Jak se zbavit problému při rodinné konstelaci II.
Stanislav Brázda

Cílem terapeuta je najít problém a najít řešení problému, který se musí hledat v konstelaci, ne jej vymyslet. Terapeut se musí postavit za všechny, kteří byli z rodinného systému vyloučeni, pokořeni, nenáviděni, atd. Je třeba najít ty, kteří chtějí odejít a není jim to dovoleno. Terapeut musí věřit tomu, co říkají představitelé v konstelaci, ale přitom musí důvěřovat vlastním pocitům, i když jsou v rozporu s pocity představitelů.

Účelem rodinné konstelace je:

1. Najít příčinu problému
2. Docílit uvědomění si toho, že jsme ovlivněni třemi i více generacemi zpět a neexistuje viník, že psychické poškození se dědí z generace na generaci
3. Dosáhnout odpuštění svým předkům
4. Docílit rovnováhy v celém rodinném systému

Jsem přesvědčen, že seance, při kterých skupina lidí vyvolává duchy je na stejném principu, jako rodinné konstelace. Jde o "napojení se na energii podvědomí, jakési UNIVERSUM" jednotlivcem či skupinou lidí. Stejně tak to dělám sám při věštění. Už jsem se zmínil o své teorii v knize O životě a smrti - jsem přesvědčen, že Universum je jedna ze složek lidské duše, schematicky lze znázornit jako šesticípá hvězda a je u žen od jejich narození do doby, dokud mohou rodit děti.

Při zakládání nového rodinného systému (vztahu) by měli by mít oba partneři rovnováhu ve svém rodinném systému, ze kterého vzešli, protože pokud si jeden, či oba "přinesou" do nového vztahu nerovnováhu rodinného systému ze svým bývalých rodin, je velká pravděpodobnost, že se to vymstí. Jako příklad: když někdo z rodiny partnera někoho zabil, znásilnil, něco ukradl a nebyl potrestán, hrozí, že to "odnese" partnerka, či děti nové rodiny, nebo vnuci.

Bert Hellinger ve své knize Skrytá symetrie lásky uvádí mnoho příkladů, např. :
Mezi účastníky jeho semináře byli manželé, kteří měli tři děti. Nejmladší byla tříletá dcera. Otec dceru miloval tak hluboce, že to bylo až dojemné, ale jejich důvěrnost byla přehnaná. NA vztahu bylo něco v nepořádku a při rodinných konstelacích vyšlo najevo, že mužův otec, dědeček dítěte, měl sestru, která zemřela velice mladá. Mužovy city k dceři byly odrazem dědečkových citů k sestře. Došlo tu k přesunu citů. Asi měsíc po skončení semináře napsal onen muž dopis, ve kterém psal, že jsou všichni šťastní, že se situace narovnala tím, že došlo díky konstelacím k rovnováze rodinného systému a že již přestal dceru jmenovat Deedee (jak se jmenovala jeho teta!), ale jejím jménem Claudia, že si vše uvědomil.

Další velmi působivý příklad: Jeden čtyřicetiletý muž přišel do ordinace na psychoterapii, protože se bál, že někoho uškrtí, či že bude uškrcen. Analýza jeho povahy nic nevysvětlila. Proto se jej terapeut zeptal, zda mají v rodině nějakého vraha. Z dalšího zkoumání vyšlo najevo, že jeho strýc, bratr jeho matky, byl vrah.Tento strýc měl zaměstnankyni, která byla zároveň jeho milenkou a kterou zabil. Byl odhalen a je ve vězení. Terapeut žádal další informace týkající se strýcovi rodiny a snažil se zjistit, odkud se vzala touha spáchat takový čin. Při dalším šetření se zjistilo, že babička, velmi pobožná žena, s pomocí svého bratra obvinila svého manžela, že je homosexuál.Ten byl uvězněn v koncentráku, kde byl zavražděn. Pobožná babička byla skutečnou vražedkyní a sklony k násilí pocházely od ní. Klientův strýc byl "pověřen" svědomím rodinného systému, aby jednal za svého mrtvého otce.Strýc ušetřil svojí matku a zavraždil svojí milenku, aby napravil křivdu, která se stala jeho otci. Opakoval to, co udělali jeho rodiče a tak s nimi projevil svou solidárnost: s matkou tím, že se dopustil vraždy, s otcem tím, že byl uvězněn. Klient prožíval systémovou neuspořádanost tohoto řetězu nespravedlností jako strach z možnosti, že spáchá nějaký násilný čin.

Mimo důsledků na energii zabitého plodu má potrat další důsledky v rodinných systémech všech zúčastněných., to je i toho, kdo potrat dělá. Německý psychiatr Bert Hellinger ve své knize Skrytá symetrie lásky popisuje své dlouholeté zkušenosti v oblasti vztahů, umocněné zkušenostmi v tzv. "Rodinných konstelacích" Tvrdí, že nejčastějším důsledkem umělého přerušení těhotenství je konec manželství, takže pokud chtějí rodiče spolu zůstat, musí začít znova. Partneři, kteří nežijí v manželství se většinou rozejdou. Sexuální vztahy se mezi takovými partnery se stanou obtížnými nebo jsou úplně přerušeny. Snaží-li se partneři vyhnout důsledkům svého jednání a svým pocitům viny, doplatí na to někde jinde. Bylo-li dítě počato s někým jiným než s manželem (či manželkou), úplně to změní vztah, protože to je začátek něčeho nového - PROTO MANŽELSTVÍ KONČÍ.

Někteří lidí si myslí, že umělé přerušení těhotenství je něco neškodného, ale často to má mnohem vážnější důsledky, než se lidé domnívají. Přerušené těhotenství je extrémní případ dávání a přijímání, neboť dítě dává všechno a rodiče všechno berou. Otcové, kteří o přerušeném těhotenství nevědí smrtí dítěte získávají. Otcové by měli vědět o přerušení těhotenství. Po umělém přerušení těhotenství se někteří lidé odsuzují k smrti. Buď vážně onemocní, nebo spáchají sebevraždu. Taková rozhodnutí nejsou důsledkem výčitek svědomí nebo deprese, proto by měla být chápána v celé své hloubce. Žádá-li se po nenarozeném dítěti, aby se vzdalo života, rodiče mají povinnost zaručit, že smrt dítěte nebyla zbytečná.

Děti jsou ochotny umřít pro své rodiče. Instinktivně chápou, že život a smrt jdou ruku v ruce a že je nelze oddělit. Proto děti necítí potřebu lpět na životě za každou cenu. Když rodiče přiznají, že nenarozené dítě pro ně obětovalo život, pak se do rodiny může vrátit klid. To se však stane až tehdy, až rodiče přijmou dítě do svých srdcí. Když oba rodiče cítí svou ztrátu a když si uvědomí, co od dítěte žádali, dojde k hlubokému usmíření.Jejich bolest je projevem úcty k dítěti, takže dítě najde klid a své míso v rodině. Tím, že rodiče přijmou svou bolest a vinu, stanou se celými lidmi a to jim dává sílu. Jejich vzájemný vztah může pokračovat, ale tentokrát na nové úrovni.Když bolest cítí jen jeden z nich, manželství skončilo a partneři se obvykle rozejdou.

Na závěr této kapitoly z knihy Bert Hellinger píše, že uvádí jen to, co poznal při své práci s rodinami. Podle něj je to obtížné téma.

V další kapitole své knihy se zmiňuje autor o dalších zajímavých zkušenostech.
Narodil se chlapec a jeho matka při porodu zemřela. Nikoho ani nenapadlo, aby činil chlapce zodpovědným za matčinu smrt., ale jeho vědomí neviny nezmírnilo jeho špatné svědomí. Protože osud svázal jeho narození s matčinou smrtí, tlak viny byl neúprosný, že chlapec šel od jednoho neúspěchu k druhému v marné snaze odčinit něco, co nezavinil.

V dalším příběhu jeden muž píchl pneumatiku, dostal smyk a narazil do dalšího automobilu. Nic se mu nestalo, ale řidič druhého automobilu byl zabit. Přestože to nebyla jeho vina, jeho život zůstal svázaný se smrtí druhého muže a on se nemohl zbavit výčitek svědomí. Nebyl schopen se radovat se ze svých úspěchů, dokud si neuvědomil, že jeho utrpení zabitému muži nijak nepomáhá.