Skryté tvůrčí schopnosti mozku II.
Doktorka.cz

Pokud by však výsledky výzkumu byly správné, pokud používáním obou polovin našeho mozku roste naše celková inteligence a kreativita, pak by u geniálních tvůrců musel probíhat stejný proces - museli by používat celý mozek. Ale jestliže souhlasí nálepky, které jsme dali levé a pravé hemisféře, pak by vědci a učenci jako lsaak Newton nebo Albert Einstein byli "levomozkoví" a hudebníci a výtvarní umělci jako Beethoven nebo Michelange lo zase "pravomozkoví" - jinými slovy vůbec by nepoužívali celý mozek!

Přirozeně bylo zapotřebí dalších výzkumů, které by vrhly světlo na narůstající rozpor. Řada zapálených zvědavců začala shromažďovat údaje o tvůrčích géniích a porovnávat je s modelem levé a pravé hemisféry. Například o "levomozkovém" Albertu Einsteinovi se objevily tyto skutečnosti:

Příběh z historie - ALBERT EINSTEIN
Albert Einstein je pokládán za největšího génia 20. století, nicméně byl špatným studentem, který spíš snil než se učil, a nakonec byl kvůli "rozvratnému vlivu" vyloučen ze školy.

V pubertálním věku ho nadchla imaginativní stránka matematiky a fyziky. Zaujalo ho také dílo Michelangela a do hloubky je studoval. Tyto zdánlivě nesourodé zájmy ho inspirovaly k tomu, aby si se svou představivostí hrál ještě více. Vyvinul své nyní slavné "myšlenkové experimenty", při nichž si sám kladl záludné otázky a pak povolil uzdu své představivosti.

V jednom ze svých nejznámějších myšlenkových experimentů si Einstein představoval, že je na povrchu Slunce, naskakuje na sluneční paprsek a letí rychlostí světla až na samý konec vesmíru. Když se dostal na "konec", všiml si ke svému překvapení, že se dostal zpátky tam, odkud vyletěl. Logicky vzato to bylo nemožné: nemůžete letět pořád rovně po přímce a vrátit se na začátek!

Einstein tedy na jiném místě slunečního povrchu nasedl na jiný paprsek a znovu po přímé dráze podnikl cestu na konec vesmíru. A opět skončil poměrně blízko místa, odkud vyrazil.

Zvolna mu začínalo svítat: jeho představivost mu toho o skutečnosti napověděla víc než logika. Jestliže cestujete rovně do "nekonečna" a neustále se vracíte do blízkosti místa, odkud jste se na cestu vydali, pak o "nekonečnu" musí platit přinejmenším dvě věci: musí být nějak zakřivené a musí mít hranice.

Tímto způsobem Einstein učinil jeden ze svých nejpřevratnějších objevů: náš vesmír je zakřivený a konečný. Nedošel ke svému geniálnímu tvůrčímu poznání pouhým přemýšlením, činností levé hemisféry, nýbrž kombinací znalostí, čísel, slov, řádu a logiky s živou imaginací, prostorovou představivostí a schopností vidět celek ve všech jeho souvislostech.

Jeho poznání bylo výsledkem dokonale vyvážené směsi a rozhovoru obou hemisfér mozku. Byl to dokonalý "celo- mozkový" výkon.

Ukázalo se, že to platí i obráceně, pro "pravomozkové" geniální tvůrce. Jako příklad si vezměme "vrcholně pravomozkového" Ludwiga van Beethovena.

Případ z historie LUDWIG VAN BEETHOVEN
Beethoven je známý svým bouřlivým, zvídavým a vášnivým duchem, touhou po svobodě bez tyranie a cenzury i neúnavným bojem za svobodu uměleckého výrazu. Všeobecně je přijímán jako "dokonalý" příklad divokého a nezkrotného génia.

To vše je pravda a shoduje se to s tradiční interpretací pravomozkového geniálního tvůrce. Pozornosti většiny lidí ovšem uniklo, že Beethoven, stejně jako všichni ostatní hudebníci, byl zároveň neuvěřitelně levomozkový!

Zamysleme se nad povahou hudby: Je zapisovaná v řádcích, v posloupnosti, řídí se vlastní logikou a je založena na číslech. Hudba bývá často charakterizována jako nejčistší forma matematiky (a stojí za povšimnutí, že mnoho velkých matematiků pěstuje hudbu jako svého hlavního koníčka a naopak).

Beethoven byl samozřejmě vášnivý tvůrce s dokonalým smyslem pro rytmus, ale byl také stejně zapřisáhlý puntičkář. Právě Beethoven zavedl používání metronomu, tvrdil, že je jeho dobrým duchem, protože díky němu bude napříště každý hudebník a dirigent hrát jeho skladby v přesném rytmu, s přesnými důrazy a v matematicky přesném tempu!

Stejně jako Einstein nebyl Beethoven ani pravo-, ani levo- mozkový. Byl plně "celomozkový". Výzkumy zabývající se geniálními tvůrci potvrdily, že všichni používali "celý mozek" - plnou škálu funkcí mozkové kůry - a že každá funkce podporovala a doplňovala ostatní.