Jste zde

Esoterika
>>
Astrologie

Na prahu nového věku II.
Petr Trnka

    Protože, jak se zdá, RNDr. Milan Špůrek ani svými neobyčejně fundovanými a zasvěcenými články v roce 1999 zřejmě nepřesvědčil některé zastánce a hlasatele příchodu "věku Vodnáře" o tom, že se mýlí, chtěl bych se pokusit doplnit jeho víceméně technický a historický pohled o více duchovní, esoterní dimenzi, které se ve svých článcích dotkl jenom velmi letmo. Nejprve se však ještě zastavím u posledního základního pojmu, u jarního bodu.

    Jarní bod je (čistě astronomicky vzato) jedním ze dvou průsečíků roviny zemského rovníku s rovinou oběžné dráhy Země kolem Slunce, a nachází se v něm Slunce v okamžiku jarní rovnodennosti kolem 21. března. Z astrologického hlediska je tento bod nultým bodem znamení Berana, tedy i počátečním bodem tropického zvěrokruhu a tím i celého vývojového cyklu, jak jsem jeho schéma nastínil v minulém článku. Díky precesnímu pohybu zemské osy se tento bod pomalu posouvá (rychlostí 1 stupeň za 71,47 roku) na pozadí souhvězdí v opačném směru, než se pohybuje Slunce, Měsíc a po většinu času také planety. A právě v tomto jeho posunu spočívá celý omyl kolem "věku Vodnáře". Málokdo z jeho zastánců si totiž dokáže uvědomit dvě naprosto zásadní věci: zaprvé že jarní bod (jako nultý bod znamení Berana) se principiálně nemůže nacházet v žádném jiném znamení než zase jenom v Beranu, a zadruhé - že souhvězdí, kterými jarní bod postupuje, nemají a nikdy neměla žádný astrologický význam (navzdory pokusům některých současných astrologů jim takový význam dodat.)

    Astrologické věky, vycházející z precesního pohybu zemské osy, jsou nesporným faktem, jarní bod však z uvedených důvodů nemůže být jejich ukazatelem (chronokratorem). Takovým ukazatelem může být pouze bod, který postupuje tropickým zvěrokruhem a jeho znameními ve stejném směru jako Slunce, Měsíc a planety. V nejobecnějším slova smyslu se jím tedy může stát vlastně kterákoliv hvězda. Aby se ovšem takovýmto chronokratorem stát opravdu mohla, musí existovat co nejpřesnější shoda mezi charakteristikami jednotlivých historických epoch na jedné straně a astrologickými charakteristikami znamení, palců a mikrovln tropického zvěrokruhu, kterými tento chronokrator ve stejné době prochází, na straně druhé. Po mnohaletých, velmi podrobných a pečlivých výzkumech dr. Špůrek dospěl k závěru, že jedinou hvězdou, která těmto podmínkám vyhovuje, je hvězda Regulus v souhvězdí Lva, respektive bod, který je od Regula vzdálen přesně 120 stupňů ve zpětném směru a nachází se nedaleko hvězdy Mesarthim v souhvězdí Berana. Tento počáteční bod, který dr. Špůrek nazval "bodem alfa", přešel ze znamení Ryb do znamení Berana v roce -132 (133 př.n.l.), a do znamení Býka vstoupí v roce 2012. To ovšem znamená, že celá dosavadní éra, kterou nazýváme křesťanskou, nebyla věkem Ryb, jak se mylně uvádí, ale věkem Berana. Předtím zcela logicky musel existovat věk Ryb (-132 až -2276), a ještě předtím věk Vodnáře (-2276 až -4420). Leč bylo tomu tak skutečně?

    Jednou ze základních charakteristik zodiakálního znamení Vodnáře jsou nové technologie a postupy, informace a jejich rozšiřování ku prospěchu celé společnosti a podobně. A jaká byla epocha mezi letopočty -4420 až -2276? Podrobnější časová dělení, palce a mikrovlny, můžeme v takto vzdálené historii použít jenom s velkými obtížemi, pokud vůbec. Celkový charakter tohoto posledního věku Vodnáře je však více než výmluvný: je to především vynález písma, tedy základního prostředku předávání a uchovávání informací (Sumer), rozvoj zemědělství a řemesel (nové postupy a technologie), obzorové kalendáře, které ovšem byly stavěny takovým způsobem, aby přetrvaly věky a mohly tak sloužit ještě mnoha dalším generacím (Stonehenge a další podobné megalitické observatoře starověku). Do stejného období spadají i stavby velkých pyramid v Egyptě, které nejsou jen megalomanskými hrobkami faraónů, jak se často mylně tvrdívá, nýbrž do jejich geometrie (orientace vzhledem ke světovým stranám, poměry mezi délkou jejich stran a výškou a mnoho dalšího) jsou velmi důmyslným způsobem zakódovány mnohé astronomické, matematické i jiné znalosti starověku, tedy v podstatě to nejcennější, k čemu lidstvo ve svém vývoji do té doby dospělo. A opět - pyramidy byly vystavěny takovým způsobem, aby přetrvaly věky a mohly tak sloužit jako určité encyklopedie ještě mnoha budoucím generacím. (Že poselství starověkých stavitelů v dnešní "moderní" době už nedokážeme rozluštit, to je ovšem věc jiná.)

    Věkem Ryb procházelo lidstvo ve svém vývoji v období let -2276 až -132. A tady bude opět na místě připomenout astrologickou charakteristiku znamení Ryb. Není to pouze ona "dědečkovská" etapa lidského života, jak jsem ji popsal v minulém pokračování. Je to především závěrečná etapa vývoje, etapa oběti a transformace starého v nové, přerodu, období, kdy z výsledků a plodů předchozí etapy se rodí etapa nová. Uvědomme si, že v přírodním cyklu je to období února až března, kdy pomalu končí zima, tají sněhy, voda se vsakuje do země a tím ji jakoby oplodňuje, země je "těhotná" novým životem, který jen jen vzklíčit. V jiném smyslu je to ovšem také transformace a přerod duchovní - dozrávají a v duchovní systémy se v této etapě přeměňují veškeré poznatky dosavadního vývoje. A tak tomu také skutečně bylo. Předchozí spirála Platónského roku, která započala v roce -25861, tedy zhruba v období, kdy na Zemi končili neandertálci a definitivně vítězil cromagnonský člověk, v tomto závěrečném vývojovém období vrcholí v dozrávání duchovních a náboženských systémů, které i dnes, po více než dvou tisíciletích, patří k hlavním duchovním směrům světa - hinduismus, buddhismus, konec konců i esoterika samotná (Hermes Trismegistos a jeho Smaragdová deska), a z našeho pohledu hlavně judaismus, který se dočkal svého vyvrcholení v Ježíši Kristu. Je sice pravda, že Ježíš se nenarodil ani nezemřel přesně v okamžiku přechodu bodu alfa z Ryb do Berana, tedy v roce -132, že se narodil o 126 let později (v roce -6), symbolický význam jeho života, smrti i zmrtvýchvstání je však více než přesvědčivý. Oběť, navíc v tom nejvyšším myslitelném duchovním smyslu, je přímo výsostným atributem závěru Ryb - a co může být výmluvnějším počátkem nové epochy, nové vývojové spirály a tedy věku Berana, než Kristovo vzkříšení?...

    Přišel tedy věk Berana - období nacházení nové identity, uvědomování si nové existence, hledání nového vlastního místa ve světě. Sebou si lidstvo z minulé, ukončené spirály Platónského roku, přineslo mnoho významných poznatků, také však jednu ideu, která se v průběhu dalších staletí a tisíciletí ukázala být velmi zhoubná: ideu o vlastní vyvolenosti a výjimečnosti, o tom, že člověk byl stvořen jako pán přírody a všeho živého, že všichni ostatní živí tvorové na planetě jsou tu jenom proto, aby byli jemu, člověku, k užitku. Uplynulo dva tisíce let, a člověk jako biologický druh se díky této zhoubné myšlence ocitl na samém prahu vlastního zániku. Ale k tomu, k podrobnostem o posledních etapách věku Berana (palci Ryb a posledních několika mikrovlnách) a k výhledu do nejbližší budoucnosti, se dostanu zase příště.