Harmonie, štěstí a láska pro všechny - kapitola dvanáctá
Ing. Jan Macinka

(Volný cyklus článků o lidském štěstí a smyslu života.)

Naplnění smyslu života na zemi:

Naplnění smyslu života na zemi je bezesporu příjemná myšlenka a i cesta k tomuto naplnění by měla být příjemná. Opravdu vám nechci vnucovat myšlenku, že jen v odříkání dojdete spasení a království nebeského – to jsou jen fráze, které si vymysleli zase lidé proti lidem, nic víc. Jen vyjádření ega těch, co mohli rozhodovat a určovat způsoby chování a myšlení pro většinu.

Jen krátce zopakuji: „Cesta k naplnění smyslu života na zemi je osvobození se od negativních názorů a myšlenek na život a žití, změna svých vzorců chování, které vám v dobré víře vnutili rodiče nebo vychovatelé, a začít se dívat na svět jinýma očima. Dokázat se vyznat sám v sobě, ve svých pocitech a svých přáních, a rozumět svému tělu, které vám slouží celý život.“

Nejde jen o to, že se vám kyvadlo vaší nálady posune pozitivním směrem a vy budete mít častěji dobrou náladu a častěji úsměv na rtech než dříve. Jde i o to, že se vám bude žít lehčeji, spousta věcí se vám bude dařit sama od sebe. A jsou to i věci, které spolu zdánlivě nesouvisí, nebo věci, které z pohledu logiky ani nemůžete ovlivňovat.

O rčení „Víra tvá tě uzdravila“ zpravidla nikdo z nás nepochybuje, a je to i dokázáno na průběhu spousty nemocí, kdy došlo k „zázračnému“ uzdravení. Také spousta léčitelů úspěšně tohoto fenoménu využívá.

Zkuste to také, pokud afirmací dokážete ovlivnit sebe, a své pocity, pak můžete ovlivnit své tělo psychické i fyzické, své nemoci, a také věci kolem sebe (štěstí, peníze, dům, partnera, nebo třeba počasí). Vždy platí spojení - bezmezná víra + udělat to nejlepší co je možné. Není to víra ve smyslu – to musí vyjít (zoufale si to přeji, protože jinak se zhroutím) Musí to být víra ve smyslu – ano, chci to, a vím, že to budu mít, a pokud ne, nezhroutím se, mám už připraveno náhradní řešení, prostě nejsem závislý na výsledku. Pokud dokážete bezmezně uvěřit, pak můžete udělat a dokázat cokoliv. Třeba výhra ve sportce, výhra v čemkoliv, nebo aby se na mě podívala, aby mi poslal sms, aby, aby, aby … Připravte se na to, že pak o vás budou s více či méně tajenou závistí říkat: „Hm, ty se máš, ty máš štěstí, tobě všechno vychází.“

Uvedu vám pár drobných příkladů, kdy vám pozitivní naladění a víra může pomoci:

Příklad 1:

Přicházím ke křižovatce, chci přejít po přechodu, přeji si, aby byla zelená. Jsem dva kroky od přechodu a zelená naskočí. (Beru to jako samozřejmost, vůbec to neřeším, prostě ta zelená tam je a hotovo.)
Nebo je červená, zastavím se s myšlenkou: „Hm, vždycky to nevyjde“ a uvědomím si, že jsem ani zastavovat nemusel, protože v tom okamžiku naskočí zelená. Někdy jsem tak „drzý“, že udělám první krok do vozovky, prostě si řeknu: „No a co, tak půjdu na červenou“. Než došlápnu na přechod, naskočí zelená.

Příklad 2:

Jedu za pomalým náklaďákem, není možné ho předjet. V duchu ho (ten náklaďák) poprosím: „… prosím tě uhni, já spěchám, díky…“ (Není to zoufalé přání, je to poctivá a vážně míněná prosba, je to víra, že se tak stane)
Za chvíli se cesta uvolní a já můžu jet dál. Jak se uvolní? To neřeším, ten náklaďák buď zastaví, nebo odbočí, nebo zajede na krajnici, prostě cesta je volná. (netvářím se jako král, jen s pokorou tomu autu v duchu poděkuji)

Příklad 3:

Jdu na úřad, (k lékaři) známí mě varují – „to bud těžké, tam je blbec, tam bývá vždycky fronta.“ Přijdu na úřad, čekárna prázdná, úřednice usměvavá, za čtvrt hodiny mám vše vyřízeno. (Jdu na úřad s myšlenkou, že to prostě tak bude, není jiné řešení, vůbec si ho nepřipouštím.)

Příklad 4:

Jedu na úřad, k lékaři, nakupovat, prostě musím zaparkovat a je to komplikované, nebývá tam vždy místo. (jedu s myšlenkou, že v pohodě zaparkuji, že to prostě tak bude, není jiné řešení, vůbec si ho nepřipouštím.)

U všech příkladů je to vždy pevná víra ve smyslu: „Vím, že se to tak stane, a pokud ne, nezhroutím se, mám už připraveno náhradní řešení, prostě nejsem závislý na výsledku.“ Ta víra bývá u takových drobných příkladů často nevyřčena vědomě, je to zpravidla jen neurčitý pocit samozřejmosti úspěchu. Uvedl jsem opravdu jednoduché příklady, můžete si je sami vyzkoušet, nevzdávejte to však při prvním neúspěchu, všemu je třeba se učit a to trvá určitou dobu. Proto jsou příklady tak jednoduché, že zde nemusí být ta zoufalá snaha, aby to vyšlo, a když to nevyjde, tak prostě si vystojím tu frontu, nebo počkám, až naskočí zelená, nic se neděje. Pokud se naučíte takto manipulovat se situacemi kolem vás, zase máte život o trošku jednodušší a úsměvnější. Úspěšnost této metody není stoprocentní, (v mém případě, jinak nevím) ale je něco mezi 85% - 95%.

Znám lidi, kteří si přečetli zásady pozitivního myšlení (nebo dali na má doporučení), jsou to lidé, kteří se celý život chovají jako hulváti, ale přesto se zkusí motivovat k pozitivnímu myšlení, protože musí něco vyřídit – příklad: jdou na Stavební (nebo Katastrální) nebo jakýkoliv úřad, pět minut se „pozitivně naladí“, dokonce se i při jednání na úřadě vstřícně usmívají a výsledek? To žádoucí razítko nedostali – pak si to vše u piva vynahradí, a okomentují, jak ta (teď je tu spousta šťavnatých přídavných jmen) ženská byla nepříjemná, a prostě se nešlo s ní domluvit. A pošlou do háje tu úředníci i s celou teorií pozitivního přístupu k životu.

Základním předpokladem úspěchu této metody je "být hodný" vůči sobě i ostatním, dokázat milovat i odpouštět a také nezávidět.

Také si musíte připustit, že cokoliv se vám stane nebo stalo, všechno je vaše odpovědnost, vy sám, nebo vy sama jste si tu či onu situaci přivodili a jste za ni odpovědní. Není žádný skrytý nepřítel, který vám háže klacky pod nohy, je to váš život, vaše volba, i když možná zatím nevědomá a neúmyslná.