O životě a smrti z pohledu parapsychologie XXV.
Stanislav Brázda

Prof. Steven Lynn z Newyorské university pokusy ověřil, že vzpomínky vznikající v hypnóze většinou nejsou vůbec tím, čím se zdají být. Když někdo intenzivně prožívá nějaký zážitek, tak jde v podstatě o to, že je tím zcela pohlcen, že se do dané postavy vcítí, i když jde o výplod jeho vlastní fantazie, i když je výsledek velmi přesvědčivý. Lidé v hypnóze podléhají sugesci, že to, co prožívají je skutečná vzpomínka, přesto, že je to zcela nepravděpodobné. Prof. Linn tvrdí, že je velmi nepravděpodobné, aby si vzhledem k tomu, jak se vyvíjí lidský mozek pamatoval na něco před druhým rokem života. Dokázal, že je možné manipulovat v hypnóze se vzpomínkami, aby co nejlépe klient vyhověl otázkách terapeuta.

Na přelomu století přišel hypnotik Teodor Flérnoy s termínem, který vzpomínky lidí na bývalé životy možná vysvětluje - KRYPTOAMNÉZIE. Dr. Davod Oakley z Londýnské univerzity vysvětluje, že kryptoamnézie je skrytá paměť. Během svého života získáváme mnoho informací z knih, filmů, vyprávění a uchováváme si je v paměti, i když zapomínáme zdroj informací.

Robetr Baker svého klienta, se kterým pracoval asi rok, jej uváděl do hypnózy a bývalých životů. Po každé měl zcela odlišný zážitek. Požádal jej, zda by nenašel zdroj vzpomínek. Vždy jej našel, z knih, filmů, atd., protože byl velkým milovníkem historie a snadno zdroj informací z hypnóz našel. Podle jednoho názoru je možné přenášení vzpomínek pomocí DNA, ale zdroj zatím není znám.

Podle některých lidí věřících v reinkarnaci se v okamžiku smrti oddělí duše od a po nějakou dobu prodlévá na jakémsi místě. Potom si vybere dítě, do kterého duch během těhotenství vstoupí. Neumíme si přestavit, jak by se nehmotná duše mohla dostat do nervových buněk našeho mozku. Všechno vychází z přání lidí, aby byli nesmrtelní. Co se stane po smrti nelze zatím vědecky dokázat, proto je to jen stále jen otázka víry.

Neurony lidského mozku pod elektronovým mikroskopem
V Amsterodamském národním institutu pro mozkový výzkum se Dr.Herms Romijn snaží zjistit, která materiální substance aktivuje produkci našich myšlenek. Jeho teorie o původu vědomí způsobila v mezinárodních kruzích rozruch. Dr. Romain zkoumá hmotu šedé kůry mozku separovanou na tisíce částic. Rozhodně jí nepovažuje za místo, kde sídlí vědomí. Podobně mozek, který figuruje jako elektrický biokomputer považuje za něco jiného je subjektivní psychika. Naše mysl není zcela nezávislá na mozku, avšak sídlí na jiné mnohem hlubší úrovni. Tato doposud neověřená teorie nám může pomoci pochopit co se s člověkem děje, když je na prahu smrti

Všechny tato argumenty směřují k závěru, že náš viditelný svět je pouhý povrch, neboli horní vrstva hlubší reality, jakého si hlubokého neviditelného oceánu, po jehož viditelném povrchu plujeme. Pod vlnobitím, které sledujeme na povrchu se však skrývá další, hlubší realita, o které toho zatím mnoho nevíme. Máme však možnost do té neznámé reality pronikat stále hlouběji. Myslím, že se tyto dvě reality mezi sebou mísí v zážitcích lidí, kteří prodělali zážitek blížící se smrti. Dr. Romijn je na 100% přesvědčen, že tito lidé hovoří o jiné realitě. Institut hledá odpověď na otázku, jak se na cestě na onen svět podílejí naše nervové spoje. Kdo ví, zda je každému člověku souzeno, aby v posledních minutách či hodinách svého života zažil pouť plnou úžasných zážitků. Jedno je však jisté. V noci všichni sníme. Za rok jsou to i tisíce snů, třeba že někteří lidé si nevzpomenou ani na jediný sen. Když tělo opustí jasné vědomí, naše já se vydá na cestu do vzdálených končin.

Vstupujeme opravdu do jiné reality, nebo jsme jen dosud nenašli v mozku zdroj snů a podobných obrazných zážitků? I kdyby to vše byl jen fantastický program, který umožňuje mozku putovat neznámými krajinami, stále tu zůstává otázka, co to má znamenat. Neurolog a psychiatr Dr. Michael Schroter- Kunhardt tvrdí,že lékaři očekávají v situaci, kdy je mozek vypnutý, že je v něm tma, nebo že halucinuje. Skutečnost, že se chová jinak vede některé z nás k přesvědčení, že mozek je schopen reagovat vysoce komplexně, že se pokouší komunikovat i v těch případech, kdy dostane příkaz: Stůj! Mnozí lidé, kteří přežili klinickou smrt jsou přesvědčeni, že po smrti musí existovat nějaká jiná realita a domnívají se, že zážitek blížící se smrti je přípravou na jinou formu existence.