Hledání štěstí - Koncept kontinua
Romana Přikrylová

Koncept kontinua - Jean Liedloffová

Kniha byla vydána ve třinácti jazycích a velmi dobře hodnocena a přijata kritiky.

Do značné míry kontroverzní, překvapivé, šokující, vycházející z prosté logiky – to vše jsou charakteristiky pohledu autorky Jean Liedloffové  na vývoj jedince v civilizované lidské společnosti s logickým propojením důsledků, které navazují na náš způsob života. Kniha má sugestivně emotivní podtitul „Hledání ztraceného štěstí pro nás a naše děti“. 

O škodlivosti civilizace na lidskou populaci už bylo napsáno opravdu hodně. Většina autorů se zabývá pohledem na náš konzumní způsob života, na nezadržitelný postup vědecko-technického výzkumu, na vznik civilizačních chorob, na umělé prodlužování délky lidského života díky novým a novým léčebným postupům. Většina úvah vychází z dospělého světa, kdežto Koncept kontinua se zabývá dopadem civilizace na lidská mláďata, na bezbranná miminka a všímá si odlišnosti v péči o ně v západní civilizované společnosti a u kmenů původních obyvatel Jižní Ameriky, kde autorka strávila několik let. Srovnání způsobu života a poukázání na to, jak se civilizovaná společnost odchyluje od přirozeného běhu věcí, je ústředním tématem knihy, která doporučuje návrat k přirozeným způsobům péče o dítě a naslouchání vlastní intuici.

Naprosto lze souhlasit s autorkou, že díky civilizaci dochází k přetržení přirozených vazeb matka – dítě anebo dítě – společnost v mnoha situacích a ohledech. Úvahy o tom, jaké to nese důsledky do dospělého života jedince, i celé společnosti jsou spekulace. Můžeme se spolu s autorkou pouze domnívat, že to tak je.

Neuspokojené potřeby ať už z kojeneckého, dětského nebo dospívajícího a dospělého života v nás většinou zůstávají a jsou příčinou naší nespokojenosti se sebou samým a se světem a lidmi kolem nás. To je fakt, který potvrzuje řada psychologů a ze kterého vychází řada psychoterapeutických technik.

Zastánci návratu k přírodě si v knize přijdou na své, výhodnost tohoto způsobu života je naprosto evidentně popsána.

Představa dítěte, které je v neustálém kontaktu (kontinuu) s matkou je pěkná a řada maminek se jí více či méně přibližuje, nošením miminka ve vaku na vlastním těle alespoň tehdy, kdy je to možné. Pokud ale přijmeme přítomnost dítěte v posteli rodičů ve chvíli sexuálního styku, s tím nejspíš naprostá většina z nás nikdy nebude souhlasit.

Jelikož prostředí, ve kterém obě zmíněné lidské společnosti žijí, je naprosto rozdílné, můžeme tak maximálně polemizovat o srovnávání například hygienických návyků obou společností. Pleny jsou v knize představovány jako absolutní zlo, kterým dítě vědomě týráme. Poněkud šokující a nepřijatelná je pro nás představa dítěte volně čůrající na podlahovou krytinu doma nebo třeba v kanceláři.

Můžeme také zásadně nesouhlasit s tvrzením autorky, že miminko v postýlce je vlastně objektem našeho týrání a fakt, že jej nenosíme neustále při sobě, v něm vyvolává traumata, která v budoucnu ničí jeho osobní vývoj, mezilidské vztahy, schopnost začlenit se do společnosti a nabourává celkově jeho život.

Ačkoli je kniha místy opravdu kontroverzní, jako červená nit se jí táhne návrh řešení, spočívající ve větší ochotě naslouchat naší intuici a řídit se spíše vlastním rozumem než vědeckými příručkami. Rozhodovat se srdcem je to, oč tu běží.

Řada lidí si z knihy určitě něco pozitivního vezme za své. Dává jasný návod na to, jak přistupovat k výchově dětí, aby z nich vyrostly spokojené a vyrovnané osobnosti, které mohou dosáhnout štěstí.

Dovolujeme si upozornit citlivé dušičky, které v slzách pohřbívají ptačí mláďata, vypadlá z hnízda, že četba této knihy nemusí zůstat bez následků na psychiku. 

Způsob uvažování je logický, ale tato logika, jak už to v podobných amerických publikacích bývá, je místy dohnána až k výbuchu emocí, které mají zasáhnout a také často tvrdě zasáhnou čtenáře. Pokud ale vezmete rozum do hrsti, je kniha výbornou polemikou, která pouze nestaví své čtenáře před volbu mezi vymoženostmi civilizace a přírodním způsobem života, ale snaží se nabídnout řešení.

Každopádně kniha stojí za přečtení, závěr nechť si udělá každý sám.

Vydala DharmaGaia