S blížící se akcí mé dvoudenní přednášky v Bratislavě jsem byl několikrát dotázán, co si myslím o povaze "největšího tajemství". Odpověděl jsem (je to můj osobní názor), že je jím samotný Život - v té nejprostší a geniální podobě. Ten je však mnoha způsoby ovlivňován a pravdaže i mnohdy znásilňován. A s tím jsou spojena tajemství jiného druhu a jsem přesvědčen o tom, že to největší z nich se dotýká samotné matrice povahy světa a společnosti, ve které žijeme. Rok od roku ve mne sílí podezření, že nevíme zdaleka všechno o věcech s jejichž povahou bychom měli být již dávno seznámeni. Někdo nám "cosi" zapomněl sdělit. Zapomněl? A co? Ať chceme, anebo nechceme, Pravda počíná vylézat na povrch.
Ano skutečné pojednání o stavu světa do kterého jsme byli vsazeni vstupuje do postupné objektivity. A to je proces. Proces, který byl předpovězen těmi nejskvělejšími proroky své doby, proces, který nelze zastavit ani nijak ovlivnit jelikož je plně v režii sil na které se v dobrém slova smyslu nedají manipulovat (a to je jedině dobře). Pak jsou tu investigativní výzkumníci, kteří se rozhodli ve své vlastní víře, odvaze a jistému druhu pozitivní zarputilosti situaci napomoci. Mnozí z nich jsou hráči, kteří rozehráli vysokou hru. Hru kde nemusí nutně platit pravidla pohádek o dobrém konci. A jsou tu také nevěrci, kteří se sami chytají do své psycho-sociálně-kulturní omezenosti v duchu biblického "stáda ovcí". Jejich příslovečné "zvonící zvonečky" jsou naštěstí zřetelně slyšet již zdaleka, jelikož svým specifickým projevem jsou lehce identifikovatelní. Jenže Víra Vítězí s mečem Vědění. A lidská civilizace pod vlivem Procesu se po mnohatisíciletém spánku počíná probouzet. A oni to vědí. Ti mocní světa. Ti na druhé straně držící v rukou mystérium Odvěkého Tajemství - Vládci.
Krev je symbolem života. Je tou nejvzácnější tekutinou, která vůbec existuje. Historická skrytá dramata nám ale ukazují, že je také nejmysterioznější vstupenkou k moci. Zamyslel se někdy někdo nad tím proč existovaly a stále existují pokrevní příbuzenské linie? Zamyslel a zjistil podivné skutečnosti. Jejich kořeny je však třeba sledovat hluboko do minulosti. Někam k roku 5000 př. n. l. Zjistilo se, že ohniskem exploze jistých genetických rodových linií byl tzv. blízký a střední Východ. Ukazuje se, že staré manuskripty hovořící o křížení "dcer člověka" s "bohy z nebes" jsou postaveny na reálných základech. Produkt této tehda vskutku grandiózní operace hybridní linie Nephilim byla postupem času šikovně neinfiltrován do strategicky důležitých pozic králů a vladařů.
Půjdeme-li po genealogické ose zjistíme, že stojíme u bran britské a vůbec evropské aristokracie. Tak úzkostlivý výběr mezi těmito liniemi není způsoben snobstvím či nějakým zvláštním rozmarem, ale má daleko závažnější charakter. Je jím touha udržet přesnou genetickou strukturu. Záměr, který je realizován po tisíce let. Grandiózní operace, která máme-li věřit velmi zajímavým pramenům, nese jméno "Velké Dílo Věků".
Ústředním ohniskem této nadčasové genealogické akce byl Babylon. Dokládají to mnohé indicie, ke kterým se vrátíme později. Geneze této grandiózní akce s sebou nese několik klíčových uzlů. Jedním z nich byl Starý Egypt a později se toto "epicentrum" přesunulo do Říma. Bylo to v dobách známe "Velké římské říše". Hovoříme-li o evropské aristokracii, pak se musíme podívat na jisté osobnosti. Jednou z nich je William Oranžský (Wiliam of Orange), ke kterému je každá královská rodina v Evropě příbuzná, byl povolán na trůn Anglie v roce 1689 a byl to on, který podepsal listinu Anglického řádu v roce 1694.
Svým způsobem se toto pokrevní příbuzenstvo, které položilo mimo jiné základ Illuminátům, pohybovalo okolo svého epicentra v různých operačních liniích, které měly a mají svůj vlastní řád a charakter pyramidálního charakteru. Uprostřed tohoto pavouka v centru pyramidy se nacházel Londýn. S postupem času docházelo k další expanzi, jejímž výsledkem bylo "Velké Britské Impérium". Dochází k přesunům do Ameriky, Austrálie, Afriky i na Nový Zéland. A zřejmě nebude ušetřena ani Čína.
Říká se, že nad britskou říší slunce nikdy nezapadá. A je to pravda. Jenomže je třeba k tomu dodat, že tu nejde o britskou říši jako takovou, nýbrž o říši jistých pokrevních příbuzenství soustředěných v Britanii, a to je velmi, ale velmi odlišná věc.
Další postupnou fázi byla realizovaná tendence směrující k tomu, aby moc v zemích této britské říše byla držena v rukou příbuzenských vazeb. Hovořímeli o mocenském postavení, pak hovoříme o jistém druhu síly. A tato záležitost není černobílá. Síla je velmi plastický nástroj a síla není pouze diktatura a jí podobné praktiky, které jsou velmi zřetelné a proti kterým se lidé bouří. Síla je ale také kontrola a nejlépe, je-li umně skrytá. Zdá se mi, že bychom jí mohli označit za konečnou kontrolu. Lidé se nebouří proto, že chtějí být volní, jelikož si myslí, že jsou volní. A tak se stalo, že najednou chudá stará britská říše ztratila svou moc a na druhé straně lidé oslavovali konec kolonií a vznik nezávislosti. Ale chápe člověk dneška jak vůbec chutná NEZÁVISLOST? Jsem přesvědčen o tom, že to je všechno možné, jen ne to co žijeme a co je nám dnes a denně štěbetáno do hlavy. Ale vraťme se do majestátné Anglie, která co by světová říše ztratila svoji moc. Na straně jedné euforie ze "svobody" a na straně druhé tichá vlna síly Vládců dosahující území Spojených států.
V kontaktu s aktuálními událostmi dneška odvíjejícími se pod taktovkou světového režiséra USA, by celkové oduší reality nadcházející mělo pro všechny ještě stále spící nabrat podobu čpavku. Ale ono postačí se podívat na podivuhodnou genealogii amerických prezidentů. Jde tu o nevěřitelně úžasný paradox, který přímo bije do očí (faktem ale je, že ten kdo spí, nevidí).
Aktuálně žije ve Spojených státech kolem 260 milionů jedinců. Od založení tohoto státu v roce 1776, sečteme-li celkově populaci, dostaneme se do stovek milionů. Z tohoto množství občanů se 42 těší prezidentskému úřadu. Vše je samozřejmě v pořádku a člověk má za to, že každý z těchto 42 prezidentů bude mít jinou genealogickou linii. Ale kdeže !! Člověk míní a Někdo jiný mění.
Pokračování příště |