Jilm (Carpinus)
Jiří Janočko

Mytologie
Jsem mezi lidmi velmi vážený strom. Bohužel díky civilizaci jsem silně ohrožený. Již ve starých spisech Edd lidé psali, že lidstvo bylo stvořeno ze dvou dřev, z jasanu muž a z jilmu žena (obecně vy lidé říkáte, její jméno Emila je odvozeno z Almya což je jilm). V severských kultůrách nás uctíváte jako jednoho z Varträd - strážce domu a dvora, ale také branou mezi světem lidí a přírodních andělů. Již staří francouzy pod námy konaly důležitá jednání (setkání) a prováděli výklad práva. Již ve starých spisech o nás píšete, že u Gisoru (na hranici s Normandií) francouští králové pod mohutnou korunou jednoho z nás pořádali setkání s knížaty Normandie. Náš druh byl natolik veliký, že dokázal ochránit obě strany při setkáních.

Bohužel později došlo k jeho pokácení na příkaz krále Filipa Augusta, který tím chtěl zpřetrhat vazby s anglickou rodinou Plantegenetů. Ale bohužel nebyl jediným kdo se snažil o naše vymícení, nás, kteří jsme zprostředkovateli věcí a branou mezi nebem a zemí. Lidé se snažili různými zákony zničit prastaré neodeznívající uctívání jilmů. Král Sasů Edgar v 10. století vydal nařízení, aby se každý duchovní snažil o rozkvět křesťanství a zakazoval uctívání stromů, věštění, osudná znamení, a další iluze (dle jeho názoru), které byly prováděny pod ochranou naší koruny. Naštěstí se věci měnili velmi pomalu. Asi 300 let byl jeden z nás u Richmondu v Anglii známý jako Královnin jilm. Našeho druha vysadila královna Elisabeta.

Rolníci nás používali ke krmení zvěře a v jejich rolnickém kalendáři jsme určoval doby setí. Řekové a Římané nás vysazovali na hřbitovech. Ve staré Anglii z našeho dřeva byly tradičně vyráběny rakve. Dnes se lidé můžou pouze domnívat proč tomu tak bylo. Ale vždy jsme byly branou a strážcem, lidé nás kdysi chápali jako symbol ochrany a brány na cestu do nového světa. V řecké mytologii byly tři sestry , které střežily zlatá jablka. Herakles jim tato jablka ukradl a tři setry byly proměněny ve vrbu, topol a jilm. V dalším mýtů Orfeus oplakával smrt své milované Eurydiké při hře na lyru. Z lyry se linuly zvuky, z kterých kolem něho vyrostl jilmoví háj. Všechny zvířata a rostliny lesa se kolem něho shromáždila očarovaná jeho hudbou. Především v západních kulturách jsme symbolem brány do světa pohádek. Často stojíme na rozcestích odkud se dostanete do říše pohádek a proto se nám lidově začalo říkat elfý strom (především v Německu a Anglii).

Jako duše stromu jsme ovlivněni silami Merkuru, které jsou symbolem komunikace výměny, ale i cesty. Na což nám ukazuje i starobylé využití při výrobě kol, lodí, rakví či vodního potrubí. Vše znázorňuje transport, výměnu a cestu. Pomáháme lidem s propojením jiných říší a to říší přírodních andělů. Jedná se o cestu komunikace a předávání vědění mezi říšemi. Pokud jste připraveni přijmout, že ve hmotném světě se zobrazuje stav duše, pak si nemůžete nevšimnout, že postupné odumírání našich bratrů souvisí s koncem připravenosti lidí ctít přírodní andělé a ostatní bytosti z jiných světů a komunikaci s nimi. Podle dávné tradice v Devonu (Anglie) znamenalo opadávání našich listů mimo roční období, příchod zvířecího moru. Bohužel mi dnes neustále vymíráme stejně jako lidé, kteří chodili pod větve našich dědů naslouchat jiným bytostem. Co k tomu říct. Jenom lidé prosím zamyslete se a začněte měnit svůj náhled na tyto nádherné velikány. Pokud uvidíte jilm zastavte se pod ním a zaposlouchejte se.