Tajné dějiny jezuitů IX.
Edmond Paris

3.10 Rozšiřování ústavy a stanov řádu

Bezprostředně po oficiálním schválení řádu papežem Pavlem III. nastala pro Loyolu etapa neustálého doplňování ústavy a stanov řádu. Původně měla ústava jen čtyři základní body a v takovém znění byla papeži a jeho kardinálům předána. Ovšem sám papež při schvalování řádu vyzval Loyolu k tomu, aby ústavu ještě zdokonalil a rozpracoval ji do širší podoby, přičemž kladl důraz na to, aby v každém bodu ústavy byla zakotvena bezpodmínečná poslušnost papeži tak, jak slibovali.

Bílek doslova píše, že "Tovaryšstvo Ježíšovo bylo založeno od svého původce Ignáce z Loyoly ke spáse duší, k obrácení kacířů a zvláště pohanů a konečně k většímu rozšiřování zbožnosti a katolické víry. K snažšímu a šťastnějšímu dosažení tohoto přežádoucího cíle podle slibů čistoty a poslušnosti byl tento řád zavázán nejpřísnějším slibem evangelické chudoby vůbec i zvláště, vyjma toliko odbory studijní nebo literární (zejména koleje a spojené s nimi konvikty a semináře), jimž se udělila moc a právo míti důchody, avšak takovým způsobem, aby se nikdy z těchto příjmů nemohlo nic věnovati a obrátiti k pohodlí, k prospěchu a užitku tovaryšstva samého. Těmito a jinými slovy bylo takové Tovaryšstvo Ježíšovo potvrzeno nejdříve od papeže Pavla III. dne 27. září r. 1540 bulou Regiminis militantis Ecclesiae a zároveň bylo dáno zakladateli povolení ustanoviti taková pravidla a stanovy, jež by sloužily co nejlépe k ochraně, neporušení a k vedení řádu." (T.V.Bílek: Dějiny řádu Tovaryšstva Ježíšova, str.15-16).

Po zvolení prvním generálem řádu Tovaryšstva Ježíšova povolal Ignác své dva nejvýznamnější pomocníky, Laineze a Salmerona, a společně vypracovali nové body ústavy nebo zdokonalovali již existující. Ústava řádu byla již na počátku prohlášena za tajnou a kromě těch nejpovolanějších do ní nesměl nikdo ani nahlédnout, natož si v ní volně číst nebo z ní cokoli opisovat.

Stanovy řádu byly v hlavních rysech dokončeny v roce 1550, přičemž některé dílčí modifikace schválila V. generální kongregace v roce 1594. Stanovy se několikrát měnily, neboť každá generální kongregace je oprávněna v nich provádět změny. Teprve v roce 1967 byl zvěřejněn úplný text stanov, které byly do té doby udržovány v nejpřísnější tajnosti. Stanovy mají deset částí, které se člení na kapitoly a ty podle potřeby na paragrafy.

Řádu tovaryšstva, který směl mít v počátku maximálně šedesát členů, papež Pavel III. bulou ze dne 28. února 1543 povolil "býti v tomto tovaryšstvu všem těm, kteréžto do něho přijmouti, zdálo by se jeho představeným vhodno a nutno" (T.V.Bílek: Dějiny řádu Tovaryšstva Ježíšova, str.16). To znamená komukoliv a v jakémkoliv množství, podle libovůle představených.

3.11 Privilegie jezuitů

Kromě toho, jak Bílek dále píše, dostali jezuité právo kázat ve všech kostelích i na ulicích, přisluhovat všemi svátostmi, zpovídat a udílet rozhřešení ode všech hříchů a duchovních kázní, vyjma neobyčejných zločinů. Dokonce i tam, kde byla vyslovena kletba a interdikt, byly z tohoto zlořečení chrámy tovaryšstva vyjmuty a již dopředu prohlášeny za čisté a svaté.

Potom roku 1545 papež osvobodil tovaryšstvo od společného zpívání hodinek, od společných modliteb, od účastí v průvodech a při poutích a celkově ode všech pobožností, liturgií a ceremonií, které trvají dlouho (kromě mší a litanií k svatým).

A nakonec tentýž papež svým listem obdařil 15. listopadu roku 1549 tovaryšstvo mnohými a velmi rozsáhlými výsadami a všechny osoby a členy samotné společnosti a všechen její majetek osvobodil od pravomoci a kázně kterýchkoli biskupů a vzal je přímo pod svou ochranu a ochranu apoštolské stolice.

Takže bylo tovaryšstvo pod bezprostřední papežskou právní mocí. Tím byla již od počátku papežskou stolicí zaručena politická a diplomatická imunita, kterou pak v hojné míře jezuité využívali v každé akci a využívají ji i v současné době. Oproti jiným řádům se jezuitský řád stal organizací výhradně podřízenou papeži. Ignác z Loyoly dosáhl toho, že jezuité plnili příkazy pouze hlavy katolické církve. Tovaryšstvo se tak přeměnilo z mnišského řádu "na katolické četnictvo, na černou gardu římských papežů". (L.N.Velikovič: Černá garda Vatikánu, str.13).

Generál tovaryšstva navíc dostal neomezenou moc přijímat do svých řad jakýkoliv počet kněží pro duchovní práci podle svého vlastního uvážení a podle potřeb řádu. Dostal také povolení na ně přenášet své výsady, práva, výhody a pravomoce, jak sám potřebuje a jak sám chce, stejně tak jako přenášet výsady podle své libovůle na kterékoliv přímé členy svého řádu, které by uznal za vhodné, a to beze všeho omezení a v jakémkoliv počtu.

Bílek píše, že postavení jezuitského řádu se stalo téměř nedotnutelným a postavení generála tovaryšstva se stalo úplně nedotknutelné, když papež Julius III. v roce 1552 pohrozil ve zvláštní bule velkou klatbou všem, kteří by instituce, práva a výsady Tovaryšstva Ježíšova napadali, odpírali jim nebo jim různě škodili a nebo jezuitům v jejich činnosti jakýmkoliv způsobem překáželi. (T.V.Bílek: Dějiny řádu Tovaryšstva Ježíšova, str.16-17).

"Jezuité byli povoláni, aby pomohli papežské stolici v boji proti reformaci. Měli zachránit duše těch, kdo šli za M. Lutherem, J. Kalvínem, U. Zwinglim a dalšími reformátory. Jezuita A. Rodriguez charakterizoval Tovaryšstvo Ježíšovo jako eskadronu, kterou Bůh seslal k upevnění své církve. Ignác z Loyoly navrhl papeži Pavlu III. vybudovat vojsko Kristovo, jež bude v každém čase, na kterémkoliv místě a jakýmikoliv prostředky připraveno bojovat s antikristem Lutherem a jeho následovníky. Proti Lutherově reformě postavil Ignác z Loyoly kontrareformu." (L.N.Velikovič: Černá garda Vatikánu, str.13).