Harmonie, štěstí a láska pro všechny - kapitola čtrnáctá
Ing. Jan Macinka

(Volný cyklus článků o lidském štěstí a smyslu života.)

Tvořím svůj osud, jsem odpovědný za své chování a své činy.

Je těžké si přiznat, že téměř všechny prohry, neúspěchy a nezdary jsou výsledkem mého vlastního myšlení a mého postoje k životu.

Měli jste dopravní nehodu, zlomili jste si ruku, bolí vás zuby, rozpadl se vám vztah, máte takovou a takovou nemoc? Vy, nebo vaši blízcí? Vstupte si do svědomí, najděte tu odvahu si přiznat (ne nikomu jinému, ale sami sobě) svou odpovědnost. Kdo za to může? Náhoda? Vážně?
Jakákoliv nemoc, jakákoliv bolest vašeho těla je odraz vašich myšlenek, vašich pocitů, nebo je to pomyslný varovný prst vašeho těla, které říká: „Pozor, zastav se, dělej něco, nebo bude pozdě.“

Nejsou to mé výmysly, vztah psychiky a tělesných nemocí popisuje odborná lékařská a zdravotnická literatura a učí se i na lékařských fakultách jako psychosomatika. Chcete-li studovat spolu se mnou, tady jsou možnosti:

Poněšický Jan - Neurózy, psychosomatická onemocnění a psychoterapie.
Danzer G. - Psychosomatika, Portál Praha 2001.
Baštecký J. a kol - Psychosomatická medicína, Archon 1993.
Skripta - Klinická psychologie a psychosomatika.

Nebo knihy a odkazy méně odborně zaměřeny:

www.psychosomatika.net

Encyklopedie, heslo psychosomatika

Kniha: Spasení těla - Moc, nemoc a psychosomatika

Kniha: Psychosomatika pro lékaře, psychoterapeuty i laiky

Teorii máme zdárně za sebou, vrátíme se k praxi:

Když připustím, že mohu ovlivnit svou náladu, a to jste si snad už vyzkoušeli a dokázali,

"Jsem to, na co myslím."

pak připustím, že mohu ovlivnit svou osobnost,

„Tak, jak vidím sám sebe, takovým se stanu.“

pak připustím, že mohu ovlivnit svou nemoc (průběh nemoci), 
a také:
… připustím, že mohu ovlivnit pozitivní náladu druhých lidí a vztah ostatních ke mně,

„Tak, jak vidím lidi kolem sebe, takoví vůči mě budou.“

… připustím, že mohu ovlivnit drobnosti kolem sebe (parkování, jednání na úřadech, šťastný dojezd do cíle)

„Tak, jak vidím svět kolem sebe, takový bude.“

… připustím, že mohu ovlivnit i důležitější věci, než jen hromadění materiálních statků kolem sebe.

Lidé zpravidla touží po spoustě věcí, o kterých věří, že je učiní šťastnými. Je to hezké tělo a krása, zdraví, partner, rodina a vztahy, materiální dostatek, uznání, prestiž, štěstí a láska, nebo také touží zbavit se svých zlozvyků - toto všechno má jednu příčinu, jeden zdroj problémů a zároveň i jedno řešení.
Je to uvědomění si sebe sama, nepodléhat bezmyšlenkovitě svému vnitřnímu superegu a svému egu, dostat se do pohody, milovat a užívat si život.

Být v pohodě, být šťastný, co je k tomu potřeba? (shrnutí):

1. Akceptovat svou minulost, své chyby i své prohry.
2. Odpustit sobě i ostatním – nezištně, bez podmínek, bez zášti (co? Vaše EGO? ale FUJ!)
3. Milovat sebe, své tělo i s jeho nedostatky.
4. Rozdávat lásku, (v mysli) nezištně, bez podmínek, zdarma, jako Tornádo Lou když milovala Limonádového Joe („…cožpak se láska prodává?“ „…ach tak, vy mě milujete zdarma.“)
5. Urovnat si své myšlenky vhodnou meditací a pozitivním pohledem na svět kolem sebe.
Výsledek? Dostat se do pohody. Jak? Viz výše, netrvám dogmaticky na tom, že jen jedno určité učení je to nejlepší a správné, to je hloupost. Vyberte si cestu, která se vám libí, pracujte na sobě, uvědomte si sami sebe, dostaňte se do pohody.
Naučte se říkat „ano“, milujte sami sebe, a podpořte svůj duchovní růst, ne ve smyslu ega, ale ve smyslu rozšiřování svého vědomí.

Dostat se do pohody je spouštěcí impuls právě pro řešení všech problémů. Nemusíte se, proto zvlášť trápit pro nevím co, všechno se řeší komplexně a najednou.
Pak se budete více usmívat, více se sobě líbit, mít vyšší sebevědomí, dokážete se prosadit v práci, přitáhnete k sobě lásku, partnera, zbavíte se obezity, kouření a jiných zlozvyků, tělo vás bude poslouchat a méně bolet. Všechno se vším souvisí.
Není to však trnitá cesta, plná zoufalého úsilí se změnit, to určitě ne.

I cesta k pohodě musí být pohodová. Příklad – ovlivnění děje, převzetí odpovědnosti:

Ujel nebo neujel vám autobus? Čí to byla chyba? Zkuste si projít v duchu, sami pro sebe podobnou situaci a všímejte si svých pocitů a myšlenek:

Dobíhám autobus – musím, jsem zoufalý, protože další jede až za hodinu.

Dobíhám autobus – musím, zase přijdu pozdě do práce a nechce se mi čekat dalších deset minut.

Dobíhám autobus – chci, nechce se mi čekat dalších deset minut.

Dobíhám autobus – pokud ho nestihnu, nic se neději, v nejhorším pojede další, tak co, pohoda „maňana“.

Dobíhám autobus – vím, že ho stihnu, celý den se mi daří, je to paráda (a když ne, tak budu mít čas se podívat na … noviny, reklamy, hezké holky, lidi kolem, …)
Docházím k zastávce a právě zastavuje autobus, mohu jen pohodlně a spokojeně nasednout.

Zase uvádím jednoduchý příklad, ale pravidlo odpovědnosti za své činy a za situace, do kterých se dostanu, platí vždy a všude. Své myšlení jsem schopen ovlivnit a protože mé myšlení ovlivňuje svět kolem mě, pak pravidlo odpovědnosti zní:

"Jsem odpovědný za to, co se mi stane."

Znovu opakuji, není žádný zlý osud, nikdo, kdo by vás trestal, žádná síla, která by vám schválně nechala ujet autobus před nosem, a pokud ano, tak vznikla ve vaší hlavě a vy jste si ji zatím nedokázali sami před sebou přiznat.

Ve spolupráci s www.macinka.cz