Vita beati Silvestri
VEZA

Když se řekne Silvestr, tak bych si představovala, že ten konec starého roku a začátek nového spojuje nějaký veselý světec, třeba nějaký bodrý prostopášník a milec dobrého moku, který se náhle polepšil do té míry a konal tak předobré skutky, že se stal svatým. Taková křesťanská obdoba řeckého veselého boha Bakchuse…

Ale jak už to tak bývá, vše je jinak. Svatý Silvestr udělal církevní kariéru skrze svoji převelkou moudrost - nejdříve jako pomocník ilegálních křesťanů, později jako římský biskup a konečně jako římský papež Silvestr I. S datem 31.prosince jej pojí jen to, že v ten den roku 335 v Římě zemřel.

Silvestr, papež a svatý muž

Narodil se někdy koncem třetího století, datum neznáme. Byl synem Římana jménem Rufinus, matka se jmenovala Justa. Jako mladík přijal křest a byl spolu s dalšími křesťany za vlády císaře Diokleciána pronásledován. Pověst říká, že se skrýval převážně v lese nedaleko Říma - že by jeho jméno Silvestr mělo něco společného s latinským slovem silvestris - lesní ?

V roce 313 povolil císař Konstantin Veliký takzvaným Milánským ediktem křesťanství. Následné období bylo proto poměrně klidné. První reorganizaci církve provedl Miltiades (Melchiades) a v císaři Konstantinovi měli křesťané oporu a zastánce. Po smrti starého Miltiadese se Silvestr v jednadvaceti letech stává římským biskupem a už v roce 314 je zvolen papežem.

Silvestra však čekal velký boj se zastánci a šiřiteli různých křesťanských směrů, z nichž nejhorší bylo ariánství. Ariánství představuje christologickou herezi, kterou zastávali stoupenci alexandrijského kněze Areia (*260 až + 336), který někdy kolem roku 318 začal popírat božství Ježíše Krista. Areia, bludaři a donatisté škodili svými názory křesťanství do té míry, že se do toho vložil sám císař Konstantin a svolal na dvacátého května roku 325 církevní koncil do Nice. V té době bylo samozřejmé, že císař se vměšoval do věcí náboženských i kněžských, zejména při vypuknutí vnitřní krize - v tomto směru byla papežská autorita zastíněna autoritou císařskou. Papež Silvestr se tohoto koncilu ani nezúčastnil, poslal tam své zástupce.

Níkajský (nicejský) koncil definoval víru a dogmata (závaznou liturgii, teologii, interpretaci bible) a odsoudil vše, co se odlišuje - mezi prvními ariánství a nestoriánství. Koncil formuloval a vyhlásil tzv. Nicaeum (starokřesťanské vyznání víry). Koncil rozhodl i otázku, kdy mají být slaveny Velikonoce. Za termín Zmrtvýchvstání byla stanovena první neděle po jarním úplňku. Papež Silvestr pak provedl úpravu bohoslužeb a vydal více liturgických nařízení. Kromě jiného přikázal, aby napříště oltáře byly místo ze dřeva staveny z kamene. Za Silvestrova pontifikátu došlo k definitivní proměně pohanského Říma na křesťanský. S pomocí císaře byly v Římě postaveny čtyři slavné baziliky:

• sv. Jana v Lateráně
• sv. Petra ve Vatikáně
• sv. Pavla za hradbami
• sv. Vavřince za hradbami.

K svatosti jistě Silvestrovi dopomohlo to, jak říká legenda, že pokřtil císaře Konstantina Velikého i jeho ženu Helenu (později také svatořečenou) a císaře později dokonce uzdravil z malomocenství. Papež Silvestr I. zemřel poslední den v roce 335 a jeho ostatky jsou uloženy v kasematech baziliky svaté Priscilly v Římě pod deskou s nápisem: "tuto odpočívá katolík a vyznavač". Svatý Silvestr je patronem domácích zvířat a dobré úrody. Je zobrazován v papežském rouše s berlou, jeho dalšími atributy jsou kniha, mušle, býk. K tomuto svatému muži se váže jen několik málo pranostik, takže uvádím tu, která by měla být pravdivá: O Silvestru papeži, snížek si už poleží.

Oslavy konce roku

Ve starém Římě začínal nový rok prvého března. Římané si posílali dárky a blahopřání a pořádali bujaré oslavy. Silvestrovská noc získala na významu, až když se v průběhu 16.století ve většině křesťanských zemí ustálil gregoriánský kalendář, zavedený roku 1582 papežem Řehořem XIII. Vypuštěním 10 dnů (5. až 14.10.) byl odstraněn rozdíl mezi juliánským kalendářem a skutečným střídáním ročních dob. A tehdy počátek nového roku připadl na prvého ledna. Poslední den v roce lidé chodili do kostelů děkovat za dobré prožití uplynulého roku a modlit se za ještě lepší nový rok. Veselí a zvyky z pohanských dob však církev nepodporovala a tak se 31.prosinec odbýval v tichosti a pokoře.

Zvyk (v Evropě) bujaře slavit 31.prosince pochází až z počátku dvacátého století. Teprve rozvoj ekonomiky a vědy, který předznamenal příchod nového zlatého věku dodal Silvestrovské noci větší význam. Společnost bohatla a v očekávání ještě lepšího roku slavila Silvestra stále veseleji a okázaleji, s množstvím jídel, pití a povyku. Od konce 19.století je běžným zvykem půlnoční přípitek šampaňským s přáním všeho nejlepšího v nadcházejícím roce. Z této doby se traduje i zvyk jíst o půlnoci ovar a křen s jablky pro štěstí. S tím ovšem svatý Silvestr nemá nic společného.

Mnoho lidí v dnešní uspěchané a stresy kupící době by původní poklidný způsob rozloučení se starým rokem a vstup do roku nového uvítalo - vždyť i ta sklenka bublinek se dá vypít v klidu, bez dunění dělbuchů a praskotu světlic…

Uvedeno ve spolupráci se serverem druidova.mysteria.cz