Biblická tradice křesťanských vánoc
Sofie Danae

Přestože narození Ježíše Krista je snad nejvýznamnější událostí pro všechny křesťany a Bible ji popisuje hned čtyřikrát - tak, jak ji zachytili slavní apoštolové, pro provedení věrohodné rekonstrukce se historici mohou opírat pouze o pár střípků a mnoho dohadů, pověstí a mýtů.

Jáchym z Nazareta v Galileji a Anna z Betléma byli dobří a spravedliví lidé, jejich manželství však dlouho bylo bezdětné. Bůh se však nad nimi smiloval a seslal anděla, který jim oznámil, že se jim narodí dcera. Měli jí dát jméno Maria a zasvětit ji od dětství službě boží, neboť "...jako se narodila neplodné matce, tak sama zázračně porodí Syna Nejvyššího, jehož jméno bude Ježíš a skrze něhož se dostane spasení všem národům."

Maria byla vychovávána v jeruzalémském chrámu, kde odmalička rozmlouvala s anděly. Když dospěla, veleknězi chrámu se zjevil anděl a přikázal mu, aby dal svolat všechny svobodné muže Davidova rodu a aby každý z nich položil na oltář ratolest. "...Jedna z těchto ratolestí rozkvete a ten, komu patří, vezme si Marii za manželku."

Stalo se, že rozkvetla ratolest, náležející Josefovi, tesaři z Betléma. Větvička pocházela z dávného rajského stromu a podle legendy si ji předávali patriarchové, až se nakonec ocitla u Josefa; když pak na oltáři vykvetla, sestoupil na ni z nebe Duch svatý v podobě holubice.

Ještě před svatbou za Marií přišel samotný archanděl Gabriel, který ji pozdravil: "Buď zdráva, milosti plná! Pán s tebou! Požehnaná jsi mezi ženami!" a dodal: "Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida a on bude kralovat nad potomstvem Jakubovým na věky a jeho království nebude u konce... Sestoupí na tebe Duch svatý a zastíní tě moc Nejvyššího; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn boží."

A pak byla v lůně Panny počata bytost, jenž byl Syn člověka, Bůh Syn, věčné Slovo, skrze něž bylo všechno učiněno.

Když byli Josef a Maria oddáni, Josef byl překvapen, když zjistil, že jeho manželka čeká dítě. Ve spánku se mu však zjevil anděl a uklidnil ho, neboť mu prozradil jaké dítě se Marii narodí. Těsně před Ježíšovým narozením opustili manželé Nazaret a odešli do Betléma. Protože kvůli sčítání lidi, které v městě zrovna probíhalo, nebylo v hospodě místo na přespání, uchýlili se do nedaleké jeskyně.

Přesně o půlnoci došlo k události, která je pro křesťany časovým mezníkem, od něhož se počítají roky jednak zpět ke stvoření světa, jednak dopředu ke dni posledního soudu, přičemž vstup do věčnosti je vždy v té chvíli, která odděluje minulost a budoucnost. Panna porodila dítě, v němž se setkává čas s věčností.

Podle tradice celá příroda ve chvíli Kristova narození zmlkla, jako by se zastavil čas, a ono zvláštní a náhlé ticho, doprovázející boží vtělení, zažilo všechno tvorstvo. V Římě se rozpadl kamenný chrám "věčného míru", o němž Apollónova věštba předpověděla, že bude stát až do dne, kdy panna porodí dítě. A dělo se i mnoho jiných "podivných událostí" - z jedné římské fontány začal téci olej, v Cades náhle rozkvetla vinná réva a urodila hrozny, o půlnoci začal kohout kokrhat. Andělé sestoupili na zem a vydávali poblíž jeskyně takovou záři, že se noc proměnila v den. A anděl zvěstoval betlémským pastýřům, kteří tam hlídali svá stáda: "Nebojte se, zvěstuji vám radost velikou, která bude všemu lidu. Narodil se vám dnes Spasitel, to jest Kristus Pán, v městě Davidově."

Pak následovala návštěva tří králů u nemluvněte. Jejich původ není podle tradic úplně zřejmý, důležité je, že to jsou vždy pohané a výkvět lidské moudrosti a důstojnosti, zatímco pastýři představují Židy a prosté venkovany. Obě skupiny symbolizují poctu lidstva vtělenému Bohu. Dary tří králů se obyčejně chápou jako hold Kristu králi (zlato), projev úcty k Bohu (kadidlo) a předzvěst utrpení a smrti (myrtha používaná k balzámování těla).

Zvěst o Ježíšově narození se dostala až k Herodovi a ten ze strachu, že ho velký Král králů připraví o trůn, dal vyvraždit v Betlémě všechny chlapce do dvou let. To už však manželé i s malým Ježíškem byli na cestě do Egypta...

Stejně tak jako panují polemiky ohledně roku úmrtí Spasitele, tak i kolem jeho narození je mnoho nejasností. Zmatek je i v církevním kalendáři, zejména proto, že slavnost vánoc (25. prosince) byla oddělena až ve čtvrtém století od slavnosti Zjevení Páně (6. ledna), připomínající návštěvu Tří králů. Památka vyvraždění neviňátek, která by měla správně následovat až po Třech králích, je už 28. prosince. Narození Páně bylo s konečnou platností stanoveno na 25. prosince kvůli nezbytné symbolice, spojující narození Krista jakožto Slunce spravedlnosti s pohanskými Brumaliemi, oslavujícími zrození nepřemožitelného slunce.

A tak spíše než historickými fakty se raději řiďme svým srdcem. Ono snad ani není tak důležité jak a kdy přesně, ale že vůbec k oné slavné události došlo. Vzdejme proto své nejpokornější díky a oslavme tyto sváteční dny, jež vnímáme jako Svátky pokoje, klidu a míru, se svými nejbližšími. Věnujme myšlenku těm, na kom nám záleží a modlitbičku ke stvořiteli za ty, jimž se klidu ani míru na tomto světě nedostává...



Použitá literatura: Mýtus a rituál v křesťanství, Alan W. Watts, vydalo nakl. Pragma 1995