Jak se zbavit problému při rodinné konstelaci III.
Stanislav Brázda

Proti ranám osudu jsme bezmocní. Jsme-li vinni nebo nevinni následkem něčeho, co jsme udělali úmyslně, můžeme něco dělat. Avšak v situacích, jež jsme nezavinili, si uvědomujeme, že jsme podrobeni neovladatelným silám, které rozhodují o tom, zda přežijeme nebo umřeme- nezávisle na tom, co děláme.

Tato bezmocnost proti náhodným shodám okolností je pro některé lidi tak děsivá, že raději promarní nezaslouženou příležitost, místo aby ji využili. Lidé, kteří dostali příležitost na úkor druhého, se někdy snaží svou výhodu omezit tím, že onemocní, spáchají sebevraždu nebo udělají něco špatného, aby se něčím provinili a mohli trpět následky. Takováto řešení jsou důsledkem magického myšlení. Jsou to dětinské způsoby, jakými se někteří lidí snaží vyrovnat s nezaslouženým štěstím. Nejsou však účinné, neboť pocit viny spíš posilují. Jestliže dítě, jehož matka při porodu zemřela, spáchá později sebevraždu, matčina oběť nebyla k ničemu. Navíc se zdá, že matčina smrt zavinila i smrt dítěte. Kdyby si dítě mohlo říci,"Mami, neumřela jsi nadarmo. Slibuji ti, že k uctění tvé památky se svým životem něco udělám, neboť si uvědomuji jeho hodnotu", pak by se tlak špatného svědomí mohl stát něčím konstruktivním, neboť by dítěti umožnil dosáhnout cílů nedosažitelných pro druhé. Pak by matčina smrt měla dobrý účinek a přinesla by dítěti vnitřní klid.

Právě naše nevina v případě osudové rány činí naše utrpení nesnesitelným. Kdybychom se provinili něčím, co jsme udělali úmyslně, a byli za to potrestáni, nebo kdybychom byli nevinni a tudíž se vyhnuli trestu, mohli bychom se domnívat, že se život řídí morálním řádem a pravidly spravedlnosti. Mohli bychom věřit, že naše svědomí závisí na našem chování. Jsme-li však ušetřeni trestu bez ohledu na naší osobní vinu nebo nevinu, zatím co druzí umírají, aniž se něčím provinili, pak si uvědomíme, že jsme naprosto bezbranní proti silám osudu a nemůžeme se vyhnout rozmarům svědomí. Dosáhne-li vina tragických rozměrů a stane-li se naším osudem, usmíření je možné pouze tehdy, když se vzdáme jakékoliv kompenzace. V takovém případě je naší jedinou možností vzdát se neúprosným silám osudu, ať už je to v náš prospěch nebo neprospěch. Vnitřní postoj, jenž nám to umožňuje, se nazývá POKOROU. Je to pokorné odpuštění a podrobení se skutečné bezmocnosti. Když se viník i poškozený pokorně smíří s nevyhnutelným osudem, pak překonají špatné svědomí a touhu po kompenzaci. To jim umožňuje žít radostným životem nezávisle na tom, co druzí museli zaplatit. Dovoluje jim to přijmout vlastní smrt a problémy, které život přináší bez ohledu na osobní vinu či nevinu.

V dalším příkladu Bert Hellinger uvádí případ mladíka, který jako čerstvý řidič měl dopravní nehodu a jeho babička, která s ním jela utrpěla smrtelné zranění. Když se v nemocnici těsně před smrtí probrala z bezvědomí, ptala se lékařů, kde je její vnuk. Když ho k ní přivedli, řekla mu: Nedělej si žádné výčitky, nastal čas, abych umřela. Mladíkovi vyhrkly slzy a v duchu si řekl: "jsem ochoten nést břemeno toho, že jsem se stal nástrojem tvé smrti. Až přijde čas, udělám něco dobrého, abych uctil tvou památku. A jednoho dne to udělal.

Cítíme-li skutečnou pokoru, uvědomíme si, že zatím co řídíme svůj osud, náš život je řízen naším osudem. Shody okolností a náhody nám pomáhají nebo škodí podle zákonů, jejichž tajemství nemůžeme a ani nikdy nesmíme poznat. Pokora je správnou reakcí na šťastné i nešťastné zvraty osudu.

Ten, kdo chce řešit problém (pokud jej neumí pojmenovat, měl by na to přijít terapeut, který konstelace vede) jej vysloví, řekne svůj příběh, si z přítomných vybere ty, kteří budou "hrát" tázajícího a ostatní. Nyní začne v podstatě "divadlo", které všichni sledují. Děj se vyvíjí podstatě sám, tak jak ti vybraní "hrající", kteří se naladí na podvědomí tazatele, cítí. Je to úžasně, když člověk, který vás nikdy neviděl mluví vaším slovníkem.

Konstelace je užitečná i pro toho, kdo děj sleduje, více pro toho, kdo v konstelaci hraje (protože děje v rodinných systémech se opakují, proto je možné si vzít ponaučení i z konstelace někoho jiného), nejužitečnější je pro toho, komu se konstelace staví. Když chtějí partneři vylepšovat svůj vztah, je dobré, když se oba zúčastní konstelace a použijí stejné představitele na postavení každý své konstelace.

Optimální je počet 12 až 25 lidí, platí jen ten, komu se konstelace "staví", stojí 1500,- Kč, trvá cca jednu až dvě hodiny.