Zločin hypnózy
Ivan Klimeš

Hypnotická recese. Moderní metoda, která je pro mnohé všelékem, zázračným prostředkem k napravení zdravotního stavu.

Jedna paní měla bolesti nohy. Stupňovaly se, stále více a více, ale doktoři byli bezradní, příčina byla určena jako psychická. Proto se ona žena obrátila na léčitele, který ji provedl hypnózou do minulého života - vzbudil v ní vzpomínky na minulé prožitky, při nichž se po poranění nohy a následné prudké otravě v důsledku neléčení musela rozloučit s žitím v těle na zemi.

Po uvědomění si tohoto postupně bolesti odezněly a ona žena si mohla opět užívat života jako dříve.

Podívejme se však, co se ve skutečnosti událo. Lidský duch - žena, inkarnovaná kdysi do pozemské schránky utrpěla poranění nohy. Zde si musíme uvědomit, co to je nemoc, zvláště ve formě úrazu. Každá nemoc vlastně je pouze řeč duše, projev ducha, který se snaží skrze tělo upozornit vědomí člověka, že něco nedělá dobře, tak jak by měl. Je to něco jako reakce soustavy duch - duše - tělo na chování, působení vědomí. Tedy ve skutečnosti byla tato žena upozorněna na své, z hlediska naplnění svého osudu nevhodné chování tím, že byla poraněna na určitém místě, části těla (která souvisí se stylem nevhodného směřování v chování). Protože si toto neuvědomila a trvala na svém postoji, došlo projevení nemoci - poranění až do konečného stadia ve formě nuceného odvolání ze života v pozemském těle.

Následně, po čase k tomu nutném, se žena, její duše opět inkarnuje do pozemského těla, a protože zde je obrovská příležitost pro učení se postojům a názorům, volí si pro osud napravení tam, kde naposledy chybovala. Ale zdejší život ve společnosti není ani trochu nápomocen tomu, aby si lidé uvědomovali více než vnímají svými pěti smysly, proto byla opět dovedena až do stavu, kdy se její zásluhou, její nevšímavostí a nebdělostí ducha promarnily všechny příležitosti k nápravě. A proto se ozvala opět řečí svou duše, žalujíce na toto znovu, stejnou nebo podobnou formou - tedy opět bolestí v oblasti nohou. Žena dostala poslední upozornění, že se má nad něčím zamyslet, že má nastoupit jinou cestu, než kterou šla dosud. Zde byla pro ni nachystána prožití, která by ji dovedla ke správnému poznání, napravení stavu.

Místo toho do dění zasáhl léčitel. Spíše si ho pustila k tělu ona žena, svojí volbou mu dala plnou moc nad jejím dalším bytím a nebytím, a to možná nejen zde v tomto těle. On jí ukázal to, že kdysi už trpěla bolesti až ke smrti pro tutéž příčinu, projevující se tudíž ve stejné oblasti. Tedy zákonitě když žena došla k názoru, že její bolest je pouze pokračování minulé bolesti, a že se jí zbaví tím, že si toto uvědomí, přestala mít bolest opodstatnění, nebylo už nutno, aby její duch skrze duši k ní takto promlouval, protože tímto postojem, vyvolaným pozemskými činy ženy i léčitele byly uzavřeny všechny cesty vedoucí k poznání, napravení stavu. Další příležitost se bude muset složitě připravovat, bude to trvat mnoho let, než bude nachystáno dění, schopné duši této ženy přivést k poznání. Což může být třeba v dalším životě, nebo už i nikdy.

Tentokráte to neskončilo odvoláním ze scény života na zemi, ale to jenom proto, že její další přítomnost je nutná pro souhru dění v návaznosti na osudy lidí, kteří s ní mají přijít do styku. A možná i zpětně zapůsobit na ni, aby si uvědomila to, co si uvědomit má. A před čím neuteče nikam.

Tento děj, takto popsaný, vrhá jiné světlo na léčitele, psychology a jiné "pomáhající", kteří se snaží něco dělat pro nemocné lidi s pomocí hypnózy. Svojí neznalostí, která samozřejmě neomlouvá, způsobují pouze neštěstí, boří stavby bytostných sil, pracně připravujících dění, splétajících nitky osudů tak, aby se naplnilo vše to, co se naplnit má. Svou činností se tito horliví "pomáhající" zatěžkávají vinou, sice neuvědomělou, ale ne o to menší. Je jedno, jestli vázu rozbije úmyslně v rozrušení dospělý člověk či svojí neobratností malé dítě, tápající kolem sebe ve snaze se udržet na nohou. Výsledek je stejný.

Proto si velice rozmyslete, vy, kteří chcete pomáhat ostatním, jestli nedáváte lidem místo drahokamů poznání a pomocí pouze tížící kameny svých rozumových výplodů a názorů, nepodložených nezměnitelnými, nepodplatitelnými a nepřekonatelně pevnými zákonitostmi, platícími nejen zde, na zemi, pro vše a pro všechny. V tomto případě jsou na tom lépe ti, kteří neudělají nic.