Tento proud raného křesťanství je nazýván podle tehdejšího hlavního města Sýrie, Antiochie na Orontu.
Zvláštní pro antiochijské pojetí, které bylo v protikladu k alexandrijské škole, byla "doslovná" věrnost slovnímu znění Písma svatého (viz bible), které bylo ve víře přijímáno jakožto božsky inspirované. S tím byl spojen zvláštní zřetel k historickému obsahu bible a vážné přijímání Ježíšova lidství. Za hlavní představitele antiochijské školy se považují její zakladatel Lukian z Antiochie (+312) a Diodor z Tarsu (+před 394), Malchion a Theodor Mopsuetský. Ovlivnila také teologii Jana Zlatoústého, z této školy vyšel i Árius. Duchovně zde více nebo méně zdomácněl nestorianismus a arianismus.