O životě a smrti z pohledu parapsychologie C.
Stanislav Brázda

Příběhů, kdy došlo podle vyprávějících k odpoutání duše od těla bylo a ještě bude napsáno hodně. Jeden takový zážitek mám i já a již jsem jej jednou popsal.

Živím se věštěním a mnoha klientům jsem řekl zajímavé odpovědi. Uvedu příklad, který mne v souvislosti s některými výše uvedenými příběhy zaujal. Konkrétní klient se mne v mé kanceláři v Praze zeptal, zda bych mu něco neřekl o jeho domu ve Švýcarsku. Tak jsem se rozpovídal a popsal celý dům, včetně základů, prodejní ceny, atd. Na závěr jsem chtěl věštbu trochu odlehčit a řekl mu, že když se dívám na jeho dům ze předu, od vchodu do domu, tak na střeše vpravo ve spodní části střechy chybí dvě tašky a touto dírou mu teče do půdy. On se zarazil a mi řekl, že teď jsem jej "dostal", protože mu opravdu dvě tašky v tom místě chybí. Když jsem tuto příhodu vyprávěl mému kamarádovi v Praze, kde jsem byl zrovna na návštěvě, jen tak se mne zeptal, zda nechybí také nějaké tašky na jeho střeše. Protože se jedná o čtyřpatrový dům ve středu Prahy a není z ulice vidět na střechu, ani sám neznal stav střechy domu. Já odpověděl, že mu chybí šest tašek na střeše. On tam hned poslal správce objektu a ten zjistil, že skutečně chybí šest tašek. Nejenom tyto příhody mne přesvědčili, že i když mé věštění (ani věštění nikoho jiného) by nikdo nespojoval s odloučení duše od těla, ale jak je potom možné, že jsem znal pravdu a na střeše ani jednoho domu jsem nikdy nebyl. Někdo by mohl namítnout, že stav střechy znali oba majitelé a já jen tuto informaci dostal z jejich podvědomí, jak je tomu u většiny věštění.

Ale můj kamarád z Prahy na střeše domu, který vlastnil krátce, také nikdy nebyl. Jediné vysvětlení je, že jedna složka mého JÁ se oddělila od těla a "šla se podívat". Nebyl to sice ten zvláštní pocit, který jsem zažil při opuštění mé duše mého těla, když jsem onehdy jakoby "visel" u stropu a díval se na své tělo ležící nehnutě na posteli, ale efekt byl stejný, znal jsem pravdu, kterou nešlo reálně vysvětlit. Již jsem psal, že podle mé teorie je "duše" živých organismů sestavena ze tří (čtyř) částí. Základna je šesticípá hvězda, šestikvět a šestihran. Ta část, kterou lze "vyslat" na obhlídku "terénu" je podle mne onen šestihran, který objevuji v prostorech, kde lidé "něco" cítí a neumí to popsat. Je to část duše, která se vrací na místa, kde zemřelý měl své blízké, oblíbené místo, nějakou vazbu. Ve válkách byli využíváni věštci, kteří se uměli "dívat" na pozice nepřítele a jsem přesvědčen, že to bylo na tomto principu založeno. Popíši další příklad, kdy toto "efektu" využívám. Když jsem bydlel v Praze, kde byl problém zaparkovat, naučil jsem se pomocí své metody předem určit, zda bude místo před domem na zaparkování. Dělal jsem to tak, že jsem se "naprogramoval" v nižší hladině vědomí, že budu umět určit odpověď ano-ne tak, že si dám otázku a pokud budu cítit reakci, je odpověď ANO. Nebudu.li cítit žádnou reakci, je odpověď ne.

Toho lze využít v mnoha případech a postup nyní zveřejním, takže si každý sám bude moci vyzkoušet něco podobného. Deset dní každý den v poledne (13.00 letního středoevropského času) si budeme opakovat, že jedenáctý den budeme umět ovládat podvědomí podle našich pokynů. Pokud bude odpověď ANO, budeme cítit reakci. Pro příklad uvedu, co mám za reakci já, ale může to být cokoli jiného. Např. si jedu v ucpané Praze v levém pruhu, a řeknu si: Bude jízda v levém pruhu, ve kterém jedu rychlejší než v pravém pruhu? Když ucítím "cuknutí" mezi lopatkami, je odpověď ANO. Zažil jsem legrační příhodu, když jsem s kamarádkou jel a spěchali jsme na schůzku. Náhle byl zákaz vjezdu a já si řekl mojí metodou: Budou tam policajti? Reakci jsem neucítil a projel zákazem vjezdu. Protože jsem si řekl výjimečně otázku nahlas, kamarádka se smála. Když ale místo, kde často stála policie nikdo nebyl, nestačila se divit.

Tyto příklady uvádím proto, že když klienta přesvědčím v příkladu výše uvedeném, který si může ověřit, potom uvěří u odpovědi na otázku v oblasti, ve které důkaz neexistuje. Když jsem jednomu z výše popsaným klientů posléze odpověděl na otázku, proč nemůže najít vhodnou partnerku - že jí vlastně nechce, protože jednu už má a tou je jeho zemřelá žena, uvěřil na polovinu a po konstelaci plně. Energie jeho zemřelé ženy byla všude okolo něj a všude s ním. To se lehce řekne, hůře dokáže. I toto jsem mu dokázal při skupinové terapii. Když jsem "postavil" do jeho role a role jeho zemřelé ženy dva jemu neznámé lidi, kteří se navzájem neznali, nechtěl věřit svým uším a očím jak se děj odehrával. Ti dva jejich představitelé se bavili, jako by žena nikdy nezemřela a dokonce představitelka jeho zemřelé ženy řekla podrobnosti které nemohl nikdo vědět. I po smrti jej považovala za svého partnera a on jí měl ve svém podvědomí dál jako partnerku. Jsem přesvědčen, že naše konání ovládá naše podvědomí. Proto nemohl najít novou partnerku, na nevědomé úrovni(která je podle mé teorie silnější než vědomá úroveň) nechtěl. V konstelaci se ukázalo, že pokud se objevila nějaká potenciální partnerka, energie jeho zemřelé ženy jí svojí energií "odehnala".

Jedna klientka přišla s tím, že se nemůže rozhodnout mezi dvěma partnery. Při konzultaci jsem jí řekl, že ani na vědomé, ani na nevědomé úrovni žádného partnera nechce, takže proto se nemůže rozhodnout. Měl jsem pocit, že nemá vyřešenu minulost s bývalým partnerem a řekl jsem jí to. Ona nechtěla moc uvěřit a pořád chtěla ode mne slyšet, který z těch dvou partnerů o kterých mluví by byl pro ni vhodnějším. Protože jsem se s ní nebyl schopen domluvit, pozval jsem ji na Rodinné konstelace, aby sama vidělo to, co se jí marně snažím vysvětlit. Přišla, vybrala jednu osobu, která představovala ji a dva muže, kteří představovali ony dva potenciální milence. Když se konstelace "rozehrála" vyšlo najevo, že tam ještě někdo chybí (ani ona, ani potenciální milenci neměli o vztah zájem), ptal jsem se účinkujících, zda chybějící má sedět či stát. V konstelacích rozliším snadno zemřelou osobu (je sedící) a živou osobu (je stojící). Všichni se shodli na tom, že chybějící má sedět. Tak jsem posadil jednoho člověka do rozehraného děje a zeptal jsem se ženy, které se konstelace "stavěla", v jakém je stavu- či rozvedená, vdova, vdaná, atd.

Nebylo překvapením, že byla vdova. Chybějící člen skupiny byl její zemřelý muž. Myslím že žena byla dost překvapena dějem, ze kterého jasně vyšlo najevo, že má dále trvalý vztah se zemřelým partnerem. Nejvíce překvapující pro ženu bylo, když představitel jejího zemřelého muže řekl slova, která znala jenom ona a nikdo je ve skupině nemohl vědět- "že přece ví, že si s ní lehá a navzájem se zahřívají". Další překvapující věta od představitele zemřelého manžela byla: "vždyť já žiji, nikam jsem neodešel a nikam nepůjdu, pořád jsme spolu". To odpověděl na větu kterou se v konstelacích řeší "odchody" energií zemřelých:

"Je mi líto, že ty nežiješ a já ano, ale nadešel čas našeho rozloučení, protože by jsi mi bránil ve štěstí a v radosti ze života. Budu se těšit, že až nastane můj nebo tvůj čas, že se znova setkáme, ale nyní je čas, abychom šli každý svojí cestou. Ty tím dojdeš svého klidu a já svého štěstí".


To je docela zásadní věta, kterou je možné se rozloučit se zemřelým, se kterým jsme to z různých důvodů neudělali. Pokud tuto větu neříkáme v konstelacích, kde je k tomu vhodná atmosféra a správné energetické pole (proto stačí tuto větu říci jednou), je dobré tuto větu opakovat např. doma při zapálení svíčce, v nižší hladině vědomí (viz postup výše popsán), alespoň 3x, ve správný čas, což může být 12.00 nebo 24.00. Jak už jsem psal, je jedno jak to je, ale hlavně že se dostaví výsledek- vyřešení problému a zbavení se zátěže, která brání v radosti ze života a v navázání nového vztahu. Navíc se opakuje zkušenost, že zemřelí na kterých je pozůstalý závislý, zůstává závislý i po smrti. Smrtí si zemřelého ještě více zidealizujeme a to je zničující pro život. Takoví lidé trpí depresemi které jsou neléčitelné, protože aniž si to pozůstalí uvědomují, jsou energií zemřelých strháváni do světa zemřelých. Je třeba si uvědomit, že tím že např. náš partner zemřel, nekončí život nám.

Ve výše popsaném příběhu to dopadlo pro klientku dobře, protože když si vše po konstelaci uvědomila, začala se chovat tak, že byla schopna se seznámit, seznámila se a žije v hezkém vztahu. Ale nebyl to ani jeden z partnerů, mezi kterými se nemohla rozhodnout. Vztah s nimi nebyl reálný, protože ani ona vztah nechtěla. Proto potkávala partnery, kteří rovněž neměli vyřešené vztahy a v podstatě také vztah nechtěli.

Další zajímavá příhoda se odehrála v jednom malém městě, kde se zastřelil dvanáctiletý chlapec otcovou pistolí. Pro rodinu to byla dvojnásobná tragédie, protože si dávali vinu za to, že jejich dítě spáchalo sebevraždu. Při konstelacích představitel mrtvého chlapce šel domem až na půdu, kde našel nabitou pistoli otce. Bylo patrné, že nešel pro pistoli cíleně, našel ji náhodou.To bylo první pozitivní zjištění, které vyvracelo sebevraždu. Nebyla asi náhoda, že jako předmět představují pistoli jsem přinesl z kuchyně- otvírák na pivo. Když si představitel vzal "otvírák- pistoli", nasadil si jej otvorem (která se dává na zátku) na ukazovák pravé ruky a začal jím točit na prstě se slovy: "Teď jsem kovboj…. Protože se představiteli "pistole - otvírák" moc roztočil a když chtěl točivý pohyb zastavit, vyšla rána! Tak se vysvětlilo, jak to mohlo být. Zvláštní bylo, že matka zemřelého po větě představitele chlapce "Teď jsem kovboj" vykřikla, že tuto větu říkával! To ji přesvědčilo, že děj se odehrál tak, jak se ukázalo v konstelaci. Po konstelaci mi napsala dlouhý dopis, ve kterém děkuje za vysvětlení, že nešlo o sebevraždu, ale nešťastnou událost, že jí to sice chlapce nevrátí, ale zmírnilo to její bol.

Pokračování příště