Soucítění aneb je v nás "kus Pána Boha"?
MUDr. Zdena Kmuníčková

Nejde o to brát jméno Boží nadarmo. Jde o otázku, zda v nás někde přebývá bytost, která dokáže soucítit s někým, kdo strádá, trpí, je nešťastný. Zda tato bytost dokáže zapomenout na sebe, uvědomit si plně situaci toho druhého, odříci si něco z toho, co vlastní, dát i z toho mála, co má, neřku-li dát něco, když sama má dost nebo dát víc, když sama má hodně.

Myslím, že nedávné kruté vystoupení vod z břehů a z hrází, u nás i jinde na světě, tuto soucítící a nesobeckou bytost v nás probudilo k aktivitě. Současně nám dalo vědět, jak vskutku nejsme na Modré planetě pány a jak vskutku je třeba naslouchat jejímu duchu, rozumět mu a ctít ho. Je hodné naší pozornosti, jak po celém světě příroda promlouvá k lidem jazykem mnohdy ostrým a katastrofickým. Avšak, co když je to volání obrany a zoufalství ? Je to možná dovolávání se těch "kusů Pána Boha" v nás, bytostí, které dokážou soucítit se strádáním lidí, zvířat, rostlin, se strádáním potoků, řek, moří a oceánů, se strádáním půdy, vzduchu a znečištěného vesmíru kolem naší planety.

Možná, že nastává právě ten čas, kdy o sobě zjišťujeme, že můžeme postrádat deku, polštář, svetr, sto korun i víc. Doufáme, že to někomu přijde vhod a cítíme aspoň trošku z toho, co prožívá ten druhý. Snad se naučíme vnímat i to, co cítí šimpanzí mládě, když mu zabijí matku, aby je bezbranné chytili, prodali a zavlekli někam, kam nepatří. Snad se naučíme soucítit i s umírajícími stromy a se vším, co v našem světě má právo žít, je však ohrožené. Neboť kruh se uzavírá znovu u člověka, u hladovějících dětí, nemocných lidí, nešťastných lidí. Zachraňuj strom, řeku, zvíře, zachraňuješ člověka.

Pomozme kusu "Pána Boha" v sobě, ať žije naplno, rozvíjí se a ať utiskuje "kusy Ďábla", které se v některých z nás také dostávají ke slovu v jakémkoliv čase a v jakékoliv situaci. Neopomenou žádnou příležitost. Soucítící bytosti mají také příležitost. Ještě žijí, mohou pomáhat a bránit.