Minulé životy - uvědomování III.
Ivan Olenič

Jak takové sezení s návraty do minulosti probíhá? Velmi jednoduše. Terapeut - auditor po úvodní anamnéze vyzve klienta, aby zavřel oči a vybavil si poslední událost, ve které se přihodilo to, co je předmětem sezení, například migréna. Klient nevzpomíná, ale pomocí vizualizace si vybavuje maximum informací daného okamžiku. To znamená co nejvíce podrobností, zvuky, pocity. Účelem je, přimět paměť "uvolnit" záznamy ze všech smyslových orgánů a čidel organismu.

Toho lze dosáhnout opakovaným procházením takové události. Když auditor dojde k závěru, že vědomí klienta je dostatečně rozšířeno, vyzve ho, aby se přesunul k ještě starší události, která je provázena stejným vjemem, v tomto případě bolestí hlavy. Protože jsme v první události rozšířili vědomí a restimulovali několik podobných událostí na paměťové stopě, je přechod ke starší události poměrně jednoduchý. Klient si vybavuje další a další události a je překvapen, co všechno si pamatuje. V tomto konkrétním případě nebude výjimkou vybavení vlastního příchodu na svět, tedy porodu a nějakých obtíží s tím spojených. A úkolem terapeuta je hledat takovou událost, kde došlo k prvotnímu vzniku obtíže.

Takovým okamžikem může porod být, ale mnoho terapeutů si všimlo, že po takové terapii sice dojde k vymizení somatických obtíží, po určité době však dochází k recidivě. A také si všimli, že pokud klienta pošleme k ještě starší události, než k porodu, většinou s tím nemá problém a začne klidně popisovat nějakou souvislost s reáliemi třeba sto let starými. Už jsme tedy tam, v minulém životě. Zde, ve většině případů terapeut objeví tzv. primární engram, tedy událost, kdy došlo k přímému ataku na konkrétní část organizmu, kde se poprvé objevila bolest nebo jiný problém. Pokud zde dojde k rozšíření vědomí a k vytvoření příslušného komentáře k události, dochází ke katarzi, což je uvolnění a vymizení obtíží. Natrvalo. I zde platí, pokud obě strany odvedou "poctivou" práci, je i výsledek úžasný.

Nechci vyvolávat nepřiměřený optimizmus, byť se popsaná metoda jeví jednoduše. "Skalní" příznivci budou tvrdit, že se takto dá řešit vše, vyjma fyzických destrukcí, já k tomu podotýkám, že teoreticky se dá opravdu řešit vše. Ale je zde jedno velké ale. Tím je, jako ve všem, samotný lidský faktor. Je li auditor nepřipravený a sám se potýká se spoustou vnitřních problémů, klient ho svými zážitky natolik restimuluje, že se to projeví již při samotném sezení, kdy terapeut v podstatě začně řešit sám sebe. Je li nepřipravený klient, nedůvěřuje li terapeutovi, začne se bránit vybavování příliš emočně nebo citově podbarveným zážitkům a uvědomování jde jakoby po povrchu. Jsou zde komplikace v podobě požívání návykových látek, léků a těžších duševních poruch, což platí taktéž pro obě strany. Dalším faktorem, který dokáže podstatně ovlivnit výsledky sezení jsou "cizí entity", především zbloudilé a přivtělené duše nebo magicky vytvořené energie, larvy atp.

Toto vše si je klient při regresi schopen uvědomit, pokud je terapeut stále "ve střehu" a sleduje i stopy takového působení. Na druhou stranu je nutné podotknout, že klientovi přichází na pomoc i energie vnímané pozitivně, což jsou duchovní rádci, průvodci a ochránci, i andělé. Pokud tedy svojí mysl otevřete a zbavíte jí všech předsudků, zjistíte, že práce s těmito pojmy je zcela běžná a pro daný účel velmi užitečná. Lidská psychika je mocný čaroděj, ale "zázraky" bez pomoci vlastní vědomé práce či řízených vnějších vlivů nedokáže.