Tajné dějiny jezuitů VIII.
Edmond Paris

3.7 Start nového řádu

V této době začalo Tovaryšstvo Ježíšovo upevňovat a konkretizovat svůj program a ideály, o kterých jeho členové tak dlouho snili. Znovu byla rozebrána ústava a stanovy řádu a obojí bylo doplněno o nové body, ve kterých se již jednoznačně zrcadlil plán rozšířit katolickou víru do celého světa a z církve udělat jediný duchovní monopol. Duch řádu navenek s mnišskou strukturou skončil a nekompromisně nastoupil výhradně duch vojenského řádu s tvrdou vojenskou organizací a strukturou, vojenskými zásadami a vojenskou výchovou.

Loyola "v malé skupince okolo sebe viděl pouze jádro armády, která se rozmnoží a rozšíří, až bude jednou tak početná jako hvězdy a ponese korouhev vítězství do všech zemí. Brány Východu se mu mezitím zavřely, ale západní svět úspěchům jeho duchovních zbraní nekladl žádné hranice. Přesto si chtěl podmanit obě polokoule a rozšířit panství Říma od východu slunce až na západ.

Takové plány vrtaly tou dobou v hlavě Loyolovi, který pod pláštěm žebravého mnicha skrýval ctižádost tak obrovskou jako Alexandr. Jednou shromáždil své druhy a oslovil je, jak nám to vypráví jeho životopisec Bouhours (Life of Ignatius, kniha I., str. 248), dlouhým projevem, ve kterém zaznělo: Cožpak bychom neměli dojít k závěru, že jsme povoláni k tomu, abychom pro Boha vyhráli nejenom jeden národ, jedinou zemi, ale všechny národy, všechna království země? ...

Loyola vytvářel armádu, která měla dobýt svět. Ale věděl, že nic není silnější než její nejslabší článek, a proto pokládal za nejdůležitější úkol nastolit pevnost každého článku, absolutní kázeň a osvědčenou věrnost každého vojáka tohoto mocného zástupu. To mohlo být zajištěno jedině tím, že každý jednotlivec, dříve než se dá odvést, projde zkouškou, která ho do krajnosti prověří, vyzkouší a utvrdí." (J.A.Wylie: The History of Protestantism, díl II., kniha 15., str.387).

3.8 Volba prvního generála řádu

"Nejprve si ale muselo Tovaryšstvo Ježíšovo zvolit vůdce. Tento vysoký úřad byl nabídnut Loyolovi. Skromně ho odmítl, jako když Julius Caesar odmítl diadém. Po čtyřech dnech prožitých v modlitbách a pokání se jeho učedníci vrátili a pokorně ho prosili, aby byl jejich představeným. Loyola, který to chápal jako oznámení Boží vůle, souhlasil. Byl prvním generálem tohoto řádu. Málo královských žezel sebou neslo takové množství skutečné moci, jaké udělila tato volba Loyolovi. Nadejde den, kdy se i samotná tiara skloní před ještě mocnější autoritou, kterou představuje klobouk generála jezuitů." (J.A.Wylie: The History of Protestantism, díl II., kniha 15., str.387).

Katolický historik Bílek o Loyolově pokoře píše: "Za představeného generála tovaryšstva zvolen byl všemi hlasy Ignác Loyola, jenž však se zdráhal přijmouti tu důstojnost, a teprve když podruhé jednohlasně byl zvolen, k přímluvě svého zpovědníka dne 17. dubna t. r. přijal jakožto zástupce Boží v řádu (locum Dei tenens) slib neobmezené poslušnosti od přítomných pěti otců. Aby však pokoru svou osvědčil, hned po nastoupení své důstojnosti zastával téhož dne v kuchyni službu kuchtíka, potom vyučoval po 46 dní mládež náboženství v kostele s takovou horlivostí a láskou, že všechny posluchače roznítil." (T.V.Bílek: Dějiny řádu Tovaryšstva Ježíšova, str.14).

3.9 Ústava řádu

"Druhým krokem bylo zformulovat ústavu této společnosti. Při této práci přijal Loyola pomoc Laineze, nejschopnějšího ze svých přívrženců. Dalo se očekávat, že Ústava tovaryšstva bude vycházet ze stejně vysokého zdroje, když se na věc podíváme jako Loyola, že totiž strom jezuitství byl do duchovní vinice zasazen na Boží příkaz. Bylo vyhlášeno, že ústava je zjevením od Boha, že vznikla inspirací Ducha svatého. To jim dalo absolutní autoritu nad členy a vydláždilo cestu pro to, aby podstrčili Ústavu a kánony Tovaryšstva Ježíšova do samotného křesťanství. Tyto kánony a ústava nebyly publikovány, a dokonce nebyly oznámeny ani všem členům společnosti. Bylo s nimi seznámeno jenom málo členů a v jejich plném rozsahu ještě menší počet z těch předchozích mála členů. Dbali na to, aby kánony byly tištěny na jejich vlastní koleji v Římě nebo na jejich koleji v Praze. A pokud se stalo, že byly vytištěny někde jinde, zajistili je a vydání zlikvidovali. Nemohu zjistit, říká M. de la Chalotais, jestli ústavu jezuitů vůbec někdy viděl nebo prověřoval nějaký tribunál, světský či církevní; nebo vládce - a to nejen na kancléřském soudu v Praze, když žádali o povolení k tisku. ... Podnikli všechna možná bezpečnostní opatření, aby ji uchovali v tajnosti. Celé století byla ukryta před vědomím světa a jenom náhodou byla nakonec vytažena na světlo z temnoty, ve které byla tak dlouho pohřbena.

Není snadné a zřejmě to není ani možné zjistit, kolik má ústava jezuitů svazků. M. Louis René de la Chalotais, generální prokurátor krále Ludvíka XV. ve své Zprávě o ústavě jezuitů, kterou pronesl v Bretaňském parlamentu, mluví o padesáti svazcích. To bylo roku 1761 neboli 221 let po založení řádu. (J.A.Wylie: The History of Protestantism, díl II., kniha 15., str. 387-388).

"Loyola jako generál, zůstávaje neustále v Římě, skládal s velikou vnitřní rozvahou zřízení (konstituci) tovaryšstva, vychovával nováčky, a maje obrácený zřetel na celý křesťanský svět, posílal jednotlivé tovaryše (otce), kam koho povolávala potřeba a jeho zvláštní způsobilost. Jeho duchem bylo proniknuto celé tovaryšstvo, výhradně jeho vůlí vedeno a řízeno, takže každý úd byl nadchnutý stejnou poslušností v myšlení a jednání. Křivě by posuzoval Ignáce ten, kdo by jej měl pouze za bloudivce neb ztřeštilce (fanatika); železná pevnost vůle jest základním tahem jeho povahy; nadšení, rozumnost i směr k praktickému jeví se již v jeho prvních důměnkách; a tyto jeho vlastnosti se zdokonalily rozšířením jeho činnosti ústavou." (T.V.Bílek: Dějiny řádu Tovaryšstva Ježíšova, str.14-15).

Pokračování příště

Zdroj: http://mujweb.cz/www/novpol/

Uvedeno ve spolupráci se serverem www.matrix-2001.cz