Jste zde

Zdraví
>>
Léčitelé

Škola psychotroniky XIV.
Stanislav Brázda

    Sex v partnerském vztahu

    Stejným způsobem lze zjišťovat příčinu, proč si partneři nebudou vyhovovat. Z praxe mám ověřeno, že velkou roli hraje sex. I ten lze kyvadlem změřit.

    Otázku položte takto: Jaká je průměrná sexuální potřeba toho a toho člověk? Ukážou se vám procenta, která se dají porovnat s procenty partnerovými.

    Lidé se sexuální potřebou 100 procent jsou ti největší erotomani. Ještě ale neznamená, když má někdo velký zájem o sex, že to musí být zrovna s námi. I zde záleží na sexuální přitažlivosti, která je stejně jako přitažlivost fyzická, či duševní nevyzpytatelná, nikdo neví za jakých okolností vzniká a zaniká, jak dlouho bude trvat.

    Dále je vhodné se zeptat: Kolikrát v měsíci má ten a ten zájem o sex když je fit - nyní? Mám ověřeno, že například 60 procent znamená každodenní zájem o sex (pokud je vše v pořádku).

    Protože se zájem o sex mění jak věkem, tak i partnerským soužitím, radím vám zeptat se i na to, jak se bude situace měnit časem.

    Otázka by měla znít: Jak budu partnerovi/ce v průběhu vztahu vyhovovat v oblasti sexu po dobu příštích x let? Tím jsme například schopni zjistit situaci před porodem, jak se změní po porodu atd., zda musíme pro udržení vztahu něco dělat. Někdo vydrží být přitažlivý, aniž se snaží, druhý musí "dřít", aby se udržel přitažlivým. Jakmile klesne přitažlivost pod určitou hranici, vždy má náš partner šanci potkat někoho přitažlivějšího, což může být začátek konce našeho vztahu.

    Stejně tak lze zjistit sexuální úchylky, sexuální orientaci, sexuální aktivitu, sexuální závislost atd. Podle mne není úchylka bisexualita a homosexualita a dokazuji svým klientům, po kom je jejich dítě např. homosexuálně orientováno, protože se to samozřejmě dědí. Protože mlčící většina hlásá, že homosexualita je nenormální, jsme tím od narození "programováni" a ovlivněni. Proto si to mnozí nepřiznají a potom nejsou schopni být šťastní a spokojení, protože lžou sami sobě. Jedná se zhruba o polovinu populace, která je bisexuálně (36% lidí) a homosexuálně (10%) zaměřena .

    I zde platí (jako ve všem), že nic není černobílé. Tvrdím, že všichni jsme sexuálně orientováni od 0 do 100% na opačné pohlaví, stejně tak jsme praváci od 0 do 100%. Kdo je pravák od 55% do 100% je pravák, kdo je pravák od 0% do 45%, je levák. Jsou lidé, kteří jsou "praváci" od 45% do 55%, ti potom většinou nemají orientační smysl, mají problémy, kde je levá, či pravá, nejsou "vyhranění" . Praváci mají zdravotně oslabenou levou stranu těla, leváci pravou, ti "uprostřed" většinou levou.

    Příběh šestý

    Uvedu opět velmi zajímavý příklad ze své praxe. Klientka si chtěla ověřit vztah svého druhého muže k dceři z prvního manželství. Nezjistil jsem žádnou sexuální úchylku, ale dozvěděl jsem se, že dotyčný je sexuálně nezdrženlivý.

    Moje otázka zněla: Na kolik procent je dotyčný sexuálně nezdrženlivý (zdrženlivý)? Odpověď byla na 80 procent. Protože odpověď přesáhla 50 procent, byla mi celá záležitost jasná.

    Další otázkou jsem se zeptal: Na kolik procent by mohl být dotyčný sexuálně nezdrženlivý, aby ho nenapadlo sexuálně zneužít tu a tu?

    Tím dostanete odpověď na konkrétní otázku i s upřesněním. Každý člověk je jiný a reaguje i jinak na různé lidi. Proto nelze otázky a odpovědi paušalizovat.

    Dotyčná klientka měla dobrou intuici a nepotřebovala ani kyvadlo, přišla se jen utvrdit ve svém podezření. Po čase mi zavolala, že bedlivě sledovala chování manžela k dceři a její tušení se potvrdilo.

    Další otázky

    Takto jde v podstatě zjišťovat vše - v sexuální oblasti například: Na kolik procent jsem sexuálně orientovaný na opačné pohlaví? (Sexuální orientace má souvislost s množstvím mužských a ženských hormonů.)

    Důležitá podotázka: Na kolik procent bych musel být sexuálně orientovaný, abych byl orientován pouze na opačné pohlaví?

    Z praxe vím, že jde o 70 procent lidí. Pokud nám vyjde, že jsme sexuálně orientovaní na opačné pohlaví od 30 do 70 procent, nejsme jednoznačně vyhranění.

    Takoví klienti se mě potom ptají, s kým vlastně mají žít, zda se ženou či mužem. I to se dá zjistit.

    Zeptejte se: Na kolik procent budu spokojený v partnerském (mileneckém) vztahu s mužem, se ženou?

    Bude-li odpověď znít, že se ženou na 60 procent a s mužem na 70 procent, jsou pro vás přijatelné obě možnosti a rozdíl nebude tak velký. Zjistil jsem, že tato otázka může být - a také je - problémem v partnerských vztazích. Kyvadlo mi ukázalo, že takto orientovaných lidí jsou nikoliv 4 procenta, ale 40 procent.

    Někteří si tuto orientaci ani neuvědomují, jen vědí, že nejsou plně spokojeni, a to nejen v sexuálním životě. Když jsem u několika klientek tuto sexuální orientaci odhalil, oddechly si a chtěly vědět, jak mají situaci řešit.

    U žen je to složité proto, že (pokud pomineme, že jsme byli vychováni tak, že k ženě patří muž a k muži žena a jinak to nemůže být) chtějí oporu muže, ale sexuální styk se ženou je v některých případech uspokojuje více.

    Bude-li nás více uspokojovat muž či žena se dá zjistit také, ovšem většinou by k maximální spokojenosti v jedné domácnosti byli zapotřebí partneři oba.

    Dalším problémem bývá, že například žena lehce masochisticky založená touží po jiném způsobu sexu než muž, u něhož nejsou ani náznaky sadistického založení, nebo je také masochista. Masochistovi vyhovuje sadista. Takže i když si partneři vyhovují ve frekvenci sexu, nemusejí si vyhovovat ve způsobu jeho provedení. I to lze kyvadlem odhalit i s možnostmi řešení.

    Užitím kyvadla se dá určit, jak jsou na tom psychicky zneužití, jak je léčit, zda je lze léčit, kým či čím, kdy se vyléčí a zda vůbec. To vše se týká i těžce nemocných.

    Příběh sedmý

    V jednom případě jsem zjistil, že mladý muž, který onemocněl rakovinou, by se mohl vyléčit, kdyby se nemoci nepoddal. Jeho známé, která ho ke mně přivedla, jsem kyvadlem odhalil, že nemocný již bojovat nechce, a bohužel mi vyšel i termín smrti - přibližně za čtyři měsíce. K mé lítosti se tak skutečně stalo, třebaže k tomu nemuselo dojít, kdyby se nemocný svému stavu psychicky nepoddal.

    Na druhé straně jsem dvěma klientkám zjistil začínající rakovinu dělohy. U jedné jsem kyvadlem změřil, že je tak psychicky silná, že jí tuto skutečnost mohu říct. Přesto jsem jí to neřekl přímo, jen jsem doporučil, aby si nechala provést všechna možná vyšetření dělohy, že má zřejmě nějaký zánět. Paradoxem bylo, že se během vyšetření podřekla zdravotní sestra a klientka se tak stejně dozvěděla pravdu o svém zdravotním stavu. Nevzdala to, společně jsme hledali pomocí kyvadla možnosti léčby. Použila všeho dostupného a po roce se nemoci zbavila.

    Druhá klientka byla psychicky slabá a kyvadlem mi vyšlo, že by jí pravda spíš ublížila. Dnes je plně v péči lékařů.

    Jsem přesvědčen, že vše jde za určitých okolností vyléčit, ale vždy je třeba najít vhodný způsob léčby, a především včas nemoc diagnostikovat.

    O nemocích podrobněji pojednávám v dalších kapitolách.

    Je k odpovědím třeba kyvadlo?

    Jedna začínající psychotronička mi napsala, jak je možné, že vždy již dopředu ví, co jí kyvadlo ukáže. A to je právě ta správná intuice, o níž jsem psal. Pro někoho je kyvadlo skutečně pouze anténou, kterou se napojuje na psychiku lidí, o nichž něco zjišťuje. Už jenom tím, že kyvadlo drží, vidí do problému. S tím mám problémy v TV, kde při mé odpovědi kameraman zaostřil na mé kyvadlo, které nemuselo "kopírovat" mojí odpověď a proto jsem byl podezírán, že "blafuji".

    Práce s kyvadlem jde tak natrénovat, že si ho můžeme pouze pomyslně představovat a kývat jím jen v mysli. Z dopisů čtenářů a posluchačů jsem se přesvědčil o správnosti své domněnky, že tyto schopnosti má každý. Ne každý je ale umí správně využít.