Tajné dějiny jezuitů XIII.
Edmond Paris

4.6 Třída profesů - nejvyšší stupeň - jezuité 4. slibu

Profesoři byli co do počtu nejmenší skupinou a generálovi skládali řeholní sliby z chudoby, čistoty a poslušnosti. Ovšem kromě toho slavnostně skládali římskému papeži ještě slib neomezené poslušnosti, a to přímo do papežových rukou.

"Ale tento slib jezuité vztahovali pouze a jedině k misiím, ... přestože to z ústavy řádu nevysvítá, kde doslovně stojí: Slovům v apoštolských listech, kde se o poslušnosti římskému papeži jedná, musí se jedině v tomto smyslu rozuměti: Že se zavazují poslouchati papeže ve všem, i kamkoli by je poslal.

Mimo to každý profesor podle ústavy řádu sliboval před generálem nebo jeho náměstkem, že nikdy a nic nepodnikne, co by nařízené chudobě řádu odporovalo anebo ji omezovalo, leda by takového omezení vyžadovaly důležité příčiny.

Dále profesor sliboval, že nikdy ani přímo ani nepřímo nechce povznešení k důstojenství řádu vyhledávati ani o ně usilovati. Sliboval též, že nechce nikdy vyhledávati prelátství a jiného důstojenství mimo řád, a kdyby k takovému důstojenství byl volen, že nechce je přijmouti, leč by mu to přikázal představený řádu, jemuž pod smrtelným hříchem k poslušnosti jest zavázán. A kdyby v tomto pádu o někom věděl, kdo by o důstojenství toho stál, že chce jej představeným řádu udati i se všemi okolnostmi, jež se k tomu vztahují.

A nakonec profesor sliboval, že kdyby někdy za biskupa zvolen neb k nějaké jiné důstojnosti vyšší v církvi povznesen býti měl, bude s ohledem na pečlivé vykonávání úřadu mu svěřeného vždy generála řádu ctíti a nikdy se nebude zdráhati rady jeho, kterou mu buď bezprostředně sám aneb některým svým pomocníkem udělí, poslouchati a podle ní pokračovati více než dle svého vlastního přesvědčení.

Z toho patrno, že i profesor zvolený za biskupa neb kardinála nepřestával býti ani v tomto novém stavu svém členem řádu, oddán jsa slepou poslušností představeným tovaryšstva.

Profesorové byli jaksi aristokraty církevního jezuitského státu. Oni zastávali důležitá místa při dvorech panovníků, jichž byli zpovědníky; bydleli ve zvláštních domech (domus professorum), které nesměly míti žádného jmění, anebo cestovali pouze z papežského rozkazu. V jejich rukou byla správní a zákonodární moc řádu. Suarez je nazývá sloupy, na nichž spočívá celý řád. Oni byli zasvěceni v nejtajnější zásady a účely tovaryšstva; oni vykonávali nejvyšší úkoly společnosti a měli nárok na nejpřednější hodnosti a důstojnosti řádu. Z třídy profesorů se volil generál - představený řádu, jeho asistenti a provinciálové.

Do třídy profesorů nenáleželi učedníci s trojím slibem, o nichž se v ústavě řádu činí zmínky bez bližšího označení jejich postavení v řádu. To byli tajní jezuité, totiž osoby duchovní neb světské, rozličných stavů a povolání a obzvláštních schopností, třeba i vědecky méně vzdělaní, kteří (dle Const. P. V. cap. III. paragraf 3.) směli býti do řádu připuštěni jenom z důležitých příčin, aby jeho účelům sloužili za tajné nástroje." (T.V.Bílek: Dějiny řádu Tovaryšstva Ježíšova, str.18-19)

Tyto výše uvedené zásady platí i v dnešní době a nic se nemění na tom, že uběhlo již 100 let od doby, kdy Bílek svou knihu sepsal. Ustanovení týkající se 4. stupně jezuitských řeholníků budou platná, jak dále uvidíme i v nejbližší budoucnosti.

4.7 Poslušnost profesů

Bývalý jezuitský kněz A. Tondi doplňuje, jakým učením jsou profesorové vzděláváni, podle jakých pravidel se v dnešní době řídí a jakou poslušnost musí vyvinout, aby byl duch řádu zachován. Následující body byly dlouho drženy v tajnosti:

" Učení sv.Tomáše Aquinského... je povinné (Epitome Instituti Societatis Jesu, Romae, 1943, čl.315).

Za profesory musí být vybráni ti jezuité, kteří toto učení uznávají a kteří skýtají záruku, že k tomuto učení vzbudí úctu i u svých žáků. V opačném případě je profesor sesazen (č.318).

Jiná učení se nepřipouštějí ani ústně ve veřejných kázáních, ani v knihách, které nemohou být vydány bez předchozího schválení generálním představeným. Ba co více, odlišným míněním v obvyklých věcech ... je třeba, pokud je to možné, předejít. (Pravidlo 42).

Jezuité se musí přidržovat toho nejspolehlivějšího a nejosvědčenějšího pravověrného učení, které je pojetí svaté stolice nejbližší. (čl.314).

Nikdo nesmí zavádět nová a původní učení, i když jsou v souladu s katolickou vírou; každý musí být připraven podřídit svůj vlastní názor názoru tovaryšstva." (Alighiero Tondi: Jezuité, Praha, 1958, str.120)

4.8 Některá pravidla pro nejvyšší stupeň řádu

"Cituji několik příkladů z uvedených nařízení (přeloženo z latinského originálu jezuity Maria Barbéry Ratio studiorum a čtvrtá část ustanovení Tovaryšstva Ježíšova, Padova, 1942):

Profesoři filozofie, kteří jeví sklon k novotám, nebo jsou příliš svobodymyslného ducha, nechť jsou bezodkladně z učitelské funkce odstraněni. (z Pravidel provinciála, 16)

Naši (t.j. jezuité) nechť ve scholastické teologii přísně sledují učení svatého Tomáše, drží se ho jako vlastního učitele a všemožně se snaží vštípit žákům co největší úctu k němu. (z Pravidel profesora scholastické teologie, 2)

Nestačí uvádět názory učitelů a zamlčovat vlastní, ale je nutno hájit názory svatého Tomáše, jak bylo řečeno, nebo celou otázku vynechat. (z Pravidel profesora scholastické teologie, 13)

(Profesor církevních dějin) ... nechť co nejpřesvědčivěji dokazuje, že práva církve a její hlavy mají staré základy. Je třeba, aby ukázal jako naprostý výmysl vše, co novotáři (čti: protestanté a všichni kacíři) napsali o novosti těchto práv (z Pravidel profesora církevních dějin,4)." (Alighiero Tondi: Tajná moc Jezuitů, str.7-8)