Hledání dětské duše
Petr Hemmi

Hledáme. Celý život něco hledáme. V dětství toužíme najít pravdu v tom, co nás rodiče a společnost učí. Jako děti jsme byli ze všech stran poučováni o správnosti i nesprávnosti.

Dětem, kterým se odpovědí na hledání nedostávalo nebo je neuspokojovalo, těm nezbývalo nic jiného, než se zachumlat sami do sebe a hledat pravdu v říši vlastní fantazie.

Jiné dětské duše se naopak stávaly součástí vlastní lži. Mnohé děti lhaly v dětství jen proto, že jim dospělí nerozuměli, ale lhaly i ze strachu. A strach není vždy dobrá motivace ke lhaní. Proč se děti většinou bojí ? Protože jim rodiče neumí odpouštět. Na druhé straně jsou rodiče, kteří odpouštějí stále, jelikož nemají dost dobrého svědomí, aby mohli své dítě s láskou pokárat.

Výjimečně se děti dopracovaly duchovní pravdy již v dětství, jenže i to nebylo ve společnost bráno nijak zvlášť pozitivně. Tito jedinečné děti se většinou stávaly uzavřenějšími. Mnohdy proto, že jim jejich vrstevníci nerozuměli. Stávali se z nich duchovní samotáři nebo zatrpklé děti.

Některé děti začnou snít, snít o andělech, bytostech, o kterých slyšely a kteří jim mají pomoci. Vytvoří si nebo naleznou své duchovní pomocníky a v duchu s nimi i hovoří. Pokud rodiče nepochopí potřebu dětských duchovních alternativ, může se stát, že se z dítěte stane bezcitný jedinec s potlačeným svědomím. Věřte svým dětem, jelikož oni jsou někdy duchovním bytostem blíže než my, dospělí.

S dětmi je třeba povídat si, poučovat je a připravovat na svět, svět v dnešní podobě, svět pln násilí, peněz, tužeb a sexu. Ale také svět, kde ještě fungují slova pravdy, lásky a naděje v lepší život.

Jest třeba ukazovat dítěti veškeré alternativy světa. Poukazovat na možnost stvoření člověka Bohem Stvořitelem. Nevnucovat, ale naznačit funkčnost a možnost duchovních zákonů. Zákonů v podobě "jak zasadíš, tak sklidíš". Dítě si samozřejmě v dospělosti samo může vše ověřit a zvolit si cestu.

Když přichází dospělost, přichází mnohdy i zodpovědnost a děti bez duchovních znalostí nebo bez zákona dobra v srdci, stávají se v dospělosti nástrojem svých vrstevníků, kamarádů a konzumentů lidských neřestí. Rodiče se náhle diví, jak že se to naše dítě chová ? Vychovávali jsme jej špatně ? Někdy ano. Jindy ne, ale je alternativou nechat dítě projít si ukázkou života i dovolit mu vrátit se a nezavřít před ním dveře domova a vlastního srdce. Pokud se vrátí, můžeme začít naslouchat i vysvětlovat.

Lidé jsou tvorové nároční. Chtějí po Bohu, aby odstranil zlo, ale sami se činit nechtějí. Kdyby Bůh odstranil zlo, musel by odstranit i nás, lidské bytosti. My zlo vytváříme svou lhostejností, láskou k penězům, nezodpovědností a jástvím.

Podívejte se na ty bezmocné děti, děti s radostí v očích, když je hladíme, děti se strachem v očích, když na ně nepříčetně křičíme, děti s láskou v očích, když nás uvidí, děti s bolestí v očích, pokud před nimi zlé skutky konáme.

Nezapomínejme, že pokud v dětech hledáte lásku, naleznete jí. Pokud jí v nich nevidíte, není ani ve vás. Hledejte podstatu lásky v dětech a naleznete i tu svou, neboť i vy jste malé děti, které vyrostly v dospělé jedince, dospělé tělem, ale ne duší.