Psychologická astrologie - cesta k sebepoznání a růstu V.
Mgr. Marie Hlávková

Musím říci, že je pro mne naprosto úžasné si uvědomit, že každý z nás, vy i já, zde máme úplně odlišnou životní cestu, patrnou v horoskopu. Někdo má dispozice udělat kariéru a budovat firmu, pracovat jako montér u závodních automobilů nebo prodávat boty, jiný člověk má dar být doma s dětmi a starat se o domácnost a zahrádku nebo být učitelem v mateřské školce. Co člověk, to cesta.

Toto psychologické pojetí astrologie vede k obrovské toleranci druhých lidí a respektování jejich individuálních charakterů, zvláštností a jejich individuálních životních cest. Psychologická astrologie vede k pochopení, že každý tady na světě máme veledůležitý úkol - zrealizovat sami sebe, uskutečnit se.

V žádném případě není Božím záměrem, abychom celý svůj život obětovali manželce, manželovi nebo dětem, sami jen živořili a měli deprese. Cílem je, abychom se slovy C.G.Junga "stali tím, kým už od počátku jsme.", abychom dělali to, co nás doopravdy naplňuje štěstím a radostí.


Je to zvláštní pocit, když si uvědomíme, že už v okamžiku našeho narození je v jádru bytosti zakódován náš životní scénář, se všemi možnými kolizemi i úspěchy. Říká se tomu osud. Čím více se zabývám psychologickou astrologií, esoterikou a náboženstvím, tím více dospívám k jasnějšímu přesvědčení, že naše životní cesta je do jisté míry určena.

Každý z nás zde má cosi vykonat, někam se psychicky dostat, v závislosti na svých pravých dispozicích, patrných z horoskopu narození. Každý zde máme nějaký úkol, životní scénář, ale jaké prostředky k jeho vykonání použijeme, to už je na nás. Vezměme si to jako metaforu: naším úkolem je dostat se z Plzně do Prahy. To je přesně stanoveno. A také nás jakýsi vnitřní hlas neustále ponouká jet směrem na Prahu. Je to naše touha, takže se tím směrem vydáme.

Svoboda vůle je v tom, že si můžeme vybrat, jak se tam dopravíme, jestli půjdeme pěšky, pojedeme vlakem, autem nebo poletíme letadlem. Může se ale stát, že tam z nějakého důvodu vůbec nevyrazíme, nebo z cesty odbočíme. Třeba proto, že si nevěříme a ostatní lidé nás přesvědčují, že mnohem lepší jsou České Budějovice. Tak jdeme do Budějovic a divíme se tomu, že na cestě jsou samé překážky, jsme nemocní, pociťujeme velký stres a propadáme beznaději. Jak by také ne, když naše duše touží jet do Prahy a nevědomí se nám snaží naznačit, že přes Budějice cesta nevede. A překážky se stupňují, dokud nepochopíme, že my patříme do Prahy a dokud se nestočíme směrem k ní, našemu jádru a cíli. Dokud nezačneme rozvíjet ten obrovský potenciál schopností, který v nás dřímá a byl nám shůry nadělen, budeme trpět. Dokud budeme žít odtrženi od našeho nebeského, Božího zdroje, budeme jako ty biblické větévky, které si myslí, že mohou žít bez stromu. Teprve když přijmeme onu nebeskou vůli a přestaneme sebou cukat v záchvatech pocitu, že jsme sami pánem svého života, zaplaví nás klid a štěstí. Uleví se nám, "přijmeme pokorně svůj kříž" a s radostným srdcem začneme prožívat svůj "osobní příběh" cestou do Prahy.


Mou životní cestou je ponor do hlubin lidské duše, do skrytých mystérií lidského života. Jsem často jako detektiv, který stopuje paralely mezi dvěma světy - světem konkrétních forem a světem neviditelných sil, makrokosmem a mikrokosmem. V každém člověku se principy projevují jinak, každý se svými dispozicemi nakládá po svém. Někdo již na cestu vykročil, jiný žije v šedi. Někdo chce podat ruku, jiný ne. Stále se přede mnou rozevírají nové lidské osudy a příběhy, astrologické principy a paralely.

Velice často se setkávám s lidskou bolestí, utrpením, se slzami. A stále více a více si uvědomuji, že na cestě k duševnímu i tělesnému zdraví, na cestě sami k sobě a k vyřešení problémů, musíme každý projít údolím stínu, strašidelným lesem, musíme se utkat s drakem.

Připadám si někdy jako průvodce krajinami duše druhých lidí. Jsem zrcadlo, které zobrazuje to, co si lidé o sobě neuvědomují. To pěkné, co si nechtějí připustit a to nepříjemné, co radši zapomněli. Jsem často katalyzátor, urychlovač jejich individuálního, životního procesu, hledání sebe sama. Je to obrovské dobrodružství a já nepřestávám každý den děkovat Stvořiteli za ty dary, za ten zdroj živé vody. Za lásku.