřebíčkem, mísu ovoce, zlaté a stříbrné oříšky, svícny na hřbitov, jehličí a jeho vůni, obarvování bodláků, bramborový salát, kapříka, vůni cukroví ve špajzu, ozdobený stromeček, jmelí, houby na houbovník, krupicovou kaši s kakaem a s rozpuštěným máslem. Sledovala jsem jak se máslo rozpouští a měla hlad a bojovala s myšlenkou, že když sním tuhle dobrotu, neuvidím Zlaté prasátko.

Mé nejstarší vánoční vzpomínky patří do doby, kdy jsem ještě neprokoukla ten tátův trik, kdy místo na záchod vběhl do obývacího pokoje, zapálil svíčky a prskavky a zazvonil zvonečkem a já věděla, že Ježíšek právě odešel. Ale tušila jsem, že na mne nezapomněl. Samozřejmě, že přípravy na Vánoce u nás také začínaly pečením cukroví, vánočky a úklidem a uklízela jsem i já. To je jasné, uklízet se musí, aby se u nás Ježíškovi líbilo.

11. listopadu jsme vyhlížely s maminkou Martina na Bílém koni. Mám bratrance Martina a to mne mátlo. Bylo to pro mne velmi těžké pochopit, jak může Martin přijet na koni, když je stejně starý jako já, takže mrňous. A hlavně, já si představovala Martina jako prince z pohádky, nikdy jsem ho však ani koutkem oka nespatřila.

4. prosince mi tatínek vždycky natrhal třešňové větvičky, abych se prý vdala a byla šťastná. A to jsem věděla, že Vánoce jsou už dveřmi a tak jsem napsala Ježíškovi psaníčko a dala ho za okno. V té době jsme s maminkou a tatínkem sledovali kanály jak z nich uniká pára a jestli to nevíte, tak to se čerti budí. Sledovala jsem páry v ulicích a hlavně když se stmívá, tahle scenérie vypadá hodně strašidelně - zvlášť když víte, že se probouzí duchové temnot. Brrr.

5. prosince jsem zpytovala své svědomí, kdy a kde jsem zlobila, protože by mě čerti mohli odnést do pekla. Cítila jsem, že je to někde pod zemí a že je tam hodně horko. Mé peklo bylo plné ohně, žáru, velkých kotlů, dřevěných polen a sazí. A v něm se pohybovaly černé bytosti, kterým nebylo vidět do obličeje, jen jejich bílé oči zářili do tmy. Byly to bytosti zákeřné, zlé a plné zloby. Všude kolem byly na stěnách louče a od nich se komíhaly stíny. V takhle temných myšlenkách mě rodičové nechali a klidně se tvářili jako že nic, že prý se uvidí, až přijdou. No řeknu vám, byla jsem pěknej rarach, takové to dítě z dračích vajec, no bála jsem se hodně. Většinou nepřišli a jen tak nechali za oknem punčochu, nebo nějaký hezký pytlík plný ovoce, ořechů a cukrátek. Ale nemyslete si, dostala jsem jednou u babičky brambory a uhlí, krve by se ve mě nedořezal. Ale pak jsem našla ještě jeden náhradní pytlík a všechno bylo v pořádku. Párkrát se u nás zastavil Mikuláš s čertem a andělem, celá jsem se třásla a sotva jsem předrkotala básničku přes slzy. Z důvodu mé silné rozrušenosti a obavy o mé zdraví, se s Mikulášem naši pravděpodobně domluvili, aby přišli, jen když budu zlobivá na neúnosnou míru. Od té doby jsem je už neviděla.


23. prosince se za poslechu vánočních koled chýlil úklid ke konci a já pomáhala mamince s přípravou salátu, jehož recept najdete v mé Kuchtičce. Zákeřně jsem čekala, až se mamča otočí, abych ukradla vařený celer a mohla ho nenápadně hodit do kamen. Bohužel mě většinou prokoukla a já ho musela vrátit. Takže jsem pak provokativně plivala kostičky celeru, za což se na mě naši pěkně mračili při sváteční večeři. Tatínek připravoval kapříka, vždy mi dal šupinu pro štěstí a aby bylo hodně peněz. A také mi dával dva bílé balónky, které jsou prý kapříkova duše. Bylo mi ho moc líto a duši jsem si chtěla schovat, ale asi mi jí rodičové vyhodili, protože jsem jí nikdy druhý den už nenašla. Připravovali jsme vánoční výzdobu a svícny na stůl a na hřbitov - z jmelí, chvojí, obarvovaných bodláků, šípků, jeřabin, šišek, ořechů, slaměnek a sušených jablek. Pak jsme jeli na hřbitov pozdravit své příbuzné a zapálit jim svíčky, lucerničky a svícny, aby nebyli na svátek opuštění.

24. prosince přicházel Ježíšek. U nás doma vládla pohoda, moji rodičové v pohodě každý podlehl svým vánočním zvykům. Já nesměla do obývacího pokoje, protože tohle místo musí být teď v klidu, aby se Ježíšek nevylekal. Pak jsme s maminkou pověsily jmelí a maminka vždycky říkala jmelí musí být darované, muž a žena se pod ním mají políbit . A pak maminka chystala všechny potřebné chody na Štědrovečerní tabuli. K obědu jsme dostali krupicovou kaši, kdo chtěl. Tedy spíš, kdo nechtěl vidět Zlaté prasátko. Většinou při těch vůních cukroví, salátů a všech těch dobrot, nikdo nevydržel a kaši jsme snědli. Když jsem byla větší, směla jsem do setmění do obývacího pokoje a pomáhala jsem zdobit stromeček a přitom jsem sledovala pohádky a nanosila své dárky pod stromeček. Při východu první hvězdy bylo všechno jak má být a slavnostní Štědrovečerní večeře začala. V záři svíček všichni stolovníci zasedli k předem určenému místu a bylo ticho, jen slabě hrály koledy. Stůl s bílým ubrusem na něm větvičky, doma zhotovený svícen, sváteční příbory, talíře a číše vyleštěné do nebeské záře. Na kamnech byla purpura a františkové a krásně spolu voněli. Hvězda vyšla a v místnosti byla tma. Tatínek zapálil svíčky a nikdo nesměl od stolu stát, až na mámu, která podávala na sůl různé chody. Houbovník jako předkrm, po té rybí polévku a jako hlavní chod kapr s bramborovým salátem. Každý chod u nás začínal jíst nejstarší z rodiny a vždycky schválně zdržoval. K pití měli naši bílé víno a já jablečný mošt, nebo šťávu.

Po hlavním chodu už mohlo být rozsvíceno a máma uvařila černou kávu k dezertu a mně čaj. Dort byl veliký a bílý skoro jako sníh, posypaný ořechy. Máma ještě k tomu dala na stůl ovoce, ořechy , cukroví a vánočku. Potom maminka nalila do malinkatých skleniček domácí vaječný koňak a mě dali taky skleničku, ale nalili do ní jen kapičku, jen tak na olíznutí. Já byla netrpělivá. Po posledním chodu, se smí už od stolu vstávat a tak táta šel na záchod. No a tady byl ten fígl, který jsem zezačátku neprokoukla. Najednou z ničeho nic zazvonil zvonek. Tak jsme se šli honem podívat, v obývacím pokoji byla tma, jen svíčky a prskavky osvětlovaly stromek a pod ním hromada dárků. Tahle chvíle byla pro mne jako dítě vždycky nejkrásnější. Připadalo mi to jako zázrak Pak se rozbalovali dárky a těšili jsme se s nimi. Na závěr večera tatínek rozkrojil mě a bratrovi jablko, aby zjistil, jak to tedy s námi bude. Měli jsme hvězdičku, pentagram, štěstí a zdraví. Také jsme pouštěli skořápkové lodičky.

Velmi se mi líbí další zvyky jako například: při Štědrovečerní večeři mít prostřeno pro náhodného návštěvníka a když skutečně přijde, patřičně ho pohostit, jako váženého hosta. Dále se mi zalíbilo zdobit dům nejen chvojím a jmelím, ale i břečťanem a cesmínou. Též zapalování adventního věnce. A také dát misku kaše na zahrádku pro trpaslíka, který na ní žije, aby měl také něco slavnostního, drobné cukroví nechat večer na rohu stolu pro domácí skřítky a jiné. Též slavíme i 21.prosinec, což je Zimní slunovrat.

Uvedeno ve spolupráci se serverem druidova.mysteria.cz